Závažnost výuky na základní škole

31. 1. 2011

Jsem si samozřejmě vědom, že některé z nich mohou být jen důsledkem nedorozumění, už proto, že má patrně na mysli hlavně výuku literatury, která je výrazně odlišná od výuky matematiky, kterou mám na mysli já. Chci zde proto poukázat jen na věc zásadní, týkající se porozumění procesu vzdělávání všeobecně, opomíjenou i v řadě druhých příspěvků.

Vzdělávání, školení, výuka (kterékoliv názvosloví chceme použít) je proces DLOUHODOBÝ, ať se děje v Česku, či kdekoliv jinde. "Senzační svědectví" či ostatní dobře myšlené a popsané momentky, samozřejmě samy o sobě podstatu problémů vysvětlit nemohou. Omezení, kdy člověk projevuje zájem poznávat svět, na dobu mezi 13 a 25 lety, se mi zdá též zavádějící. Každý, kdo blíže pozná čtyřleté děti, mi asi dá za pravdu, že jejich dravá touha po poznání je mnohdy silnější. Ano, a tam začíná výuka! Jestliže dítě nemá kvalifikované učitele, jestliže nedostane odpoveď na své zvídavé dotazy (a naopak je "učitelem", který odpovědět neumí, zakřiknuto) v prvních letech základní školy, je velmi omezující později filozofovat, proč mají žáci na střední škole s jednoduchým úsudkem tolik potíží. Je nutné se soustředit na výuku na základní škole, na její zásadní nápravu! A to znamená především dovolit přístup k dětem jen těm nejlepším plně kvalifikovaným učitelům. Sleduji s uspokojením, že tento základní fakt je dnes už podpořen významnými studiemi, jako je nedávná 90-stránková publikace "The Importance of Teaching. The Schools White Paper 2010" předložená britskému parlamentu. V odstavci 2.1 je výslovně uvedeno, že "The evidence from around the world shows us that the most important factor in determining the effectiveness of a school system is the quality of its teachers." ("Z důkazů z celého světa vyplývá, že nejzávažnějším faktorem rozhodujícím o efektivitě školního systému je kvalita jeho učitelů.")

Mohu-li se omezit na výuku matematiky, dovoluji si na základě svých zkušeností tvrdit, že mnoho učitelů matematiky (a chtěl bych zdůraznit, že na všech stupních škol, a nejenom v Česku) je k výuce nekvalifikovaných a že ve výchově mládeže (a obzvláště dětí na základních školách) nadělají více škody než užitku. Místo aby základní školy využily přirozeného dětského instinktu ku hrám, elementárním počtům a dětské zvídavosti, často, až přespříliš často tyto instinkty ubíjejí v osobě učitele či učitelky, kteří neumí zodpovědět ty nejjednodušší dětské dotazy a probouzejí v dětech strach z matematiky. Ano, světem skutečně obchází strašidlo matematiky!

Následující fakt je myslím dostatečně odstrašující: V testu z osmé třídy na otázku: Které z čísel (a) 1; (b) 2; (c) 19; (d) 20 je nejblíže součtu 7/8 + 12/13? většina (třináctiletých) dětí dala prapodivnou odpověď (c) či (d)! (Pozn. red.: Je zjevné, že žáci nepochopili zadání, považovali údaje "7/8" a "12/13" za alternativy celých čísel, nikoliv za zlomky.)

Domníváte se, že když koupíte svému šestiletému dítěti k narozeninám dva dorty, jeden předem rozdělený na 8 dílů a druhý na 13 dílů, a dáte mu jeden kousek od každého, že si myslí, že mu zbylo ještě skoro celých 19 dortů? Zdá se, že za 6 až 7 let školní docházky ztratí i tuto přirozenou soudnost. Poučením je též epizoda z jedné ze základních škol, kde na dotaz, kolik je 3 + 5, pilný žák hbitě odpověděl, že 3 + 5 = 5 + 3, protože sčítání je komutativní.

Abych předešel diskuze, které by mohly odvádět pozornost od současného stavu českého školství, uvádím výslovně, že si jsem vědom, že k důsledné nápravě nemůže v Česku dojít dříve, než si budeme vzdělávání a učitelů vysoce vážit a též je za jejich náročnou práci při výchově budoucí generace řádně odměňovat. Tak, jak se to děje v zemich, jejichž mládež v mezinárodních soutěžích exceluje.

Vytisknout