ČT 24 ..........a jako když utne!

30. 1. 2011 / Oldřich Průša

Jiná než svolavatel tiskové konference zamýšlel.

A už úplně jiná forma předávání informací, rozhoduje-li o tom ne svolavatel, ale pouhý zprostředkovatel, tj. v tomto případě ČT 24, která se svévolně stává manipulátorem. Je s podivem, že se proti tomu zatím nikdo ze zúčastněných neozval.

Tiskovou konferencí /TK/ se rozumí setkání svolavatele TK s novináři, na kterém je předneseno sdělení a poté je dán prostor otázkám novinářů (zástupci tiskových agentur, píšící novináři, redaktoři rozhlasu, televize atd.).

Vzhledem k tomu, že novinář obecný (alias hlídací pes demokracie, vulgo hyena) je ve většině tvor veskrze šťouravý, bývá obvykle druhá část TK - otázka odpověď -zajímavější. Prvá část obnáší to, co chce svolavatel (politik, ředitel firmy, umělec...) říci, zatím co ve druhé části se zvídaví novináři pídí po informacích, které nezazněly, byly kdo ví proč opomenuty, případně sděleny být nechtěly. Toho si jsou svolavatelé vesměs dobře vědomi.

Slušností svolavatele bývá, že neomezuje počet položených otázek, případně poté ještě možnost osobního setkání s novinářem k položení doplňujících dotazů. Občas se stává, že svolavatel počet novinářských dotazů početně omezí. V případě, že tak učiní hlava státu nebo jiné velmoci, je zřejmé, že si pro novináře vymezil určitý časový prostor. Činí-li tak politik menšího významu, jedná se spíše o situaci, že na otázky odpovídat nechce, resp. mu to není příliš příjemné.

ČT 24 si v mnoha případech usurpuje právo rozhodnout, co je pro diváka zajímavé a co už vidět a slyšet nemusí. A to vlastně i proti vůli svolavatele. Místo otázek a odpovědí ČT 24 praktikuje vysílání zopakováním hlavních bodů právě řečeného, což si divák obvykle pamatuje a poté rozhovorem redaktora v televizním studiu s někým, koho redakce považuje za odborníka na dotčenou problematiku.

Tato praxe jako by znamenala, že ČT 24 manipulativním způsobem předjímá, co má divák zaznamenat a v jakých souvislostech. Mohlo by se tak zdát, že ČT sama nejlépe ví, co z předkladatelem předneseného je zajímavé a co naopak potlačit. Výběrem hlavních myšlenek a výběrem komentátorů to vše pak správně usměrnit. Že by to připomínalo vymývání mozků?

Zcela opomíjím jistou neprofesionalitu, když pracovníci ČT 24 nejsou schopni samotný začátek TK zaznamenat, resp. když kohokoliv hovořícího v pořadu utnou v půlce věty.

Ještě jeden inovativní prvek se objevuje ve zpravodajské praxi ČT 24. Zejména jeden z redaktorů, snad aby si zvýšil vlastní ego, zařazuje do rozhovorů s hosty své otázky začínající slovem "Víme ... Můžeme říci ... Doplňme ... Řekněme ... Můžeme předpokládat..." Je zřejmé, že je to poněkud nesmyslná formulace. Redaktor by měl vědět, že host ví, resp. má na danou problematiku svůj názor (proto byl pozván) a on /redaktor/ je tam pouze jako ten, kdo klade otázky. Pakliže by věděl jako onen pozvaný host, mohla by televize nechat hosta doma. Redaktor by to zvládnul sám. Jakási forma vlezlosti.

Jako zcela aktuální připojuji roztomilý termín "rozmotávat", v souvislosti redaktorčiným informováním o dění v Moravském Krumlově. Mohla by vědět, že Muchovy obrazy byly svinuty, případně srolovány. Rozmotávají se nitě, provázky apod. což však tento případ není. Připomněla mi perličku z úst její bývalé kolegyně, která v reportáži o nákaze ptačí chřipkou referovala místo o vybití drůbeže o jejím mýcení. Povzdech a doporučení. Chce to víc číst knihy, tím košatí slovní zásoba. Kupodivu i novinářům. Aby se nezamotávali.

Aby toho nebylo málo, tak i o TV Prima

Drogy z Mexika do USA měly být dopravovány zařízením majícím svou největší slávu historicky za sebou. Z odvysílaných obrázků a předchozí řady informací se jedná o katapult. Reaktoři TV Prima si s názvoslovím ani znalostmi hlavu nelámou. Prostě divákům suše sdělili, že balíčky drog měly být dopravovány prakem. Co se ty děti ve školách naučí.

Když se hlasatelka (dříve působící v burzovním zpravodajství) přeřekne a částku dvou miliard korun zamění za tutéž sumu v dolarech, je možno to pochopit. Redakce zpravodajství by jí měla dát příležitost se po upozornění za přeřeknutí omluvit. Není-li to tak, a přeřeknutí omluví moderátorčin kolega, výchově k zodpovědnosti a v širším chápání morálky a nalézání dobrých vzorů a příkladů to též nepřispěje.

Vytisknout