WIKILEAKS:

Assange a změna paradigmatu, aneb "proč mě anglosaští novináři nenávidějí"

31. 1. 2011

Je ironické, že i tyto americké diplomatické depeše jsou svědectvím profesionalismu a přímosti amerického ministerstva zahraničí. Assange přiznává, že depeše jsou "relativně poctivé a otevřené, a píší je lidé, kteří mají aspiraci stát se Hemingwayem".

Přesně toto chtějí WikiLeaks dělat: informovat svět o situaci a "vytvořit nový postoj vůči svobodě projevu".

V pondělí vychází kniha, kterou Assange považuje za útok na sebe. Vydávají ji novináři, s nimiž před časem v deníku Guardian těsně spolupracoval. Ani Guardian, ani Assange nyní nehovoří o druhé straně se sympatiemi. Na titulní straně deníku International Herald Tribune vyšel rozsáhlý článek od výkonného šéfredaktora deníku New York Times Billa Kellera, který líčí odyseu jednání s velmi tvrdohlavým člověkem, která uprostřed hněvivých scén "po období intenzivní spolupráce a pravidelných kontaktů s naším zdrojem" skončila. Kellerův článek se reportéru Observeru zdá rozumný, Assange ho charakterizuje jako "groteskní".

Kromě toho, za osm dní se Assange bude muset dostavit k soudnímu slyšení ve věci jeho deportace do Švédska, kde se má podrobit výslechu ohledně obvinění ze sexuálních trestných činů. Slyšení se budou konat 7. a 8. února a večer 7. února odvysílá televize BBC v pořadu Panorama "špinavý dokument" o WikiLeaks. "Novináři šílí, aby rychle vydali knihy, které ospravedlňují jejich roli v tomto všem, namísto aby psali o informacích, obsažených v prozrazených dokumentech." Tak to ale, přiznává Assange, vždycky nebylo.

Vulliamy se poprvé setkal s Assangem koncem minulého léta, kdy Assange bydlel v londýnském novinářském klubu The Frontline Club. Ve spolupráci s organizací Iraq Body Count zveřejnily tehdy WIkiLeaks dosud nezaznamenaných 16 000 úmrtí civilistů, k jejichž zabití došlo od ledna 2004 do konce roku 2009. Jejich smrt byla zaznamenána v tisících prozrazených amerických armádních dokumentů.

Assange mezi mnoha jinými zajímavými věcmi řekl pozoruhodnou věc o válkách: "Z těchto dokumentů vyplývá, že většina civilistů je ve válkách usmrcována nikoliv při hromadných masakrech, ale při malých incidentech, které média vůbec nezaznamenají.

Assange upozorňuje, že je profesí počítačový hacker a odborník na kvantovou mechaniku. Fascinuje ho "ekonomika proudu informací v médiích".

Lidé zapomínají, že Assange se zajímá o fyziku stejně intenzivně jako o ideologii a že je jeho práce motivována aplikací zákonů mechaniky na informace. Hovořil o množství nejrůznějších tlaků a zájmů, které způsobily, že vyjde určitá kniha. Za šířeních informací je "obrovské množství nejrůznějších vlivů", které jsou "důvodem proč se k vám určité informace dostávají".

Nyní má Assange pocit, že ho média zradila a že ho pronásledují.

Keller ve svém článku hlavně argumentuje, že vydáváním informací z WikiLeaks se jeho deník, New York Times, ocitl uprostřed "konfliktu hodnot" -- mezi svou povinností vydávat informace ve veřejném zájmu a osobní angažovanosti Kellera i novinářů z New York Times na "bezpečnosti Spojených států" a jejich loajalitě vůči USA, zejména tváří v tvář terorismu, který "ohrožuje nejen naše lidi a naše budovy, ale také naše hodnoty".

Byla vznesena obvinění, že WikiLeaks napomáhají nepřátelům Ameriky a dokonce ohrožují životy lidí, zmíněných v dokumentech.

"Jak lze nejefektivněji zaútočit na nějakou organizaci?" ptá se Assange rétoricky. Nejprve "zaútočíte na její vedení, v tisku o mně vyšly desítky vymyšlených informací -- jako například, že jsem žil v luxusu v Jihoafrické republice -- v životě jsem tam nebyl." Zadruhé zaútočíte na finanční dary. V důsledku opatření firem Visa, Mastercard PayPal a dalších, které "nemají žádnou oporu v zákoně", přišly WikiLeaks o 90 procent svých příjmů. A pak zaútočíte "na naši morální pověst". "Tvrdí, že jsme způsobili smrt lidí. I když nikdo není neomylný, ve dvou důležitých věcech máme dokonalou pověst. Zaprvé: ani jednou, za celé čtyři roky, jsme nevydali chybnou informaci. Nikdy jsme nevydali falešnou informaci, o níž bychom tvrdili, že je to pravda. Zadruhé: naše publikační činnost seriozního materiálu o více než 100 zemích nikdy nikoho nepoškodila."

Dva zdroje serveru WIkiLeaks jsou ale ve vězení: Bradley Manning, údajný zdroj amerických armádních depeší, a Rudi Elmer, bývalý švýcarský bankéř, který před čtrnácti dny v Londýně předal Assangovi dva disky s údajnými důvěrnými finančními informacemi. Elmer byl pak zatčen v Curychu a je nyní vězněn na samotce. "Nemohu mluvit o našich zdrojích," řekl Assange, "ale mohu mluvit o tom, co se jim děje. Manning je zadržován na samotce za tvrdých podmínek už 240 dní a stále nebyl postaven před soud."

WikiLeaks jsou také často kritizovány, že zveřejňování vládních informací povede k novým bezpečnostním opatřením mocných institucí, jinými slovy, že se budou informace víc utajovat.

"Představa, že velké organizace přestanou od nynějška věci zaznamenávat, je nesmysl," tvrdí Assange. Bude vždycky možné zjistit, jak se chovají, získáním jejich interních informací. "Například, když jsem získal příručku pro standardní jednání stráží v táboře v zálivu Guantánamo, bylo jsem překvapen, nejen že obsahovala instrukce, aby se prováděla celá řada nelidských procedur, ale také příkazy pro stráže, aby falšovaly záznamy pro Červený kříž. Vzhledem k tomu, že žádné řídící centrum organizace se nemůže spolehnout, že podřízení budou spolehlivě plnit jeho rozkazy, všechno musí být vždycky jasně zaznamenáno a kontrolováno. Všechny formy široce rozšířeného porušování zákonnosti musejí být systematizovány. A získáním těch dokumentů lze porušování zákonnosti odhalit."

V této situaci mají organizace dvě možnosti. Buď se chovat tak, aby v případě prozrazení interních dokumentů byli čistí, nemuseli se ničeho obávat. Anebo, a to se děje častěji, musejí organizace věnovat více zdrojů na udržení svých plánů v tajnosti. To je podle Assangeho "daní z utajování". A také, když se organizace začne chovat více tajnůstkářky, klesá její výkonnost, protože informace nemohou organizací plynout dostatečně efektivně. To je druhá forma daně z utajování. Mají-li být organizace efektivní, měly by být otevřené, tvrdí Assange.

Assange dodává, že WikiLeaks chtějí donutit organizace, aby se tak chovaly. "Ukázali jsme, jak málo 'všeobecné konektivity', kterou chválil Bill Gates téměř jako novou ideologii, vlády po ukončení studené války skutečně chtějí.

Podle Assangeho vznikla za studené války "nezvyklá aliance mezi liberalismem a politicko-výzvědnou diplomatickou sférou", které se snažily tvrdit, že "svoboda projevu je výrazem našich kulturních hodnot" zatímco Sovětský svaz svobodu projevu potlačuje.

Ale s ukončením studené války vznikla "nová technologie, umožňující zveřejňování daleko většího množství informací", takže došlo podle Assangeho "ke konfliktu mezi povrchovou ideologií a skutečným, hloubkovým sebezájmem", mezi vznikem internetu na jedné straně a přirozeným zájmem vlád tolerovat co nejmenší množství disentu".

"Myslím, že Assange nastavil zrcadlo médiím," říká Vaughan Smith, jeho hostitel, "představě médií, že je to kněžský stav, a myslím, že jsme z toho nevyšli zrovna dobře."

Assange zdůrazňuje, že neanglická a neamerická média ho většinou podporují. Citoval redakční komentář ve španělském listě El Pais, knihu, která vyšla v Německu, s názvem: WikiLeaks: Nepřítel státu a skutečnost, že deník Le Monde ve Francii Assange jmenoval mužem roku.

Podrobnosti v angličtině ZDE

Vytisknout