Jak je to s připravovaným lékem proti rakovině?

31. 1. 2011

Dotaz. Mohl by se některý odborník vyjádřit k článku "Vědci možná přišli na to, jak zabránit metastázování nádorů", píše Pavel Kočička. Nejsem lékař, ale z toho, co je o rakovině a jejím šíření obecně známo, se nejeví předložená naděje jako reálná. Potenciálně rakovinné buňky mají zmutovanou DNA a imunitní systém má prostředky k jejich ničení. Tento boj se každý den odehrává v našich tělech. Zvýšená tvorba potenciálních rakovinných buněk spolu s dlouhodobě oslabovaným IS mohou vést k růstu a prosazení se zhoubné tkáně a jejímu nekontrolovatelnému bujení. Jedná se o dlouhodobý proces, u něhož je propuknutí nemoci pouze vrcholkem ledovce. I kdyby byla pravda, že ve zmutovaných DNA existuje gen produkující nástroje k ničení přirozených inhibitorů imunitního systému, nejeví se jako reálné, že by pouhé zablokování tohoto genu v závěrečné fázi nemoci vedlo k zastavení zhoubného bujení do jiných částí těla. Hlavní problém rakoviny nespočívá ani tak v agresivitě rakovinných buněk, jako ve dlouhodobém o slabování imunitního systému. Nikoli tedy primárně genový výzkum, ale primárně změna nevhodného životního stylu je prevencí i možným lékem rakoviny.

Vysvětluje Petr Wagner:

Nechci zabíhat příliš do podrobností, ale jde trochu o něco jiného. V publikované zprávě jde o tzv. kontaktní inhibici. Normální vyzrálé buňky po určitém počtu zdvojení (rozmnožení), obvykle cca 20 cyklů se již dále nemnoží. Rovněž tak se nemnoží, pokud je množství okolních buněk jisté velikosti. Zároveň se buňky množí jenom v okolí podobných buněk. Zjednodušeně se tomu říká kontaktní inhibice. Tuto kontaktní inhibici nádorové buňky ztrácejí. Rostou bez ohledu na počet okolních buněk, jsou schopné produkovat faktory, které zvýší cévní zásobení a tak přívod živin a tak růst nádoru, a jsou schopné cestovat krevním i lymfatickým oběhem a usazovat se na místech, kde podobné buňky nerostou.

Publikovaná data se týkají právě této věci. Laicky řečeno obnovení vlastnosti kontaktní inhibice, neboli z maligních buněk udělat zase ty obyčejné chovající se slušně. Na této věci se pracuje již dlouho. Nápadem byla původně analogie s těhotenstvím. Zárodečné buňky se z kraje chovají podobně jako maligní -- vezmou všechno bez ohledu na následky, ale postupem těhotenství se ukázňují a začínají se chovat "dospěle". A o to jde. S imunitním systémem to přímo nesouvisí.

Vytisknout

Obsah vydání | Pondělí 31.1. 2011