Českému zdravotnictví chybí lék na jeho vlastní vyléčení

8. 11. 2010 / Jiří Baťa

Mnoho a často se mluví a hlavně píše o našem zdravotnictví. Především o tak dlouho avizované, nutné a neodkladné reformě. Zdůrazňuji "dlouho avizovaná, nutná a neodkladná". Kdy se s těmi faktory začalo kalkulovat či o reformě uvažovat? Před rokem, dvěma, třemi? Ale kdeže, sám si nemohu uvědomit, jak dlouhou dobu to již trvá, zatím bez konkrétního výsledku. Pravda, pokusů bylo mnoho, naposledy Julínkova destruující verze, která však jak rychle vznikla, tak rychle zaplať pán bůh, "zaglochla" (zanikla). Zůstaly jen nenapravitelné a nic neřešící dílčí zásahy či opatření, které však samotnému zdravotnictví (a nemocným) více uškodilo, než prospělo.

Pakliže někomu prospělo, pak snad lékařům a lékárníkům do jejich kapes, rozhodně ne zdravotnictví, jak se nám Julínek a jeho poradci snažili namluvit. Nerad bych někomu ublížil, ale v dosud rozporuplném stanovisku hodnocení plateb u lékaře a v lékárnách nebyla dostatečně věrohodně ani obhájena, ani vyvrácena domněnka, že ty platby do pokladny ministerstva zdravotnictví nikdy nedoputovaly. Podle vyjádření, za Julínkovy éry známá osobnost pan Cykl totiž prohlásil, že vybrané peníze, tedy poplatky zůstávají tomu, kdo je vybral (lékaři, lékárny, lékárníci apod.) a dosud se nenašel nikdo, kdo by tento výrok potvrdil, vyvrátil a věrohodně sdělil, jaká je skutečnost. Ty pokusy některých "představitelů MZ" např. M. Šnajdra apod. to nějak "ukecat" nebyly nikdy dostatečně relevantní, aby jim bylo možno uvěřit (konec konců jmenovaný v těchto tendencích pokračuje dodnes).

Takže suma sumárum, zdravotnictví zůstalo tam, kde bylo. I když ne tak docela, jak by se zdálo. Ta potřeba reformy sice trvá a přesto, že nejsou prokazatelné výsledky ve zlepšení stavu našeho zdravotnictví evidentní, jsou zde vedle těchto neradostných skutečností jisté pozitivní skutečnosti, které sice za pozitivum ve zdravotnictví lze považovat, ale...např. v nemocnici poblíže Velkého Meziříčí bylo zřízeno tzv. robotické centrum, které ze dvou třetin provádí operace prostaty, což můžeme kvitovat jako pozitivní. Jenže to pozitivní je pouze zdání, neboť ačkoliv to lze považovat z medicínského hlediska za mimořádně pokrokový a moderní způsob operací, má to jednu velkou vadu na kráse. Za každý zákrok zaplatí pojišťovny nemocnici 140 tisíc korun. To je o 110 tisíc víc, než stojí operace prostaty bez robota. Jde tedy o mimořádně výhodnou investici, která činí zisk nemocnici, díky němuž zakoupený americký robot da Vinci za 60 milionů korun tak mohla splatit už za dva a půl roku.

Příklad robotického centra na Vysočině je příkladem toho, jak rozděluje peníze Všeobecná zdravotní pojišťovna. Právě její úředníci v čele s ředitelem Pavlem Horákem rozhodují o tom, kolik výkonů a za kolik zaplatí jednotlivým nemocnicím. Notabene, tato a mnohé jiné nemocnice dostávají od státu dotace, které se od r. 2006 zvýšily o 30 miliard korun. Ano, nemocnice s moderními metodami a zařízeními zlepšuje kvalitu služeb. Otázka je, zda nemocnice zůstanou věrna svému poslání jako služba nemocným a pacientům, nebo byznysem kdy se pacient stane klientem a konečně, komu či kam jdou "vydělané peníze" včetně těch, co dostane nemocnice od státu.

VZP je trojským koněm ve válce nemocnic (a jejich generálů) v rámci zdravotnictví, které obecně vzato, je (prý) potřeba reformovat, ale průběžné, poněkud inkognito prováděné vylepšování poskytování zdravotnických služeb a činností, je prováděno s cílem sice moderně, ale také výhodně (spíše výdělečně) provozovat i za nemalé podpory státních peněz. Je to důkaz, jak silně je prorostlá korupce a nekalé praktiky, jak silný mají na poskytování zdravotnické péče vliv peníze (tím myslím peníze do vlastní kapsy). Není od věci zmínit, že pořízení robota da Vinci bylo provedeno bez řádného výběrového řízení a bez projednání ve správní radě VZP.

Je zde ovšem ještě jeden problém, který sice vypadá jako náhodný, avšak ve skutečnosti se jedná o velmi důmyslný kalkul. Nemocnice z Vysočiny sice žije z veřejných peněz, ale jako soukromá firma nemusí zveřejnit přesnou částku, za kterou robota koupila. Teoreticky nejde vyloučit ani možnost, že si ho od dodavatelské firmy Hospimed pouze pronajala. Tím by se výnos z operací ještě zvýšil bez toho, že by byl oficiálně výnos přiznán (a zdaněn). O způsobu nabytí nechce mluvit ani majitel nemocnice dr. J. Tvarůžek, stejně jako ředitel dodavatelské firmy Hospimed J. Řehák a pro případnou možnost ověření legalizace tohoto obchodu pro jistotu odmítají předložit i kupní smlouvu, která by mohla vyvrátit existující pochybnosti.

Zmíněná nemocnice tak získala bez veřejné soutěže zakázku, za kterou jí zdravotní pojišťovny během tří let zaplatily přes 100 milionů korun. Nemocnice, které zřizovaly speciální centra zaměřená zvláště na onkologii, kardiologii a moderní chirurgické metody, dostávaly tyto peníze, které z rozhodnutím VZP zvýšily příjmy některých ústavů až o třetinu. Není to první případ takového do tajemna zahaleného způsobu podnikání, bohužel ačkoliv je to nebes volající lumpárna, díky našim poslancům jsou naše zákony tak šikovně "vyvedeny", že na ně zřejmě ani ČOI, NKÚ nebo ÚS nestačí, přičemž úmyslný nezájem o tuto problematiku z jejich strany nelze zcela vyloučit. Chapadla korupční chobotnice mají totiž nemalý dosah.

Výše uvedené skutečnosti pak jasně ukazují, kde se propadají peníze občanů, kteří vzorně plní své povinnosti a platí si zdravotní pojištění, se kterým hospodaří VZP. Že pak na druhé straně ZVP neproplácí, snižuje či naopak zdražuje platby za různé výkony a služby ve zdravotnictví je způsob, jak zacelovat mj. ohromné výdaje soukromým subjektům. I když ani zde se nemohu zbavit nepříjemného podezření, že tak nečiní bez toho, že by za to nikdo nic nechtěl. Jak se říká: "Já na bráchu, brácha na mně!" Nebo se mýlím?

Jak jsem výše zmínil, všechno bezvadně klape, propletenec mezi všemi subjekty, které mají co do činění se zdravotnictvím, za vydatné pomoci nekalých praktik korupčního jednání, lobbyismu a jiných způsobů vykazují nemalou úspěšnost, ale úrovni našeho zdravotnictví to nijak zvláště nepomůže (jestli vůbec). Domnívám se však, že nízká, nebo někdy dokonce i špatná úroveň našeho zdravotnictví, za které stav našeho zdravotnictví někteří "osvícenci" vydávají, není opodstatněná. České zdravotnictví bylo do 90 let na poměrně vysoké úrovni a to i za existence totalitního režimu. Ne v jednom případě bylo čs. zdravotnictví předkládáno za vzor i jiným, dokonce i západním státům.

Jistě, tak jako v mnoha oborech lidské činnosti, tak i v medicíně jde pokrok nezadržitelně vpřed. To ovšem neznamená, že by stav po roce 1990 byl tak špatný, nevyhovující a neudržitelný, že muselo dojít k jeho totálnímu rozkladu. Vlastně muselo, protože jak jinak by mohli naši přední porevoluční "velkomyslitelé" (s ohledem na rozsah, který by zde jmenný seznam zabral mnoho místa, jména neuvádím) mohli realizovat své věru "demokratické" praktiky, jako je tunelování, vykrádání, převody majetku, restituce a podobné praktiky, které jim pod pláštíkem demokratického režimu umožnily získat desítky milionů na osobní účty. V tom zdárně pokračují dodnes, jen si kvůli usnadnění vymysleli potřebu reformu zdravotnictví, aby to co ještě zbylo, mohli lépe a snadněji zdefraudovat. Zdravotnictví sice bude fungovat dále, jenom z pacientů se stanou klienti a za vše si budou muset když ne zaplatit, tak alespoň vydatně připlatit. A kdo na to nebude mít, má či bude mít smůlu. Nejsmutnější na tom je, že v tom nejhorším případě si bude muset ještě připlatit i za svou vlastní smrt. Kšeft je kšeft a kde nic není, ani smrt nebere! Vlastně bere, ale nechá si zaplatit!

( S využitím zdrojů na Aktuality.cz)

Vytisknout