O zbytečnosti mediálních prognóz

8. 9. 2010 / Bohumil Kartous

Tak pravil politolog. Hlavním bodem Klausovy návštěvy mělo být podle politologa řešení ekonomické situace, místo toho jím byl Ústavní soud. Jak by to taky mohl politolog vědět. Zbytek bylo zcela zbytečné blábolení, které se občas vůbec netýkalo Klausova projevu. Politolog například uzavřel předposlední otázku rozhovoru tím, že Nečas se stává sociálně citlivější brzdou reformních snah jiných ministrů. A bonbónek nakonec. Moderátoři se otázali odborníka, zda se Klaus vyjádří k nadcházejícím volbám, zda "mezi řádky nedá návod". Politolog pravil, že by to dělat neměl a že podle jeho mínění ani neudělá. A ejhle, hned na počátku svého projevu se prezident vrací k volbám uplynulým, kde můžeme mezi následujícími řádky cosi číst (zvýrazněno pro potřeby textu, pozn. autora):

Vezmeme-li v potaz Klausův příklon ke konzervativnímu nahlížení na společensko politická témata, je zvýrazněná věta hodnotícím soudem: jaká je pravděpodobnost, že bude "cokoliv nové" lepší než "zavedené a vyzkoušené"? Zvláště tehdy, když je prezidentův názor na "politické projekty" dobře znám. Prezident, skutečně jen velmi jemně, vkládá do popisu události její hodnocení, což lze samozřejmě interpretovat různě. Že si je toho prezident Klaus vědom, to je jisté, v textu je ukryto ještě několik zajímavých metasdělení. Co na to náš politolog?

Je to hezký doklad absurdity toho, jak média banalizují a imprintují sociální realitu. Proč si nemůžeme počkat na to, co prezident Klaus řekne, aniž bychom před tím nebyli poznamenáni nějakým mediálním razítkem z rozvařené brambory? Proč musíme poslouchat prázdné tlachání o tom, co bude, když to zanedlouho bude a my budeme moci událost posoudit podle toho, jak se stala? Je to jako v dobách, kdy televize a další státem kontrolovaná média mohla už ráno sdělovat, jak dopadne setkání se soudruhy z jiné spřátelené země, protože bylo předem jasné, že se budou utužovat přátelské vztahy a posilovat mezinárodní mír.

Mediální předpovídání toho, co se stane, když se událost má stát bezprostředně poté, to už je aktivní ovlivňování reality, které si nikdo neobjednal a média ho činí zcela svévolně. Je to průnik, který média udělala ve vývoji masové komunikace a který z nich udělal velmi aktivní, ne-li vůbec nejdůležitější gnozeologický zdroj.

Vezměme jenom to, že třeba někdo viděl povedenou prognózu politologa a neviděl samotný projev. Statisticky bude jistě tato skupina významná a tito lidé si budu myslet, že Klaus mluvil o řešení ekonomické situace a že nemluvil o volbách a že by ani neměl. A naopak by měl častěji mluvit ve sněmovně, protože je neslušné to zanedbávat. Pak zde bude skupina těch, kteří viděli prognózu a následně si o projevu přečetli jiné hodnocení v médiích, třebaže se hodnocení bude tvářit jako zpráva. Těch bude možná většina. A pak zde bude skupina těch, kteří projev viděli nebo četli a neviděli prognózu. Nebudou tím ovlivněni a jejich názor bude určitě svobodnější v tom, že nebudou muset hledat nesmysly z předpovědi.

Média by měla šetřit dojmem toho, že předkládají nějaké skutečné, zajímavé a odborně zhodnocené informace. Plácání o nesmyslech, které se má tvářit jako cosi skutečného, jim ubírá na důvěryhodnosti. Mohlo by dojít na to, jak jeden známý navrhoval, že by se noviny tiskly tak, že se budou recyklovat staré zprávy. Zdá se, že to není tolik od věci...

Vytisknout