Nečas a čas šetření

8. 9. 2010 / Pavel Pečínka

V české historii už jeden Nečas stopu zanechal. Byl to Nečas Jaromír, prvorepublikový sociálnědemokratický poslanec a ministr sociálních záležitostí. V Nečasově životopise figuruje vytváření pracovních míst a zápas s hospodářskou krizí jako hlavní náplň jeho vrcholové politické dráhy.

Také druhý Nečas, Petr, přichází na scénu, když světem cloumá krize. Má hlavní myšlenku: šetřit, šetřit, šetřit. A to i na vysokých školách, na což zaměřil i svoje nedávné setkání s rektory v Brně. Co mu takhle poradit pár zlepšováků?

Např.: Začátkem 90. let nebyly na některých školách v Brně peníze na jazykáře. Řešení se našlo -- předměty se pár let neučily, jen se z nich předepsaly zkoušky. Proč to nezopakovat? A podnikatelé, po jejichž zapojení do škol se stále volá, by zas např. mohli poskytnout škole nějaký obolus a výměnou za to by student či absolvent šel pracovat do dané firmy. Nejlépe zadarmo. Stejně tak by se, jak uhodí mrazy, nemuselo ve školách topit, studenti by prostě zůstali doma a klikali si s pedagogem na dálku, ze svého kompu. Ten už má přece každý, ne? A vůbec úloha samostudia by měla vzrůstat. Když by z toho študentovi snad třeštila hlava, pěkně večer by vyrazil na brigádičku rovnat zboží do supermarketu. Vydělá si na školné, které ho bude motivovat ke kvalitním výkonům, protáhne se, přijde na jiné myšlenky. Proč by kalil v nezdravé zahulené putyce tak jako dřív?

Inu, není Nečas jako Nečas...

Vytisknout

Obsah vydání | Středa 8.9. 2010