Eurosojuz

8. 9. 2010 / Petr Jánský

Zalapal jsem po dechu. Tak takhle vidí českou historii před a po Listopadu člověk, který není úplně padlý na hlavu. Píše veselé příběhy a trousí v nich stejná moudra jako Klaus, Bobošíková, Dundáčková a další ochránci před EU. A nakonec z něj vypadne, že není rozdíl mezi tanky ze Sojuzu a penězi z EU.

Nezbylo mi, než panu Větvičkovi připomenout, že ty tanky nás přepadly v noci, pár Čechů zabily a pak nás 20 let normalizovaly. Do EU jsme vstoupili za bílého dne na vlastní žádost, kterou při plném vědomí odpovědnosti podal Václav Klaus. Nikdo nás za to neokupuje, nikdo po nás nestřílí, nikdo nezajal vládu a nenutil v Bruselu cokoliv podepsat. Naopak, pár poslanců dostalo královské platy, aby za nás v evropském parlamentu jednali. Platí právo veta a stačí jeden stát, aby zablokoval přijetí důležitého dokumentu. I Lisabonskou smlouvu prezident Klaus podepsal.

Podepsal a pomlouvá dál. To je zvláštní schizofrenie, která se z Klause přenáší do národa. Není divu, že se nám EU jaksi odcizuje. Celý demokratický proces připojení k Evropě s tisíci možnostmi a otevřenou branou do vzdělání, vědy, kultury, ekonomiky atd. se scvrkl na finance. Rychle jsme si zvykli natahovat ruku a žádat dotace. Bez nich dnes už nikdo nic nedělá. Vezmeme peníze, jdeme za roh a EU pomlouváme. To jsme my, Češi.

Pan Větvička to alespoň halí do veselého tónu, selského rozumu a ostravského nářečí. Je to však stejně zhoubné, jako když výše zmínění politici hlásají své protesty proti EU na veřejných shromážděních. Divím se, že si to EU nechá líbit. Na jejím místě bych reagoval takto: "Vážený pane prezidente, my vám ty peníze zastavujeme. Nejdřív se doma domluvte, jestli s námi opravdu, ale opravdu chcete být. Nikdo vás tu nedrží."

(Poznámka redakce: "Eurosojuz" říkají Evropské unii naprosto standardně nejen Ukrajinci, ale především Rusové...)

Vytisknout