Celibát v katolické církvi je středověká úchylka

18. 8. 2010 / Boris Cvek

K případu celibátních kněží a jejich dětí bych rád podotkl, že římskokatolická církev v prvním tisíciletí své existence celibát po kněžích nevyžadovala a povinný celibát, vždy různě porušovaný, byl zaveden až v době papežského blouznění o světovládě po konkordátu wormském (první lateránský koncil) a za nejmocnějšího ze všech papežů Inocence II. (druhý lateránský koncil).

Ortodoxní církev (i církve východního ritu, uznávající papeže za svou hlavu) dodnes celibát kněží nevyžaduje a drží se tak starobylých křesťanských tradic. Lpění římskokatolické církve na celibátu není v souladu s křesťanskými tradicemi a lze ho označit za středověkou úchylku.

Ještě horší je to s problémem rozvodů. Římskokatolická církev rozvody nepřipouští a rozvedené lidi staví mimo společenství církve, nemohou tedy např. ke svátostem.

Pro mnoho věřících je tak rozvod, mimo veškerou psychickou újmu s ním spojenou, doživotním stigmatem a tragédií.

Opět jde o úchylku od starobylé křesťanské praxe, která při všem důrazu na posvátnost a nerozlučitelnost manželství umožňovala rozvod a nový sňatek jako menší zlo.

Ortodoxní církve se zde dovolávají učení východní superautority sv. Jana Zalotústého (347-407), který říkal: "lépe je zrušit smlouvu než ztratit duši člověka".

Jaká to moderní moudrost z prvních století dějin církve oproti středověké tyranii, která ničí životy mnoha katolickým věřícím dodnes.

Obecně lze říci, že čím je daný křesťanský autor blíže Kristu historicky, tím je otevřenější a méně dogmatický, tím více je liberální.

Velkým překvapením v tom pro mne kdysi byly tzv. spisy apoštolských otců, které patří k nejranější, a proto i nejautoritativnější, křesťanské tradici hned po biblickém kánonu. Níže uvádím odkaz na některé své výpisky.

Bohužel během Druhého vatikánského koncilu, kdy se římskokatolická církev např. vzdala svého politického učení, zaměřeného zejména od 19. století silně proti demokracii a náboženské svobodě, a ani po něm nedokázal Vatikán učinit skutečný obrat a návrat před úchylky středověku včetně celé dementní katolické sexuální morálky a celého Corpus Iuris Canonici.

Římskokatolická církev přitom má křesťanskou povinnost vypořádat se svými dějinami, v nichž se stala obludnou mocenskou institucí, a vymést z nich veškerý balast, odporující společným křesťanským tradicím prvního tisíciletí a Písmu svatému.

Píšu to s velkým uznáním pro západní katolickou spiritualitu a pro dobrovolné, tolerantní tradice, které římskokatolická církev během své asi tisíc let trvající existence vytvořila.

Odkaz na ortodoxní (pravoslavné) pojetí manželství (včetně rozvodu a znovu oženění se): ZDE

Moje výpisky ze spisů apoštolských otců na ChristNetu: ZDE

Katolická církev
Vytisknout

Obsah vydání | Středa 18.8. 2010