Kdo jinému jámu...

5. 8. 2010 / Karel Dolejší

Jestliže podřezání pokladníka vyhlásíme za "hrdinský" čin, pak se zajisté lze stát "hrdinou" třeba podpálením banky uvalující na dlužníky exekuce - taková je logika, před kterou není úniku. Jestliže před zotročením se lze bránit všemi prostředky, pak tedy neexistuje žádný důvod při obraně před dlužním otroctvím neodkrouhnout věřitele. Vypustíme-li z lahve džina násilí, okamžik, kdy jsme ho vypustili, byl možná tím úplně posledním, kdy jsme ještě měli věci pod kontrolou.

Nečasova vláda se chystá k radikálním a pro společnost značně bolestivým úsporným opatřením. V dané situaci by se každý mazaný škrt klaněl třeba ikoně Svatého Václava a oháněl mučednickou pokorou, aby postižený lid obecný zatnul zuby a tiše trpěl. Ne tak Nečas: Ten právě teď pojal úmysl zviditelnit se na vysoce problematické kauze bratří Mašínů. Zřejmě si vůbec neuvědomuje, co v této souvislosti říká a co z jím hlásaného postoje potenciálně vyplývá. Jestliže představitel exekutivy veřejně schvaluje násilí v době míru, usvědčuje se z toho, že je naprosto nezodpovědný a nedokáže odhadnout možné důsledky svých činů.

Ať už si o celku polistopadové "sametové" tradice myslíme cokoliv, jeden její rys byl naprosto nezpochybnitelný: Vymezovala se původně proti politickému násilí jakýchkoliv barev a podob. V okamžiku, kdy moc místo hesla "Nejsme jako oni" začala razit slogan "Vražda na pokladníku není zločinem", byla přerušena patrně poslední souvislost se sametovou minulostí. Žijeme už v jiné zemi než v letech 1989-2009. Žijeme v zemi, jejíž představitelé vyzvedávají a schvalují fyzické násilí, a tak de facto vyzývají extrémisty všech barev, aby se dali radostně do práce.

Budiž pro historii zaznamenáno, kdo a kdy tohle zcela oficiálně začal: Byl to Petr Nečas, předseda ODS a premiér České republiky, 4. srpna 2010.

Bratří Mašínové - hrdinové nebo zločinci?
Vytisknout

Obsah vydání | Čtvrtek 5.8. 2010