Má tato země budoucnost?

3. 8. 2010

1. Kolik % jedinců z daného souboru a. odmítá pracovat, i když je mu práce nabízená a lze ji bez problému získat ?

b. pobírá neprávem dávky a pomoc ze společných prostředků ?

Ze souboru 1. Více jak 500 000 nezaměstnaných ?

2.Téměř 2 500 000 důchodců ?

3. Kolem statisíce Romů ?

4. Kolem statisíce nemocných a postižených?

Kdybychom chtěli umořit celkový státní dluh -- cca 1 bilion 300 miliard Kč -- jak dlouho bychom museli tyto lidinechat bez prostředků, o hladu i zimě, abychom jej splatili uspořením jejich dávek ?

Autor konstatoval, že moje generace neudělala vůbec nic, co by mohlo dnešní společnosti sloužit. Má na to právo. Za sebe pouze konstatuji, od roku 1970, kdy jsem byl vrácen tehdejším režimem na převýchovu do dělnické třídy, jsem za 30 let, podle tehdy provedených propočtů, vytvořil a předal společnosti, či státu takové hodnoty, že i kdybych pobíral důchod do 100 let -- je mi 81 let -- stále bych dostával zpět jen to, co jsem si předplatil.

Tyto propočty nikdy nezahrnovaly přírůstek vzniklý zúročením.

Byl jsem pouhý elektromechanik a elektromontér. Nepotřebuji pomníky, po celé republice se potkávám s pomníky-stožáry vn a vvn, které slouží lidem. Sednu-li do metra, tramvaje, či zapnu-li počítač, vím, že v otáčení kol, v černých písmenech, běží i kus mého života. Že to nevidí a neslyší autor, chápu, jak by mohl vidět NIC, ale je mi to lhostejné.

Dnes už nemohu být nezaměstnaný. Ale odmítám přijmout názor, že když jsem v době práce pomáhal vytvářel mému zaměstnavateli jeho bohatství, poté, když mě vyhodí z práce, nesmím žádat, aby na oplátku on pomohl mně překlenout dobu nedostatku, neboť nesmí být trestán za svou /???/ úspěšnost..

2. Čím lze splatit stále rostoucí státní dluh ? Myslím, že odpověď je prostá : výrobou, produkci hodnot, jejich prodejem, vývozem. Jenže.

Jak je to s výrobou u nás ? Jak je na tom kdysi známý český průmysl ?

Textilní a oděvní průmysl téměř zanikl. Kožedělný průmysl, výroba obuvi téměř zanikla.Papírenství ? Dřevozpracující průmysl ?Průmysl železa a oceli ?

Sklářství? Keramika, porcelán? Zemědělství -- dobytek téměř vybit, pole zůstávají ladem i nad tou řepkou visí otazník . Masný průmysl? Mlékárenství a sýrařství? Len? Dopravní stroje -- lokomotivy, letadla, vozové soupravy, lodní doprava? Jak dlouho bude trvat než se svět zahltí automobily? Zbrojní výroba? Ruka se zdráhá pokračovat.

Jenže produkci toho všeho dnes dovážíme a to něco stojí. Z čeho to platit?

Marně se ptám, kde je skutečná rozpočtová odpovědnost ? Nevím .

3. Může se za této situace snížit nezaměstnanost ?

Technický pokrok se nedá zastavit. Je zřejmé , že seriová a hromadná výrobu už nikdy nepohltí statisíce dělníku cizích i zdejších. Sloka -- ta práce matka pokroku -- platí jen omezeně a vymezeně. Co se zlatými českými ručičkami? V mém dětství na každé vesnici nebo ob ni byla řada řemeslníků, bez nich se život neobešel. Původní řemeslo téměř vymizelo. Krejčí, švec, kovář, to jsou už spíše pojmy z pohádek.

Až děsivě vyvstává úkol najít nový obsah pojmu práce. Jenže to stojí peníze. Ty jsou ale potřeba na technický pokrok a konkurenceschopnost. Potom - musí se šetřit. Co způsobí zastavení prací na řadě projektu infrastruktury, racionalizace úřadů ? Takže představa, že vyšší zaměstnanost zvýši příjem státu, je tak trochu taky pohádka.

Chápu, že to autora nezajímá. Proč taky ? Vlastně by to nemuselo zajímat ani mně. Nějak už dožiju.

Jenže jsem součásti této země, snášel jsme s ní dobré i zlé. A tak to nedokážu. Hrozím se , že tato země nemá budoucnost. Že ji nemám já, mi nevadí. Ale ona ?

Nevím, jestli to autor pochopí. Ale asi i tady je jen marný otazník ?

Pozn. red. Česká republika netrpí zvláštní zadlužeností, je to propaganda nynější vlády. Státní dluh není třeba snižovat. Naopak je třeba do klíčových oblastí ekonomiky investovat. Podrobnosti ZDE

Vytisknout