Šaty dělaj člověka, nebo to už neplatí?

3. 8. 2010 / Jiří Baťa

Mám-li vyjádřit svůj názor, pak s rozhodnutím ministra Drobila souhlasím. Pravda, nevím, co vedlo samotného pana Drobila k tomu kroku, nicméně je to krok správným směrem. Zřejmě ani jemu nebylo lhostejné, jak se jeho podřízení oblékali a jaký to na něj dělalo dojem, notabene jak zřejmě (správně) usoudil, to může dělat dojem na občanskou veřejnost, neřku-li hosty ministerstva, což zas zpravidla nebývají lidé z běžné veřejnosti.

Je neoddiskutovatelnou pravdou, že mnohého úředníka leckterého ministerstva nelze od běžného občana rozpoznat. Bylo by to dobře v případě, že by si co do životní úrovně byli úředník a běžný občan rovni, žel tomu tak není. Úředník, či pracovník ministerstva je především státním zaměstnancem, tedy i jeho reprezentantem.

Je-li znevažována tato funkce již samotným způsobem oblékání, kdy svým oblečením úředník rovná se holomajzník, či zaměstnanec Technických služeb (nic proti nim), pak takový člověk si neváží ani svého postavení, ani své práce, jenom svých peněz. Těch má dost natolik, aby svým zevnějškem mohl reprezentovat nejen sebe a své postavení či práci, ale také zaměstnavatele, v tomto případě ministerstvo, tedy státní orgán. Možná mám příliš zpátečnické názory, které vycházejí z osobní praxe, ale jako (bývalý) pracovník ministerstva zahraničních věcí vím, o čem mluvím.

Již při přijímacích pohovorech nám bylo důrazně připomínáno, že úředník (tím více diplomat) má být "dobře oblečen, hladce oholen a správně naladěn!" A ani náhodou se mne nikdo neptal, zda s tím souhlasím nebo ne, či zda na to dobré oblečení mám, neboť předpoklad byl, že si na něj vydělám. Zkrátka, úředník své ministerstvo musel reprezentovat. Mohu s čistým svědomím prohlásit, že tento nepsaný zákon všichni (až na automechaniky či údržbáře a uklízečky) všichni dodržovali. Vedro nevedro, snad jen výjimečně si někdo odložil sako s tím, že jakmile opouštěl kancelář, nebo přišla návštěva, automaticky si sako obléknul.

Domnívám se proto, že je nejvyšší čas dát ministerstvům, případně jiným státním orgánům potřebnou společenskou úroveň, což lze právě oblékáním začít. Dost na tom, že se různí politici a poslanci (a nejen oni) mnohdy chovají nevhodně, netaktně, neřku-li hulvátsky a trvale většina z nich odmítá přijmout Etický kodex. Jakoby se jej báli, že se nebudou moci dostatečně razantně (hrubě a vulgárně) vyjadřovat při svých jednáních, přičemž nepochybuji, že jejich forma chování, hlavně však vyjadřování v případě jednání mimo parlament, resp. při svých "důležitých" zahraničních služebních cestách je zcela odlišné, snad i poněkud zakřiknuté až pokorné.

Je paradoxní, že zatímco úředník, jedno zda ministr, náměstek, vedoucí odboru či řadový úředník dosud chodí oblečen, jak mu osobně vyhovuje (proč ne, ale měl by to uplatňovat až ve svém volném osobním čase), manažér firmy či instituce výrazně menší důležitosti než státní orgán či instituce, chodí "jako ze škatulky". Proč? Jistě ne jen proto, že se jim to líbí (a netvrdím, že se jim to líbí), ale prostě proto, že k tomu dostali "befel". A mohu říci, že takového člověka rozpoznáte mezi stovkou lidí na první pohled. Platí to samé o státním úředníkovi? Sotva! A vo tom to je! Je trapné, když např. významný soudce nebo advokát nakráčí do budovy soudu v džínách, botaskách a khaki bundě či jinak (samozřejmě bez kravaty), aby za nedlouho seděl jako sebevědomý a mocný soudce v taláru v soudní síni. Promiňte, ale to je šaškárna. To není a ani nemělo by být přesto, že je to současný módní trend v oblékání (i když někdy to jde až za rámec únosnosti). Připusťme, že ano, ale ne pro každého, neboť na druhé straně ani bezdomovec nebude prokazatelně na své "bezdomovecké úrovni", pokud by měl chodit v uzavřených polobotkách, obleku a s kravatou. Své k svému, nebo také: každému , co jeho (živobytím) jest!

Lze proto jen doufat, že tuto rozumnou "pitomost" (jak jsem stačil také zaregistrovat) budou následovat i ostatní členové vlády a to nejen na úrovni svých podřízených, ale i na úrovni své osobní. Vždyť jejich ministerské platy jsou takové, že by mohli chodit jako "manekýni ze žurnálu" a jejich podřízení? Normálně společensky oděni, žádné extra. Dodá to, resp. by to dodalo státním orgánům a institucím na vážnosti, i když určitě mnohem důležitější je, jaké budou mít pracovní výsledky. Ale ono to k sobě patří, třeba jim více bude docházet, že když budou ve slušivých oblecích více na očích veřejnosti, pak se budou i více snažit. V opačném případě to pak pro ně může být ostuda až za hrob. Otázka je, zda jim toto všechno vůbec dochází. "Voni v Praze sou vždycky vo kapánek chytřejší, že jo", říká se. Takže se nechme překvapit.

Vytisknout