Budoucnost bez růstu

14. 7. 2010 / Jindřich Kalous

Úvahy o rizicích vývoje světa v podmínkách nedostatku zdrojů se zřejmě nezvratně dostávají do agendy institucí disponujících reálným vlivem na rozhodování, když už ne přímo rozhodovacími pravomocemi. Každá další zpráva tohoto druhu znovu poukazuje na stále více se rozevírající propast mezi úrovní veřejné diskuse v českém prostředí a ve světě. Dovolte několik aktuálních příkladů.

Internetová verze britského deníku The Guardian 11. července upozornila na společnou zprávu pojišťovací společnosti Lloyd's a prestižního britského Královského ústavu pro mezinárodní politiku, známého jako Chatham House, zveřejněnou pod názvem Sustainable Energy Security: Strategic Risks and Opportunities for Business, tj. Udržitelná energetická bezpečnost: Strategická rizika a příležitosti pro podniky.

Internetové stránky Chatham House shrnují:

  • Podniky, které se připraví na novou energetickou realitu a využijí jí, budou prosperovat - neúspěch v tomto ohledu by mohl být katastrofou.
  • Tržní dynamika a faktory životního prostředí znamenají, že podniky se nadále nemohou spoléhat na nízké ceny tradičních energetických zdrojů.
  • Čína a rostoucí asijské ekonomiky budou hrát stále důležitější roli ve světové energetické bezpečnosti.
  • Směřujeme ke globálnímu kolapsu dodávek ropy a ke strmému růstu její ceny.
  • Energetická infrastruktura se stane zranitelnější v důsledku klimatické změny a fungování v drsnějším prostředí.
  • Absence globální regulace klimatické změny vytváří pro podniky prostředí nejistoty, což narušuje investiční plány.
  • Aby zvládly rostoucí náklady na energii a vystavení "uhlíkovému" riziku, podniky musí snížit spotřebu fosilních paliv.
  • Podniky se musí zaměřit na rizika související s energií, pokud jde o zásobovací řetězce a modely "just-in-time".
  • Investice do obnovitelné energie a "inteligentní" infrastruktury rychle rostou. Tato revoluce nabízí obrovské možnosti pro nová obchodní partnerství.

Evropská komise v květnu t. r. - jako obvykle za naprostého nezájmu českých médií - vyhlásila veřejnou konzultaci k nové evropské energetické strategii pro léta 2011 - 2020. Strategie by měla být vyhlášena Evropskou radou v březnu 2011. (Termín uzavření diskuse 2. července t. r. je bohužel už za námi - autorovi těchto řádků není známo, jak do ní přispěly české vládní, výzkumné nebo aktivistické kruhy.) Známého cíle "20-20-20", tj. snížení emisí skleníkových plynů o 20%, zvýšení podílu obnovitelných zdrojů energií na 20% a dosažení 20% úspor v celkové spotřebě energií, by mělo být dosaženo do roku 2020. Hlavním cílem EU je zajistit bezpečnou, jistou, udržitelnou a cenově dostupnou energii všem podnikům i spotřebitelům.

Klíčovými složkami takové strategie mají být:

  • využití plného potenciálu energetických úspor;
  • podpora nízkouhlíkových technologií;
  • plně funkční evropský trh s energiemi;
  • zajištěné a udržitelné energetické sítě;
  • rozsáhlejší spolupráce a solidarita uvnitř EU;
  • jednotný a účinný přístup k vnějším energetickým vztahům EU.

S dílem vyprodukovaným Pačesovou komisí a s programem nové české vlády si to laskavý čtenář jistě porovná sám.

Na stránkách The Oil Drum a ještě předtím v internetovém deníku European Tribune zveřejnil svůj příspěvek do této konzultace portugalský vysokoškolský učitel a výzkumník Luis de Sousa. Navrhuje:

  • soustředit se na úspory energií;
  • dosáhnout co největšího podílu výroby energií z vlastních evropských zdrojů;
  • zrušit oficiální podporu některým aktuálně oblíbeným pseudořešením (zachycování oxidu uhličitého, bionafta apod.);
  • využívat co nejvíce odpadního tepla;
  • využívat městských odpadů jako zdroje energie;
  • vytvořit jednotný evropský jaderný program;
  • všemi prostředky podporovat železniční dopravu na úkor silniční a letecké.

Ještě dále jde ve svých úvahách další přispěvatel serveru The Oil Drum Nate Hagens. (Čtenářům BL je tento autor už znám, viz ZDE a ZDE.) Poukazuje na to, že nikdo z politiků nebere vážně možnost, že by světová ekonomika nemusela už nikdy růst. Některá pracoviště odhadují (http://www.iier.ch/content/dear-candidate-if-you-want-my-vote), že riziko setrvalého hospodářského poklesu v USA během příštích 10 let je 20%. Přitom proti mnohem menším rizikům (v jednotkách procent) se pojišťují jednotlivci i firmy. Navrhuje proto - jakkoli naivně to může znít v českých poměrech - oslovovat před volbami politiky dopisem následujícího znění:

Vážený/Vážená X,

v nadcházejících volbách kandidujete na funkci Y. Jak víte, žijeme v hospodářsky těžkých časech a slyšíme hodně o tom, jak se ekonomika může vrátit zpět ke stabilitě a prosperitě. Vzal/a jste však někdy v úvahu, že by se ekonomický růst už nemusel vrátit? Že bychom byli nuceni budovat společnost založenou na menším množství všeho? Jestliže ano, jaké by byly Vaše plány na řešení takové situace, abyste zajistil/a, že život Vašich voličů bude moci pokračovat i v takové budoucnosti, kdy "více každý rok" není nadále možné? Jestliže nemáte žádné plány, jste si na 100% jist/a, že růst a prosperita se vždy vrátí? Jestliže ano, co Vás vede k tomu, že v tomto ohledu nevidíte žádné riziko?

Do diskuse pod citovaným článkem (která určitě také stojí za aspoň zběžné přečtení) pokládá Nate Hagens tyto otázky:

Existuje nějaký důvod, proč by takový dopis neměl být poslán lidem, kteří se ucházejí o vaše hlasy?

Měl by kandidát zabývající se takovými otázkami vůbec nějakou šanci na zvolení?

Jestliže ne, mohl by takový předem poražený kandidát ovlivnit volební témata a nakonec pozitivně ovlivnit úsilí o opuštění ekonomie růstu?

Všechny citované texty od "Bílé knihy" ctihodného královského institutu až po názor aktivisty přikládají nějaký význam vládním politikám. Jak jsem psal minule, stejně legitimní jsou mnohem radikálnější postoje těch, kdo už nad politikou zlomili hůl a za jediný účelný přístup považují snahu z toho "systémového kolotoče" vyskočit a dál jeho hru nehrát. Přesto by bylo chybou nechat politiky -- zvlášť ty české - v klidu. Jak se budoucnost vyvine, neví nikdo. V historicky přelomových situacích -- jednu z nich zřejmě právě prožíváme - je však možno vývoj přesměrovat s vynaložením mnohem menšího úsilí než v obdobích stability. I když dílčí úsilí, která nakonec vyústí ve výsledný vektor vývoje, nepůjdou vždy přesně v jeho směru, dokážou ho pozitivně ovlivnit, když nepůjdou proti němu. A žádoucí příští směr dnes už aspoň přibližně odhadnout lze.

Hypoteční, finanční ... ekonomická krize
Vytisknout

Obsah vydání | Středa 14.7. 2010