14. 7. 2010 / Jindřich Kalous
Úvahy o rizicích vývoje světa v podmínkách nedostatku zdrojů se zřejmě nezvratně dostávají do agendy institucí disponujících reálným vlivem na rozhodování, když už ne přímo rozhodovacími pravomocemi. Každá další zpráva tohoto druhu znovu poukazuje na stále více se rozevírající propast mezi úrovní veřejné diskuse v českém prostředí a ve světě. Dovolte několik aktuálních příkladů.
14. 7. 2010 / Štěpán Kotrba
Tak už konečně byla oficiálně jmenována vláda a to, co dosud bylo jen v návrhu, se stalo skutečností. Proto je možné si položit i otázku – kdo vlastně bude v této vládě vládnout? Bude to ODS či někdo jiný?
Možná to na první pohled není jasné, ale v této vládě ODS ztratila, co mohla.
An English version of this article is in
STŘEDEČNÍ KRITICKÝ BLOC-NOTES:
14. 7. 2010 / Josef Brož
Ironie. Mám rád ironii, protože není prvoplánová. Vždy se za ní skrývá i význam, tu větší-tu menší, rozhodně to ale není vždy stejné. Občas mi někdo říká, že jsem sarkastický. Tomu se snad budeme moci věnovat příště. Nemám ale rád ironii, jejímž jediným významem je dát najevo, že rozumím některým věcem lépe než ostatní. Tomu se totiž jinak říká: arogance. Zde bude řeč o něčem jiném...
14. 7. 2010
V Česku aj na Slovensku nastupujú do úradu novozvolené pravicové vlády a v nezávislých médiách sa ešte stále objavujú texty o tom, že v oboch krajinách vraj dopadli voľby zle. Omyl. Objavujú sa však aj analýzy, že z (pre ľavicu) neúspešných volieb možno vyťažiť a neúspech pretaviť do novej obrody týchto politických strán. Ešte väčší omyl, píše Peter Nedoroščík.
Člen britského vládního úřadu pro rozpočtovou odpovědnost:
14. 7. 2010
Geoffrey Dicks, jeden ze tří činitelů nového britského vládního Úřadu pro rozpočtovou odpovědnost, varoval při prvním zasedání poslaneckého výboru pro finanční záležitosti, že vládní rozpočtové škrty a vyšší daně vyvolávají pravděpodobnost zhoršení hospodářské recese.
Poslanci obvinili Alana Budda, šéfa Úřadu pro rozpočtovou odpovědnost, že jsou jeho předpovědi hospodářského růstu příliš optimistické. Budd předpovídá pro rok 2010 růst HDP o 1,2 procenta a příští rok o 2,3 procenta.
Podrobnosti v angličtině ZDE
Spory o osud britských univerzit začínají
14. 7. 2010
Šéf University College London Malcom Grant, nejvýše placený ředitel jakékoliv britské vysoké školy, argumentuje, že by se měly zlikvidovat méně kvalitní univerzity, ale mělo by se zachovat státní financování pro výzkum na elitních vysokých školách. Grant vyjádřil tento názor před čtvrtečním projevem Vince cabla, ministra pro podnikání, který má vysvětlit, jak nynější britská vláda v rámci tvrdých škrtů hodlá naložit s britskými univerzitami.
15. 7. 2010 / Michael Marčák
14. 7. 2010
Významná čínská ratingová agentura odebrala Spojeným státům, Británii, Německu a Francii jejich status AAA. Obvinila své anglosaské konkurenty z ideologické předpojatosti ve prospěch Západu.
Firma Dagong Global Credit Rating Company při svém hodnocení finanční důvěryhodnosti různých zemí světa dala daleko větší důraz na "schopnost vytvářet bohatství" a na velikost rezerv zahraniční měny, nežjak to činí západní ratingové agentury.
14. 7. 2010
Dolní komora francouzského parlamentu v úterý schválila zákaz nošení muslimských závojů. Rozhodnutí je populární u francouzských voličů, ale vyvolalo znepokojení muslimů a organizací na obranu lidských práv. Pro zákaz hlasovalo 336 poslanců francouzského Národního shromáždění a jen jeden hlasoval proti. Většina poslanců opoziční Socialistické strany se odmítlo hlasování účastnit.
14. 7. 2010 / Přemysl Janýr
Karel Dolejší ve svém příspěvku Hlavy do písku nesouhlasí s mým Poučením z voleb, neboť se domnívá, že nekriticky důvěřuji volebním programům TOP 09 a Věcí veřejných. Vytkli mi to i další, ačkoli jsem psal o posunech v hodnotách a očekáváních voličů a nikoli o stranách. Tenhle návyk redukovat libovolné téma na denunciaci jeho proponentů je v českých diskusích tak univerzální, že by stál za samostatné zamyšlení.
An English version of this article is in
14. 7. 2010 / Karel Dolejší
"Tenhle návyk redukovat libovolné téma na denunciaci jeho proponentů je v českých diskusích tak univerzální, že by stál za samostatné zamyšlení," napsal Přemysl Janýr v souvislosti s tvrzením, že v mnou kritizovaném článku psal "o posunech v hodnotách a očekáváních voličů", a nikoliv v politických stranách. Inu - a já jsem zase neredukoval téma na denunciaci, jako to dělají například texty hovořící o údajně nevykořenitelné české xenofobii, protože na rozdíl od Janýra se snažím nezavírat oči před tím, čemu jsou ještě v roce 2010 voliči ochotni věřit. Kdo totiž chce být klamán, ten není nadějí demokracie, ale leda tak ještě populistické diktatury.
An English version of this article is in
14. 7. 2010 / Pavel Pečínka
Když se v roce 1990 poprvé objevili skutečně první nezaměstnaní, nebylo jich tolik, jak strašili komunisté, a dlouho nešlo o žádné drama. Lidé v zájmu budoucí očekávané prosperity dokázali přestát určité potíže a stát se pro ně snažil vytvořit měkký polštář. Na podzim 1990 činila výše (tuším že celkově roční) podpory v nezaměstnanosti asi 1 600 korun měsíčně, kvalifikovanější manuální práce vynášela tehdy asi 2 000 korun. Vegáč, říkali někteří. I po volbách 1992, za pravicových vlád v čase Klausových reforem, se nezaměstnanost určitou dobu držela setrvačně na 3 procentech, která nám západní Evropa mohla závidět. Bankroty a tunelování teprve začínalo...
14. 7. 2010 / Miloslav Štěrba
Na teploměru rtuťový sloupec atakuje 30 stupňů. A to je teprve osm hodin. Čeká nás horký den, zatímco vládu "nejistá sezona", praví v MfD (13.7.) Karel Steigerwald. S horkem publicista nezatočí, do ČSSD si ale rád kopne. Což není žádná sláva -- kopat do poraženého. Znovu připomíná "samoděržavné nadutcovo papalášství", zřejmě v protikladu s Topolánkovým smyslem pro střídmé a pokorné vidění světa. Přeskočíme jeho ekonomický sloupek věnovaný "rozpočtové neodpovědnosti levice", a čeká nás klasika - "obava z návratu komunistů k vládě".
14. 7. 2010 / Fabiano Golgo
Jednačtyřicetiletý muž a pětatřicetiletá žena čelí uvěznění až na 11 let, protože kritizovali - svým pár přátelům na twitteru - venezuelské bankovnictví. Na rozdíl od nás tady, kdo můžeme běžně kritizovat například přehnaně vysoké bankovní poplatky v České republice, ve Venezuele je to nyní zakázáno. Obě osoby byly zatčeny minulý čtvrtek a obžalovány podle zákona z r. 2001 z "šíření falešných pověstí" ve snaze "destabilizovat bankovní systém". Řekněme jasně, že nenapsali žádné konkrétní falešné informace, které by mohly vyvolat na trhu nějakou paniku, prostě jen kritizovali své banky. Úřady ve Venezuele informovaly, že za kritiku zveřejněnou na twitteru bude obžalováno ještě dalších 15 osob.
12. 7. 2010 / Michael Marčák
13. 7. 2010 / Miloslav Štěrba
Na podzim loňského roku jsem přijal nabídku Miloše Zemana a spolu s ex-poslancem z ČSSD ing. Petrem Šulákem ze Vsetína jsme ustavili na Zlínsku dvě místní organizace budoucí Strany práv občanů. Pro tuto svoji osobní angažovanost se vyjadřuji i k současnému stavu v uvedené straně.
An English version of this article is in
13. 7. 2010 / Lukáš Visingr, Štěpán Kotrba
"Francie v současnosti není válečnický národ. Máme odstrašující sílu, ta ale není určena k útoku proti nikomu..."
Dne 1. října 2009 vstoupila do služby u francouzského letectva řízená střela ASMP-A nesoucí jadernou hlavicí a v letošním roce má francouzské námořnictvo obdržet první nové ponorkové balistické rakety M51. Obě zbraně představují nejnovější generaci nukleárních odstrašujících prostředků, které symbolizují a zároveň garantují velmocenské postavení Francie a její snahu realizovat samostatnou zahraniční a bezpečnostní politiku.
Francie je jednou z trojice členských zemí NATO, které disponují jadernými zbraněmi. Vedle balistických raket na ponorkách má k dispozici i letecké střely s nukleárními hlavicemi a ještě v 90. letech vlastnila také pozemní rakety středního doletu a mobilní operačně-taktické střely. Vývoj francouzských nukleárních zbraní a jejich nosičů představuje zajímavou kapitolu dějin, která těsně souvisí s přesuny moci mezi velmocemi a supervelmocemi za studené války, v níž hrálo úlohu nejen soupeření dvou hlavních geopolitických bloků, ale i vztahy v rámci Evropy. Francie ale přikládá svým jaderným zbraním významnou roli také v dnešním neklidném světě a nijak netají své odhodlání je v krizové situaci nasadit.
článek vyšel jako pokračování seriálu autorů o balistických raketách v odborném měsíčníku o vojenské technice ATM 01/2010
Co způsobuje, že se umělecké dílo stane "posvátným"?
13. 7. 2010 / Vladimír Papoušek
Autorita kánonu se jedinci jeví jako univerzální kosmická síla, proti níž je zcela bezmocný a jeho jedinou reakcí může být pokora a přijetí. To je zcela pochopitelné v souvislosti s původní tradicí, která kánon a kanonizaci zrodila. Totiž s tradicí svatých textů, jejichž autorem byl Bůh. Jak se dozvídáme u Wolfganga Isera ("The Authority of the Canon") ( in: The Range of Interpretation, Columbia University Press, New York 2000, s. 13 -- 40), úzkost interpretů vznikající odhalením temných míst textu a potřebou sladit nejasné boží slovo s realitou života zrodilo nejprve interpretaci a následně i soubor pokynů jak s texty zacházet (tzv. midraš). Tento soubor diskursivních operací pak stojí u zrodu potřeby kanonizovat svaté texty tak, aby čistota božího sdělení zůstala zachována.
Pozn. red: Koncem června se v Praze konal IV. kongres světové literárněvědné bohemistiky. Příspěvek profesora Vladimíra Papouška z Jihočeské univerzity patřil k těm zajímavějším.
13. 7. 2010
Vážné chyby při výzvědné práci a plánování vedly ke katastrofálnímu izraelskému vojenskému útoku na flotilu lodí, která se pokusila prorazit blokádu Gazy, při níž zahynulo devět aktivistů. To je závěr prvního oficiálního izraelského vyšetřování, které bylo ukončeno v pondělí.
13. 7. 2010
Švýcarské úřady odmítly americkou žádost o vydání Polańského do USA a zrušily jeho domácí vězení. Švýcarská ministryně spravedlnosti Widmer-Schlumpfová zdůraznila, že ho švýcarské úřady propouštějí, protože přijel do Švýcarska v dobré víře, a jeho vydáním by proto byly porušeny mezinárodní dohody. Zdůraznila, že Polański měl možnost cestovat do Švýcarska a Švýcarsko opouštět, jak se mu zachce, a že přijel do Švýcarska v dobré víře vyzvednout si tam cenu. Kdyby ho nyní Švýcarsko deportovalo do USA, argumentovala ministryně, bylo by to porušením švýcarských ideálů "pravdy a důvěryhodnosti".
Šestasedmdesátiletý Polański poprvé za posledních 10 měsíců měl možnost vyjít ze zahrady u svého domu do vnějšího světa, poté, co švýcarské úřady rozhodly, že nebude deportován k soudu do USA, aby se tam zodpovídal ze sexuálních trestných činů. Tím, jak se zdá, končí 33 let dlouhá Polańského soudní odyssea.
12. 7. 2010 / Jiří Baťa
29. června 2010 jsem zde, na stránkách BL v článku "Nečas má zatím mé sympatie" vyjádřil poněkud euforicky, že Petr Nečas má zatím mé sympatie. Také jsem podotknul, že "zatím" a jen "určité"! Pro toto hodnocení jsem vycházel více méně z jeho osobně morálních vlastností, kterými se presentoval při kandidatuře na předsedu vlády, resp. těsně po svém jmenování do této funkce. Plusové a tedy pro mne sympatické body si u mne získal svým sdělením, kterým se dost výrazně lišil od svých předchůdců, což zas nebývá v našich končinách běžné. Domníval jsem se tedy, že Nečas svými osobními přístupy deklaruje svůj charakter, kterým bude i vládnout.
12. 7. 2010 / Přemysl Janýr
Po letošních květnových volbách nezbývá než být realisty a opustit definitivně Peroutkův sebeklam o tom, že je-li politický život pln zmatku, stáhne se jasný názor na věci do neorganizovaného veřejného mínění, shrnuje Václav Bělohradský ve své analýze Pět poučení z květnových voleb. Vypočítává v nich proč čeští voliči volili blbě, když se nechali nachytat drsnou propagandou antisociální pravicové lůzy. Ne že by jeho argumenty neměly hlavu a patu. Je to však houževnaté ulpívání v myšlenkových kategoriích pravice a levice, což jeho analýzu činí předvídatelnou, schematickou a neuspokojivou.
Pravicovost a levicovost jsou jednoduché kategorie, které nahradily dificilnější vzorce myšlení nejen v Česku, ale do jisté míry v celé Evropě a Americe. Ještě před nedávnem se hodnotové orientace a s nimi i politické strany v tradici Francouzské revoluce rozlišovaly na sociální, liberální a konzervativní. Novodobá česká historie by mohla naznačit, že jiným relevantním kritériem je bez ohledu na obsah autoritativnost či demokratičnost formy. A i samotné dělení na pravici a levici je při bližším ohledání poněkud komplexnější matérií, než rozhodnutí, kterému fotbalovému klubu budu fandit.
12. 7. 2010 / Karel Dolejší
Přemysl Janýr kriticky zhodnotil článek Václava Bělohradského v Právu analyzující výsledky voleb. (Janýr ovšem odkazuje na výrazně krácenou verzi; kompletní Bělohradského text je k dispozici například ZDE.)
Nemohu než souhlasit s Janýrovou námitkou, že vtěsnávat vše do dvojhodnotového pravolevého dělení - zejména ovšem tam, kde jde spíše o demonstrativní přihlášení se k "církvi pravé" než o reálné rozdíly v politických programech - je vyloženě nešťastné. Názornou ukázkou nepoužitelnosti podobného filtru je ale koneckonců i sám Bělohradský, z jehož "modrého období" nám zůstala například kniha Kapitalismus a občanské ctnosti či spoluatorství někdejšího politického programu ODS.
Právě proto se domnívám, že podsouvat zrovna Bělohradskému zaslepenost pravolevým dělením je mimořádně nevěrohodné.
12. 7. 2010 / Václav Adam
Vznikající pravicová vláda ODS, TOP 09 a VV má jako svou hlavní prioritu zastavení zadlužování. Počítá s vyrovnaným rozpočtem od roku 2016. Zda se jí podaří tento plán splnit, ukáže až čas. Já si myslím, že nikoliv. Česká republika má jeden z nejnižších veřejných dluhů ve světě. Proto bychom se měli soustředit spíše na ekonomický růst a zaměstnanost. A vyrovnat státní finance až v roce 2020. An English version of this article is in
12. 7. 2010 / Ladislav Žák
Sledovat politické křepčení kolem propadlého tunelu Blanka je skutečně velmi poučné. Především jde o to, jak se k této díře staví politici pražské radnice. Je celkem lhostejné, jestli to jsou prvotní odpůrci nebo zastánci tunelu, jsou u vesla nebo v opozici. Jde o to, jak jsou společně přesvědčení o tom, že je třeba najít viníka, protože tam někde prostě musí být, a zároveň o tom, že lze dosáhnout jakési absolutní bezpečnosti, tedy stavu, kdy se nemůže opravdu nic stát, stavu, kdy se prostě nemůže tunel ražený v takto složitých podmínkách staré zástavby propadnout. Cítí se k tomu povoláni a jenom to, že jejich hlas, trestní oznámení a jiná udání nejsou vyslyšena, vede v jejich očích nutně k dalšímu "propadáku." Je to nejen panská pýcha, ale i hluboký omyl.
12. 7. 2010 / Miloš Kaláb
Američan čínského původu D. L. Lin napsal níže uvedenou báseň jako reakci na knihu "Správné hodnocení - Čína není supervelmocí - ještě není", kterou vydala jeho krajanka Helen Wang, Američanka čínského původu. Báseň byla uveřejněna v r. 2008 v novinách The Washington Post a nyní se mi dostala e-mailem i s dalšími informacemi do počítače od čínského kolegy malajsijského původu. Báseň jsem přeložil ale nepřebásnil.
Pozn. red.: D.L.Lin upozorňuje, že není autorem této básně: viz např.ZDE
FIASKO:
12. 7. 2010 / Jan Čulík, Ema Čulík
Na filmovém festivalu v Karlových Varech se novinářům a lidem z filmového průmyslu zadarmo rozdávalo zvláštní "anglické" vydání časopisu Film a doba. Šlo o neuvěřitelné fiasko - časopis je totiž vytištěn v jakémsi jazyce, který angličtinu připomíná jen dost vzdáleně.
Píšu o tom proto, že považuju za další z mnoha, velmi znepokojujících, důkazů, jak nesmírně obtížné je - dvacet let po pádu komunismu - pro interní český kulturní diskurs proniknout do vnějšího světa. (Přitom anglické stránky Festivalového deníku vycházejícího péčí deníku Právo v Karlových Varech jsou po jazykové stránce naprosto perfektní - ty stránky ovšem píší a redigují většinou rodilí angličtí mluvčí.)
Manažeři:
12. 7. 2010 / Jan Čulík
V minulých dnech jsem v Britských listech recenzoval nový americký celovečerní film Manažeři (The Company Men) od známého televizního producenta Johna Wellse, který vytvořil seriály ER (Pohotovost) a West Wing (Západní křídlo). Psal jsem, že film zajímavě svědčí o průběhu hospodářské krize v USA a jejím dopadu na nejbohatší kravaťáky, avšak že film trpí tzv. "hollywoodskou křivkou", protože v něm nakonec musí všechno dobře dopadnout, američtí obchodníci, propuštění z práce, se většinou zachrání svou vlastní energií. Zmínil jsem se i o tom, že při diskusi po promítání filmu The Company Men jsem se Johna Wellse zeptal, zda byl sentimentální závěr filmu komerční nutností. V poslední den festivalu v Karlových Varech v sobotu dne 10. července se John Wells vrátil zajímavým způsobem k mé otázce v rozhovoru ve festivalovém deníku:
12. 7. 2010 / Jiří Drašnar
Mám pocit, že John Wells úspěšně přesvědčoval o nesmyslech nejen účastníky karlovarského festivalu, ale i sám sebe, píše Jiří Drašnar. Věřím tomu, že ho distributoři nutí k natočení ještě šťastnějšího konce, ale ostatní, co říká, je dost průhledná racionalizace. Horor ten film může být, jak správně už někdo podotknul, pro manažery nad padesát, kteří zatím mají práci a děsí se zítřka, ale silně pochybuji, že by se nějaký Američan dojal faktem, že nějaký manažer s platem 160 000 dolarů ročně musí prodat svůj barák nebo svého Porsche.
12. 7. 2010 / John Michael Greer
KD│ Snad nejzajímavější reakce na diskusi o masových hnutích (ZDE, ZDE a ZDE) trvaly na tom, že jediná alternativa, a to buď k abstraktnímu masovému hnutí, nebo k některému konkrétnímu hnutí, je porážka a zoufalství. To je zvláštní logika, protože masová hnutí jsou stěží jediným nástrojem, který máme po ruce; mám podezření, že část toho, co pohání toto naléhání, tvoří stádní smýšlení našeho druhu - jsme přece společenští savci se z větší části stejnými vrozenými návyky kolektivního jednání, jaké najdete u kteréhokoliv z méně osamělých obratlovců.
12. 7. 2010 / Pavel Pečínka
První stupeň, druhý stupeň, starosta se mračí, voda hučí, hasiči přečerpávají a chlapi vynášejí věci, co plavaly v obýváku. Letos už to proběhlo zas. Přišel čas sestavit příručku Jak vyhrát nad povodní. Instrukce zní následovně.
PŘISPĚJTE FINANČNĚ NA PROVOZ BRITSKÝCH LISTŮ
14. 7. 2010
V květnu a v červnu 2010 přispělo finančně na Britské listy 1011 osob celkovou částkou 554 202.78 Kč. Příjem z reklamy byl 5000 Kč. Na kontě Britských listů v Raiffeisenbance jsme měli 30.6. 2010 částku 399 728.06 Kč. Na internetovém účtu Paypal máme nyní 1990 euro. Jsme plni uznání vůči čtenářům Britských listů, že na nedávno zveřejněnou prosbu o finanční podporu reagovali během několika týdnů darováním celkové částky více než půl milionu korun. Mnohokrát děkujeme a prosíme: v příspěvcích nepřestávejte, musíme hradit průběžné náklady, i když se je snažíme udržovat na minimu.
Příspěvky na provoz Britských listů je možno zaslat na účet v pražské Raiffeisenbance, číslo účtu: 1001113917, kód banky 5500. Adresa banky je 120 00 Karlovo nám. 10, Praha 2. Čtenáři mohou přispět na provoz Britských listů úvěrovou kartou na adrese www.paypal.com po jednoduché registraci odesláním částky na adresu redakce@blisty.cz. Prosíme, neposílejte příspěvky ze zahraničí na konto v pražské Raiffeisenbance, ale pošlete ho na paypal. Při poukazu příspěvku do Raiffeisenbanky ze zahraničí totiž zaplatíte za transakci bankovní poplatky ve výši více než 500 Kč. Děkujeme.
Jako v České republice oficiálně registrované občanské sdružení poskytujeme potvrzení o přijetí příspěvku pro daňové účely osobám, které v ČR platí daně.