Hlavy vzhůru

14. 7. 2010 / Přemysl Janýr

Karel Dolejší je tedy s novými stranami nespokojen. Nezbývá mu než dál čekat, kdy se zjeví nějaké lepší, které konečně budou hodny toho, aby ho směly reprezentovat. Čeká již dlouho a pořád nic.

Na rozdíl od něho nepovažuji politické strany za manekýnky defilující, aby se zalíbily Dolejšího přísně kritickému oku. Domnívám se, že je tvoří stejní lidé jako on či já, lidé kteří žijí mezi námi, sdílejí stejné hodnoty a prožívají stejné frustrace jako my. Někteří z nich chtějí problémy řešit, jiní spíše kalkulují s mocí, kterou při tom lze získat. V jednom i druhém případě však jsou odkázáni na to, aby jejich program vyjadřoval potřeby a hodnoty, které lidé kolem nich očekávají a které u nich rezonují.

Hodnotové vzorce společnosti jsou tím faktorem, který určuje programy politických stran a nikoli naopak. Lze namítnout, že i politické strany ovlivňují zpětně hodnotové vzorce společnosti. Předpokládá to ovšem jejich představu jako samostatných, na společnosti nezávislých subjektů. Karel Dolejší nezažil šedesátá léta, ve kterých se pod tlakem změn ve společenském vědomí stala nositelem reformního procesu samotná komunistická strana, ačkoli se po desetiletí naopak snažila utvářet společenské vědomí podle vlastních představ.

Psal jsem o vývoji a změnách těchto hodnotových vzorců a nehodnotil věrohodnost konkrétních stran. Je podružné, jak autenticky konzervativní TOP 09 je -- volební úspěch jejího konzervativního programu vypovídá o očekávání hodnot tradice, morálky a stability. Stejně je podružné, jak autentickým představitelem občanské společnosti jsou VV. Důležité je, že se jejich marketing rozhodl vsadit na občanskou společnost a že to vyšlo.

A protože jeden volební úspěch není žádnou zárukou dalších, představuje úspěšný volební program zároveň i jistý imperativ, kterému se nemůže žádná strana bez sebevražedných záměrů dlouhodobě vyhýbat. Karel Dolejší vypočítává, kdy a jak se mu obě nové strany zpronevěřují. Může mít pravdu, ostatně si ani já nemyslím, že by se náprava věcí dala očekávat právě od politických stran. Pak tedy budou následovat Zelené a KDU-ČSL a na jejich místo přijdou jiné. Jediné, na čem doopravdy záleží je, jak energicky si občanská společnost svá očekávání a své potřeby dokáže na politice vynutit. Je přitom celkem jedno, které konkrétní strany je nakonec uzákoní.

Vytisknout