Realita, aneb "Opatření budou bolestivá, ale lidé to snad pochopí"

13. 7. 2010 / Vladimír Hejnic

Proč je tento stav pozitivní? Určitě ne pro řadového občana s průměrnými a podprůměrnými příjmy. Stav je pozitivní v obecně politické rovině, v odpovědnosti politických stran. Není to kočkopes opoziční smlouvy, na které se svého času domluvila ODS se sociální demokracií. Pozitivní je to z hlediska jednoznačnosti a nezaměnitelnosti cílů vítěze, který nyní jedná stylem neomezeného vládce. Pravicové strany přebírají plnou odpovědnost za další vývoj společnosti.

Pozitivní v naději, že opozice bude muset hledat cestu k prosazení zájmů svých voličů stejně jednoznačně, jako to zatím předvádějí představitelé současné koalice. Je nutno si uvědomit, že opoziční postavení není kavárnou, kde méně úspěšní politici spřádají sítě na úspěšnější kolegy, aby je načapali při nepravostech. Není místem na tlachání a přípravu na lepší časy. Opoziční postavení je fabrika, kde se tvrdě pracuje na změnách, které neotočí po nějaké době všechno, co vytvoří současná koaliční sestava na ruby. To by byla cesta do pekel pro běžného občana.

Umění opozice musí spočívat v tom, že přijímané kroky současné koalice sice nepřehlasuje, ale vyhodnotí je a srozumitelně předloží svým příznivcům tak, aby oni mimoparlamentními, ale zákonnými prostředky vyvíjeli tlak na koalici přímo, nebo prostřednictvím aspoň části koaličních voličů. Měli by vyvolat tlak, který by byl dostatečný na to, aby koalice neměla chuť přijímat některá opatření v budoucnosti neměnná. To ovšem znamená, že politické strany a hnutí, ať už v parlamentním postavení, nebo neparlamentní subjekty musí hledat shodu. Nevytvářet a udržovat rozpory s ohledem na různá "Bohumínská usnesení" a odkazy na minulost, které jsou v duchu současné společenské reality bezpředmětné.

Proč?

Protože přílišné a jednostranné zahledění do minulosti přehlíží současné využití právě historické zkušenosti a právě pravicovými politickými stranami, které se postupně ujímají vlády.

Uskupení pravicových politických stran v čele s druhou nejsilnější (z pohledu volebních výsledků) ODS přebírá v těchto dnech vládní i parlamentní relativně neomezenou moc a chystá se provést významné zákonné i ústavní změny, které mohou být tak hluboké, že případné další vítězství dnes opozičních stran bude mít vážné problémy tato opatření měnit bez opětovných dopadů na většinu občanů.

Tento stav silně připomíná vítězství KSČ a dalších stran ochotných v rámci Národní fronty spolupracovat po roce 1948.

Zásadní rozdíl je v tom, že tehdejším uskupením v Národní frontě -- nikoliv jen KSČ - se podařilo stavět na uvědomění občanů a jejich vůli se na několik let uskromnit, aby v budoucnu žili "lépe".

"Nečas" se svými satelity si nedovolí slibovat světlé zítřky, ale "bolestivá opatření" která "zajistí", aby výsledek "nebyl fatální", a "doufá, že lidi to pochopí". Připomíná to dětský vtip jak opravit dvě díry v ponožce -- vystřihnout látku tak aby ze dvou děr byla jedna.

Současný stav je právní a demokratický. Nemůžeme se vymlouvat na špatné vedení předvolební kampaně neúspěšnými politickými seskupeními, na Mádla a Issovou.

V tomto směru to má současná pravicová koalice složitější. Pečené holuby slibovat nemůže, proto rovnou sděluje, že v krátké době bude pro občana hůř ne proto, aby mu bylo následně lépe, ale aby nebylo ještě hůř. Rozdíl je i v tom, že nemůže slíbit ani rovné postavení občanů před zákonem a v běžném žití. Hlavní "sponzoři" koaličních stran totiž netají že jejich újma ve prospěch celku nepřipadá v úvahu.

Krize v jejich pojetí je problém všech občanů, její řešení jen té části, která nemá možnost a schopnost se jejím dopadům bránit. Na místo snahy vytvářet pracovní místa zajišťování produkce, která tvoří hodnoty a předpoklad rozvoje služeb v nevýrobních a "neproduktivních" odvětvích dochází k dalšímu přerozdělování zbylých společenských hodnot ve prospěch vyvolených a "zvolených".

Současný úspěch je ne volebním výsledkem tzv. pravicových voličů, ale výsledkem roztříštěného postoje dnes opozičních stran, které nebyly schopné najít společný zájem. Z toho pramenila i neúčast na volbách významné skupiny znechucených lidí, kteří však pravděpodobně následující opatření pocítí nejvíce. Takže opakuji, že pozitivum vidím v jednoznačnosti přijetí programu současné koalice a možnost vynucení si sjednocení ne na ideologickém, ale pragmatickém průsečíku programů pro občana tzv. levice, humanistických stran, hnutí apod.

Pokud bude již na podzim občany tento stav chápaný jako omyl, mohou jej eliminovat v komunálních a senátních volbách. K tomu současné opoziční strany ale musí mít odvahu postavit takové zastoupení, které bude k současné vládní a parlamentní většině kompetentní a tvrdé. Současně by to měl být závazek voličů neočekávat změny, ale aktivně se na nich podílet v průběhu celého volebního období. Nenechat zvoleným zástupcům v rukách převoznická vesla ať dělají co umí, ale být s nimi trvale ve spojení, korigovat jejich kroky, být pro ně zázemím, aby si mohli být jisti, že jejich rozhodování se ztotožňuje nejen s volebním programem, ale i s vůlí a zájmy voličů. Pro politické strany to předpokládá pracovitost a otevřenost. To je podstata zastupitelské demokracie. to může být náznak změny už v podzimních volbách.

Vytisknout