Přijel do Paříže jako černoch, uchytil se tam jako popelář

22. 4. 2010 / Karel Košťál

Francouzský komik Coluche, vlastnim jmenem Michel Colucci, narozený v chudé italské rodině v Parizi v roce 1944, si celý život dělal legraci z Francouzů, Italů, Arabů, Zidů, černochů, kapitalistů, odborářů, komunistů, socialistů, krajních levičáků i krajních pravičáků. V roce 1981 se zabil na motorce, jeho cédéčka se prodávají dále, nikdo se zatím neurazil. Jeho skeč Přijel do Paříže jako černoch, uchytil se tam jako popelář televize pravidelně vysílá, černo-bílé publikum se válí smíchy. Děti afrických uchycených popelářů si jen povzdechnou, jejich rodiče to měli snadné... Dnes pařížská radnice dává ve výběrovém řízení na zametání ulic přednost uchazečům se dvěma semestry na vysokých školách.

Francouzský maršál Mac Mahon (1808-1893) měl ve zvyku každých pět minut opakovat: „To je dobř, pokračujte!“ (C'est bien, continuez!). Jednoho dne se rozhodl navštívit Vysokou válečnou v Saint-Cyr-l'Ecole, nedaleko Versailles. Při přehlídce nastoupené čestné jednotky padl na absolventa z Afriky. „Co to vidím vojáků, diví se maršál, vy jste černoch“. „Ano pane maršále“, odpovídá pyšně élève officier, „jsem z Pobřeží Slonoviny a jsem černý“. „To je dobře“, odpovídá Mac Mahon, „pokračujte!“. Dodnes se tato průpovídka vykládá ve francouzské armádě, hlavně v důstojnických a poddůstojnických školách, které jsou dnes úplně barevné. Nikdo se ještě neurazil, nikdo nikoho netahá k soudu.

Proč se v 17. a 18. století říkalo ve Francii „Ožralý jako Švýcar“, se mi nepodařilo zjistit. Od napoleonských válek se říká „Ožralý jako Polák“ (Saoul comme un Polonais). V listopadu 1808 jsou napoleonské oddíly před španělským městem Somosierra, chráněným 8000 vojáky a 20 kanóny. Když všechny francouzské útoky ztroskotají, Jan Kozietulski nečeká na žádný rozkaz a vrhne se se svým oddílem 150 hulánů do bitvy. Polský oddíl během několika minut španělskou obranu smete. Napoleon plný obdivu prý prohlásil: „To může dokázat jen ožralý Polák“ (Il faut être saoul comme un Polonais pour accomplir cela). Jiná verze je, že žárliví Napoleonovi generálové se vymlouvali: „Poláci byli ožralí“...

Napoleon prý odpověděl: „Příště prosím pánové buďte ožralí jako Poláci“ (Eh bien la prochaine fois messieurs, soyez saouls comme des Polonais). Výraz „Ožralý jako Polák“ se ve Francii dnes používá běžně, i když ne nutně v souvislosti s napoleonskými válkami. Žádný polský imigrant druhé, třetí či čtvrté generace kvůli tomu Francii zatím neopustil.

Reakce na výroky Štěpána Kotrby, Josefa Lady a Karla Jaromíra Erbena mne překvapily. Slabý smysl pro humor v české (post)totalitě.

Vytisknout

Obsah vydání | Pátek 23.4. 2010