Kocour Mikeš "nastavuje zrcadlo..."

22. 4. 2010 / Ladislav Žák

Kauza kocour Mikeše nastavuje zrcadlo neschopnosti většinové společnosti pochopit uchopit vlastní identitu. Proto ten zvýšený tlak na vymezení se proti okolí.

Nechci psát hlubokomyslné úvahy na téma vztahů Čechů a Romů, protože se zájmem sleduji, kolik znalců tady máme. Uvedu jen to, že texty pro děti se v normální společnosti přepisují od pradávna a to zejména tehdy, když rozumní lidé nebo dokonce sám autor seznají, že by byl pro děti obtížně pochopitelný kontext, a jen někdy tehdy, když si to žádá nová doba. Tak přišly mnohé dětské knihy o kontexty víry, třídy, družstevnictví, rasismu a bůh ví čeho ještě... Nemusí vždy jít o falešnou politickou korektnost nebo přehnané genderové přístupy. Jde přece o naše děti a o to, aby se jim prostřednictvím jejich prvních knih nedostal jako první pod kůži svět, který už prostě není.

Do debaty bych rád přispěl myšlenkou, že stabilita většinové společnosti vždy záleží na míře jejího sebeuvědomění a poté na jejím vnějším vymezení. Jedno ani druhé samo o sobě nestačí a jakékoliv extrémy jsou škodlivé. Obecně to v našem kulturním okruhu vypadá tak, že většinová společnost usedlých "našinců" se vymezuje proti "cizákům". Opět obecně se dá říci, že pocit našince je spojen s jakousi zásluhou této usedlosti a protože neví, proč je vlastně usedlý, tak pozdvihuje svou usedlost proti cizí neusedlosti. Je celkem lhostejné, jestli jde o vymezování se proti vlastní emigraci, přistěhovalcům, neposedným Romům nebo proti "těm divnejm" Židům. Paradoxně totiž mnozí našinci spojují ve svých úvahách Romy a Židy do jednoho pytle, protože jedni jim "kradou slepice", druzí "půjčují na procenta" a obě skupiny mají navíc vlastní pravidla. Stejně tak ale najdeme leccos na Slovácích, Polácích, Němcích, Ukrajincích, Rusech, Vietnamcích.... A každý Maďar může za to, že je Maďar, a Rakušáci jsou přece magoři.

Kauza kocour Mikeše nastavuje zrcadlo neschopnosti většinové společnosti pochopit uchopit vlastní identitu. Proto ten zvýšený tlak na vymezení se proti okolí. Rád bych jen dodal, že žádná společnost nemůže dlouhodobě fungovat s tím, že stojí na identitě řádného slušného občana, který nijak nevyčnívá, nikam se necpe, nemá vlastní názor, moc nikam nejezdí, nekrade slepice a nepůjčuje na procenta. Společnost prostě nemůže stát na jednotlivcích, kteří řádnost a usedlost vyměnili za vnitřní svobodu, o jejích vnějších projevech ani nemluvě. Stejně tak může společnost stát jen obtížně stát na lidech, kteří pokládají za důležité, aby o nich někdo někde neřekl, že smrdí, protože svět je zařízen tak, že čas od času každý někomu smrdí, ale to neznamená, že přestal být člověkem...

Vyrostl jsem v útlém dětství v horském údolíčku zvaném Pustiny neboli Sladká díra sám "bílý" mezi cikány (úmyslně píšu s malým "c", protože v té době jsme ani nevěděli, že je to etnikum s velkým "C" a o tom, že to jsou Romové, nebylo vidu ani slechu) a nikdy jsem toho v životě nelitoval. Vzpomínám s láskou a úctou nejen na ně, ale na všechno to, co jsem se od nich naučil a co jsem díky nim pochopil. Vzpomínám i na to, co jsem se poté díky nim rozhodl dělat i nedělat... Kamarádi cikáni, díky... !!!

Vytisknout

Obsah vydání | Čtvrtek 22.4. 2010