Anketa Romano hangos:
Měla by být romština zavedena do škol jako nepovinný jazyk? Vy sami romsky mluvíte?
23. 4. 2010 / Pavel Pečínka
Vyučování romštiny jako nepovinného předmětu bych možná brala, ale kdo by to učil? Víc než výuku romského jazyka ve škole asi potřebují sehnat odpovídající práci v oboru, v němž se vyučí. Mnozí se nejdou učit s tím, že je to finančně náročné a pak je stejně nikdo nezaměstná, protože jsou snědé pleti. Větší význam pro integraci by podle mě měla předškolní výchova budoucích prvňáků (chybí jim mnoho základních návyků (používání kapesníku,...) a vědomostí (mnozí neumí stříhat nůžkami,...) a hlavně zájem rodičů, aby děti plnili své školní povinnosti. Ale to vy moc dobře víte.
Asi z toho dôvodu, že by svoje dieťa nechceli zaťažovať dalším školským predmetom, keď oni sami sú schopný svoje dieťa jazyk naučiť. Niektorí by zas argumentovali, že to nie je doležité, že i tak ten jazyk nikde nemožeme využívať. No myslím si, že by sa našli i taký, ktorí by tuto možnosť uvítali a využívali. Keď by to malo byť len pre část Romov, malo by sa tak stať, čo je najdoležitějšie - získajú opeť časť svojej identity, ktorú stratili v čase tvrdej asimilácie. Ja som jedna z tých, ktorí už romsky nehovoria vďaka asimilačným krokom vlád minulého storočia. A mrzí ma, že sa nedokážem romsky porozprávať z inými Romami. Aká som to Rómka?
Myslím si, že to prinesie len pozitíva. Ako pre Rómov, tak pre spoločnosť. Jazyk je súčasťou kultúrnej identity človeka. U Rómov bol okrem iného potlačovaný. Až by sa dostal do škol, pozdvihlo by to sebavedomie Rómov, ktorý jazyk aktívne používajú, že je rovnocenným jazykom, ako každý iný a používaný i na verejnosti. Rómský jazyk je zaujímavým a dá sa povedať i svetovým jazykom. Verím tomu, že by určitě začali romsky hovoriť i Rómovia, ktorí jazyk aktívne už nepoužívajú a možno by to skusili i Češi.
Ja rómsky zatial nehovorím, ale rómský jazyk sa učím, manžel je Čech a romština ho tiež oslovila, navštěvuje kurzy romštiny poriadané v Muzeu romské kultury. Preto dúfam, že sa u nás v rodine bude opät hovoriť romsky.
Přitom po celou tu dobu víme, jak je hloupé a nezdravé odpojit dítě nebo dospělého člověka od jejich mateřštiny, zvyklostí, rodinných a generačních návazností, ale i přirozených posunů. To je důležité si uvědomit. Nastane čas, kdy se naše děti budou zajímat o druhé tak jako to děláme my. Protože budeme-li se my - jejich rodiče hned teď s radostí a se zájmem a třeba i náhodně setkávat s lidmi z jiných kultur, rozhodnou se pro takový postup i mnohé z našich dětí. Pokud toho nejsme schopni nebo se nám do podobných věcí nechce, nedonutíme k tomu ani své ratolesti. Pro začátek postačí minimum, když o tom druhém vedle sebe budeme vědět a podle toho se chovat.
Myslím, že se zavedením romštiny dostane konečně i romské dítě rovnou šanci ukázat co v něm je, bude moci svobodně a při plném vědomí toho kdo je vyjádřit, kudy chce životem jít. Všichni bysme ale nejdříve měli poznat sami sebe, být na sebe hrdí, mít se co nejvíc rádi. Je ale dost těžké sebe takto kultivovat, pokud řešíte kardinální problém práce nebo bydlení. Přesto myslím, že Romové mají stále co nabídnout, dávají svá široká srdce, veselou povahu, pohostinnost, na odiv lehkost s jakou dokážou i v té mizérii žít. Rozdíl v blízké budoucnosti bude jediný a podstatný, alespoň v to doufám, že ti druzí budou chtít poznat také nás.
Bohužel jsem vyrůstala v době, kdy etremismus počal vystrkovat své růžky - odmítnutí a napadení v restauraci, slovní výpady a výhrůžky kdekoli na ulici. Nedokázala jsem v tomto stavu odvážně žádat o romské občanství ani jinak oslavovat a ukazovat své romství. Barvu kůže ale neskryjete, a tak jsem své o dva odstíny světlejší dítě vychovávala spíše jako Čecha. Jezdíme za romskou částí naší rodiny, doma často slýchá romské písně. Občas na něj mluvím romsky a on se někdy zeptá co to říkám. Nikdy jsem své dítě do ničeho nenutila. Myslím, že některé věci potřebují čas a jiné přirozeně vyplynou. Ví, že je napůl Rom a je s tím smířený. Problémy naštěstí nemá, řekla bych ale, že velkou roli hraje právě to, že jako někdo jiný nevypadá.
Já jsem tmavá Romka, ale také Češka. Nechci si vybírat národnost ani člověka se kterým budu sousedit. Sílu, odvahu i lásku mi dodávají především mé romské kořeny, které nelze papírem zrušit ani jinak přetrhnout.
Iniciativa vychází z nabídky Rady Evropy, která byla inspirována řadou výzkumů v oblasti jazykovědy. V otázce výuky jazyka menšin došlo v posledních dvaceti letech k významným pokrokům. Zjistilo se na základě plošných studií ve Spojených státech, Švédsku, Indii a Švýcarsku, že děti měly jasně lepší výsledky ve vyšších třídách, jestliže výuka v prvních třídách proběhla v jejich rodném jazyku (což by u nás znamenala romština, pokud rodiče nemluví doma česky). Měly přitom dobrou výuku jazyka většiny (u nás češtiny). Přestože nebyly vyučovány od první třídy v jazyce většiny, mluvily nakonec lépe než vrstevníci, kteří absolvovali čistě většinovou školu. Jazykověda dnes už ví, proč tomu tak je, ale na rozbor tu není místo.
Dalším překvapením v souvislosti s učením se jazyků spočívá v tom, že s jazyky se to nemá jako s místem v garáží -- tam si musím vybrat, jestli do ní postavím české nebo romské auto. Do našeho mozku se jich obrazně řečeno vejdou oba, a navrch ještě francouzština, angličtina, ruština a spousta dalších. Proto neplatí argument, že nesmím mluvit romsky, abych si kazil češtinu, jak se stále tvrdí. Je spíš otázkou, jak udržet tu češtinu v kondici. Osobně znám spoustu rodin, kde se mluví doma jiným jazykem než ve škole, a děti nejsou pozadu.
Ale tak daleko jako v těch studiích tu nejsme, v českých poměrech je výuka romštiny spíš otázkou jednotlivých škol, žáků a jednotlivých výukových hodin, a romský mluvící učitel je utopií. Příčinou je těžký postoj, který romština tu má, a to jistě proto, že je jazykem Romů, kteří sami o sobě mají problém s uznáváním. Dalším důvodem je, že minulý režim romštinu soustavně a programově vymycoval. Šířil mezi Romy a po školách povědomí, že tento jazyk je překážkou pro děti, že jim brání ve vzdělání. Proto dnes polovina Romů nemluví romsky a spousta jich má negativní vztah k romštině (někdo ji pak navíc nemá rád tak jako zhrzenou lásku, kterou už nemůže mít). Je proto pochopitelné, že si dnešní rodiče nepřejí, aby se jejich děti učily tomuto "zastaralému" jazyku. Přitom by měli mít zlobu spíš na ty, kteří jim to způsobili, protože Romům ztráta jazyka v ničem nepomohla: Romština odešla a vzdělání nepřišlo. O této minulosti by každopádně měli lidé vědět, než se rozhodnou pro nebo proti výuce romštiny, protože názor lidí na romštinu nepadl z nebe, a rozhodnout by se člověk měl poté, co se mu dostálo všech informací.
Nejsmutnější na kapitolce "romština" je ovšem postoj velké části většiny. V 18. století zápasila čeština o život, protože císařovna Marie Terezie nezmínila ve své školní reformě jiné než německé školy a mnoho Čechů chtělo v té době pro své děti slušnou výuku v němčině, státním jazyku monarchie. Dvě stě let poté už čeština není ohrožena, ale najednou brojí Češi sami proti snaze druhých o jejich mateřský jazyk. Desítky tisíc lidí se nadchly pro iniciativu na Facebooku, která má jejich spoluobyvatelům brát možnost, aby se něco dozvěděli o podstatné části své kultury. Vlna pobouření je těžko racionálně pochopitelná, protože nereaguje na kriminální podnět ani na jiný zavrženíhodný čin, ale jen na snahu o vzdělání. Právě proto je důležité, aby oficiální místa zaujala jasný postoj v této otázce. Pokud je dobře motivováno a doprovázáno argumenty, může být zavedení romštiny vynikajícím signálem pro všechny účastněné. Pro jedny, že romština není jen starobylá hantýrka a rušivý prvek na české půdě, pro druhé, že někdo stojí za nimi a chápe je jako obyvatele společného státu. Že podléhá nejen stejným zákonům, ale že dostává i stejné možnosti. Z historického pohledu lze chápat současnou iniciativu o usnadnění romštiny navíc jako jakési odčinění křivdy a zmírnění dopadu pokusu o její odstranění v sedmdesátých letech. Nám osobně ani nejde natolik o naše dcery, ty získají jak praktickou, tak teoretickou výbavu v romštině a o ní od nás rodičů, ale o klima ve společnosti, které se jich bude bezprostředně týkat.
Důležitý moment v úvahách je i otázka, jak se cítí romské dítě ve škole, což silně ovlivňuje jeho vůli a výdrž při zapojení se do výuky. Symbolický čin státu mu nepřímo říká, že škola je tu pro něho, že ono a jeho kultura je vítané tak jako dítě české.
I pokud by projekt ztroskotal, protože bude čelit nesčetným obtížím, je důležité, aby se společnost o to vážně pokoušela.
Pro zájemce mohu vřele doporučit další literaturu o romštině a o menšinových jazycích, dostupnou bohužel jen v knihovnách:
Kniha o kráse domluvy s jinými lidmi: Šaj pes dovakeras -- Můžeme se domluvit (Milena Hübschmannová), vydala Univerzita Palackého v Olomouci.
Časopis Romano džaniben, číslo Jevend 2006. Vydává o.s. Romano džaniben, detaily na www.dzaniben.cz.
Interaktivní DVD o romštině: http://romani.humanities.manchester.ac.uk/cd/cz.zip
Wikipedie, heslo "Romština", jako rozcestník pro další informace.
Vychází v Romano hangos 5/2010 ZDE
VytisknoutObsah vydání | Pátek 23.4. 2010
-
23.4. 2010 / Velká cesta23.4. 2010 / Zelenkovy urážky, které v americkém klipu nejsou23.4. 2010 / Přemluvte Issovou a Mádla...23.4. 2010 / Asociace22.4. 2010 / Jan ČulíkNespravedlnost byla nespravedlností i v minulosti, stejně jako je nespravedlivá i dnes v přítomnosti23.4. 2010 / Náhlá změna v britské politice?23.4. 2010 / Jan Stern nějak moc čte23.4. 2010 / Pro mě jsou zas nesnesitelní dnešní čeští muži22.4. 2010 / Štěpán KotrbaDruhé dějství frašky o Národní galerii: jak zkušeně a profesionálně pouštět žilou národnímu kulturnímu stánku22.4. 2010 / Štěpán KotrbaPrvní dějství frašky o Národní galerii: výběrové řízení na generálního ředitele jako druhořadá komedie23.4. 2010 / Daniel VeselýČeská televize poskytuje PR pro NATO a nepokrytě obhajuje okupaci Afghánistánu23.4. 2010 / Pavel PečínkaMěla by být romština zavedena do škol jako nepovinný jazyk? Vy sami romsky mluvíte?22.4. 2010 / Britští konzervativci posílají homosexuála do Polska, aby "zreformoval" východoevropské extremisty22.4. 2010 / Neinformovaný pan Jáchim23.4. 2010 / Mešuge?22.4. 2010 / Situace regionálních nemocnic je kritická1.4. 2010 / Hospodaření OSBL za březen 2010