Kocour Mikeš a židovská muchomůrka
23. 4. 2010 / Alice Burdová
Diskuze, která se rozhořela ohledně Ladova koucoura Mikeše, rozděluje její účastníky na dva tábory. Jedni nevidí na Ladových obrázcích v podstatě nic pohoršujícího, jiní je označují za rasistické. Například Tomáš Koloc se ve svém posledním příspěvku postavil proti "importované politické korektnosti". Jedním z jeho argumentů je, že "dobrá literatura je svébytná umělecká disciplína, která disponuje nesmrtelností", a proto je jakékoliv moralizováni či politické korigování pouhou bláhovostí. Koloc bohužel nikde nevysvětluje, co míní dobrou literaturou, ani se nesnaží objasnit, proč zrovna Ladovy výtvory by jí měly být.
Z mého pohledu se však jedná především o text, který přenáší na příjemce nějaké sdělení. Nebudu se zde přít o tom, do jaké míry je jeho obsah rasistický. Myslím ale, že se všichni shodneme na tom, že "cikány" do jisté míry stereotypizuje.
Je s podivem, že Kolocovi takovéto vyjádření na adresu Romů nevadí. Nedávno to však byl právě on, kdo se pohoršoval nad tím, jak Mary Heimann ve své knize Czechoslovakia: The State That Failed nepřípustně generalizuje, když mluví o Češích:
Někde tedy generalizace nevadí, protože prý jde o umění, ale jinde je přímo krutostí. Asi není úplná náhoda, že předmětem oněch údajně "krutých" a "globalizujících" formulací, kterých se Heimannová dopustila, jsou Češi.
Jádro problému je ale jinde. Musíme se zeptat: jsou jakékoliv výtvory určené dětem, které v minulosti vznikly, neškodné a je jedno, jestli se jim budou předkládat jako četba ve škole? Nebo existuje jistá hranice přes kterou jít nelze? Kreslená pohádka o jedovaté židovské muchomůrce s názvem Der Giftpilz, která běžně kolovala v době hitlerovského Německa na školách, může být sice příkladem extrémním, ale věrohodně ukazuje, že jistá hranice přijatelnosti přece jen existuje ZDE a doprovodný článek ZDE.
Ne vždy se při tendenci zabránit kolování podobných textů jedná o importovanou politickou korektnost. V diskuzi bychom se měli pokusit stanovit, kde tato hranice mezi přípustnou legrací a morálně neakceptovatelnou propagandou leží. Ono to totiž není vždy úplně jasné. Alespoň mně ne.
VytisknoutObsah vydání | Pátek 23.4. 2010
-
23.4. 2010 / Velká cesta23.4. 2010 / Zelenkovy urážky, které v americkém klipu nejsou23.4. 2010 / Přemluvte Issovou a Mádla...23.4. 2010 / Asociace22.4. 2010 / Jan ČulíkNespravedlnost byla nespravedlností i v minulosti, stejně jako je nespravedlivá i dnes v přítomnosti23.4. 2010 / Náhlá změna v britské politice?23.4. 2010 / Jan Stern nějak moc čte23.4. 2010 / Pro mě jsou zas nesnesitelní dnešní čeští muži22.4. 2010 / Štěpán KotrbaDruhé dějství frašky o Národní galerii: jak zkušeně a profesionálně pouštět žilou národnímu kulturnímu stánku22.4. 2010 / Štěpán KotrbaPrvní dějství frašky o Národní galerii: výběrové řízení na generálního ředitele jako druhořadá komedie23.4. 2010 / Daniel VeselýČeská televize poskytuje PR pro NATO a nepokrytě obhajuje okupaci Afghánistánu23.4. 2010 / Pavel PečínkaMěla by být romština zavedena do škol jako nepovinný jazyk? Vy sami romsky mluvíte?22.4. 2010 / Britští konzervativci posílají homosexuála do Polska, aby "zreformoval" východoevropské extremisty22.4. 2010 / Neinformovaný pan Jáchim23.4. 2010 / Mešuge?22.4. 2010 / Situace regionálních nemocnic je kritická1.4. 2010 / Hospodaření OSBL za březen 2010