Odpověď v rámci ekonomie sil

22. 4. 2010 / Karel Dolejší

• Leccos může být v textu nesrozumitelné, ale co je nadpis je prostě jasné vždy - pokud ovšem autor text nadpisem vůbec vybaví, což ne vždy bývá pravidlem; pokud ano, jde o takový ten první řádek úplně nahoře, nikdo to nemůže přehlédnout, řada autorů ho proto dokonce uvádí stejně velkým písmem jako zbytek textu, zcela bez problémů... Jestliže někdo píše nadpis třeba pod článek, pak si zřejmě plete nadpis s podpisem.
• Jestliže někdo v rámci historického huráoptimismu tvrdí, že teprve kapitalismus vytvořil podmínky pro reálnou lidskou svobodu - a právě tohle byla Urbanova teze - stačí uvést jeden jediný protipříklad k vyvrácení uvedené teze. To jsem udělal, ačkoliv p. Urban se dosti pošetile kasal, že to prý nikdy nikdo nedokázal a asi ani nedokáže. Co k tomu nyní opět relativizujícího připojí mě ani dost málo nezajímá, protože jeho teze je za daných okolností neudržitelná a kdyby měl dost slušnosti to přiznat, měla by možná další debata s ním vůbec nějaký smysl.
• Zcela mimo soutěž připomínám, že podíl svobodného obyvatelstva například v antickém Řecku, které je nám dodnes na Západě dáváno za vzor demokratického uspořádání, činil pouhých 3-5%; zbytek byli neplnoprávní obyvatelé nebo otroci. V období dynastie Chan v Číně byla naprostá většina obyvatelstva tvořena svobodnými rolníky, kteří v nejlepších dobách platili daně ve výši 3% ze své roční úrody. Není tedy žádných pochyb o tom, kde se většině obyvatelstva žilo lépe a svobodněji.
• Vtip je v tom, že Urban, když píše o hospodaření ve vlastní režii, ignoruje fakt, že před nástupem kapitalismu a před expropriací samostatných výrobců, která teprve vytvořila zbídačený materiál zralý pro nahnání do robotáren (nebo na šlechtické velkostatky v rámci druhého znevolnění - což byl případ většiny kontinentální Evropy dodávající v rámci vznikající mezinárodní dělby práce obilí do zprůmyslňující se Anglie), se i v západních společnostech velká část lidí živila ve vlastní režii; a stejně tak ignoruje fakt, že středostavovské kapitalistické hospodaření ve vlastní režii na Západě (tj. vlastnictví skutečně samostatné živnosti, ideál 19. století, nikoliv švarcsystém) prošlo katastrofálním úpadkem v rámci rozvoje velkých organizací během první poloviny 20. století, což Ch. W. Mills popsal ve své koncepci nové střední třídy - a J. Habermas tento proces nazval refeudalizací.

Pokud se p. Urban namísto o historických skutečnostech hodlá bavit o svých dojmech z četby Jiráska, myslím, že by si měl zřejmě ze všeho nejdříve odpustit poučování jistého myšlenkového směru, který na počátku celé kontroverze začal ze své ani dost málo reflektované pozice napadat za údajnou neinformovanost a naivitu.

Vytisknout