Lubrikant intelektuální diskuze

7. 4. 2010 / Štěpán Kotrba

reakce na článek Dariny Martykánové "Všichni jsme do jisté míry směšné figurky" o recenzi knih Davida Lodgeho z pera Štěpána Kotrby "Lodge: Permanentní kongres cynických literárních semiotiků"

Všichni jsme do jisté míry směšné figurky, ale jen někteří se berou vážně. Invaginace humoristického, nicméně vrcholně teoretického textu je daleko více než orgastickému sexu podobna žvýkání a v žádném případě nesmí být deflorací čtenářova intelektu.

Souhlasím, že existuje úzký vztah mezi vyprávěním a sexualitou, mezi rozkoší tělesnou a "rozkoší z textu"... Každé dekódování je nové zakódování... Přežvýkávání jednou vyřčených myšlenek má kouzlo flirtu s mozkem autora. Většina čtenářů můj flirt s rafinovaností falešné sémantiky pochopila a smála se stejně, jako já už před dvaceti lety. Darina Martykánová ne. Ona bere Lodgeho i mne vážně. Je mi jí líto. Hubené doktorandky, které se západnímu profesorovi sexuálně podbízely a nakonec ho do postele dostaly, znám osobně. Nic zajímavého na nich na rozdíl od Lodgeho neshledávám a domnívám se, že tudy cesta k vzdělanosti nevede stejně, jako přes byrokratickou evaluaci společenskovědního vzdělávání v současné Británii.

Jsem rád, že Darina Martykánová zná prostředí tureckých univerzit. Doufám, že zná i Hazlitta a jeho neblahý vliv na Johna Keatse... a jezdí na mezinárodní konference o Hazlittově vlivu na současnou interpretaci Shakespeara na Fidži. Titul profesora získávat nehodlám, i když znám rozdíl mezi vagínou a mozkem. Umění života je vědět, jak vychutnat málo a vydržet hodně, jak říká Hazlitt v Literary Examineru . Každé, i jeho dekódování je totiž nové zakódování...

Vytisknout

Obsah vydání | Středa 7.4. 2010