Vítězný únor

17. 3. 2010 / Petr Jánský

Protože se hodně zapomíná, dovolím si podat několik informací:

• 1. Naši legionáři byli přímými svědky toho, jak se v Rusku v roce 1917 hrstka bolševiků zmocnila vlády a jaký způsobem a metodami bolševici nastolili teror a rozpoutali občanskou válku (viz Doktor Živago). Z rozkládající se carské armády okamžitě postavili Rudou armádu s carskými důstojníky (které následně popravili). Legionáři dodnes vypráví o nelidsky zohavených mrtvolách svých bratrů přibitých na vrata statků.
• 2. Prezident Masaryk v Rusku byl a před bolševiky legionáře varoval. Nařídil vojákům neutralitu, která však nevydržela déle než půl roku. Od r. 1918 legionáři s RA bojovali. Masaryk měl velké starosti, aby legionáře vůbec roku 1920 z Ruska dostal.
• 3. V roce 1924 píše Karel Čapek fejeton Proč nejsem komunistou?
• 4. V roce 1939 se dr. Beneš vzdává Hitlerovi. Trauma z mnichovské zrady západních spojenců ho přichýlilo ke Kolárovu východnímu dubisku.
• 5. V roce 1943 Beneš přes varování ministra dr. Feierabenda a osobní zkušenosti legionářů odlétá do Moskvy a uzavírá se Stalinem Smlouvu o přátelství.
• 6. Teheránská (1943) a Jaltská konference (1945) postoupila Československo se souhlasem exilové vlády do "sféry vlivu" Sovětského svazu. Přeloženo do češtiny stali jsme se satelitem SSSR.
• 7. V březnu 1945 podepisuje Beneš v Moskvě s představiteli komunistické emigrace dohodu o ustavení první poválečné vlády. Dohoda vešla ve známost jako Košický vládní program. Ze zákona byla zakázána nejsilnější politická prvorepubliková strana -- strana agrární. V okleštěné demokracii byly povoleny pouze čtyři strany a na Slovensku dvě. Každá strana měla ve vládě 3 ministry. Protože v Čechách byla KSČ a na Slovensku KSS, tímto trikem měli komunisti ve vládě 6 ministrů.
• 8. Teprve fraškou o Pražském povstání 8. května 1945 se občané dověděli, že nás nesměli osvobodit Američané, kteří se už v dubnu zastavili na demarkační čáře 80 km od Prahy. Že nás na oko musela osvobodit Rudá armáda.
• 9. V roce 1945 vydává Beneš retribuční a majetkové dekrety. Nejznámějším z nich, tzv. Znárodňovacím dekretem, byly zestátněny banky, doly a klíčový průmysl. Protože šlo o vyvlastnění bez náhrady, je přesnější slovo ukradení. Postupně stát ukradl majetek všem podnikatelům. Zemědělcům ukradl stát půdu. Pokud si pánové Pernes a Čulík myslí, že svůj majetek občané odevzdávali státu dobrovolně, pak se mýlí.
• 10. Ještě v roce 1945 začala komunistické ideologická masáž obyvatelstva a hon na třídní nepřátele. Pod heslem Kdo nejde s námi jde proti nám a za pomoci Benešova "malého dekretu" začali komunisté odpůrce zastrašovat, pronásledovat a zavírat. Rozhlas (rudá bedna) a tisk byl v rukou komunistů, opoziční tisk neexistoval.
• 11. První "svobodné" volby v roce 1946 byly hrubě zmanipulované. Vedle již zmíněného zákazu politických stran zesílila politické agitace typu Budujeme šťastnou a silnou republiku, Republice více práce, to je naše agitace, SSSR náš vzor, Se Sovětským svazem na věčné časy atd. K tomu komunisté začali rozdávat zabavenou půdu v pohraničí a o vítězi v Čechách na Moravě bylo rozhodnuto: KSČ získala 40 %. Na Slovensku zvítězila Demokratická strana se 62%, ale KSČ spolu s KSS měly v 300 členném parlamentu 114 poslanců.
• 12. V červnu 1946 jmenoval Beneš předsedou vlády Klementa Gottwalda. Vedle předsedy měli komunisté i rozhodující ministerstva obrany a vnitra. Neblahou roli sehrál v této vládě Jan Masaryk jako ministr zahraničí (pro svět výborný Gottwaldův tah). V roce 1947 byl s Benešem předvolán ke Stalinovi do Moskvy. Dostalo se jim potupného přijetí a příkazu odmítnout Marhsallův plán. Do historie vstoupila Masarykova věta: "Do Moskvy jsem jel jako československý ministr a vrátil jsme se jako Stalinův pacholek."
• 13. Národním socialistům, lidovcům a protikomunistické části sociální demokracie začalo docházet, že Gottwaldovi se Sovětským svazem v zádech nejde o blaho lidí, nýbrž a jen o uchopení moci, o státní převrat. Ze zbytků demokratických poměrů se měla stát čistá totalita komunistické strany, chytře ukrytá za vládu dělnické třídy. Aby tomu zabránily, přišly tři výše uvedené strany s návrhem na vypsání předčasných voleb. Komunisté si nebyly výsledkem voleb jisti a proto vyvolali vládní krizi. Záminkou byl příkaz ministra vnitra Noska odvolat 8 nekomunistických velitelů SNB. Národní socialisté pohrozili demisí, pokud Nosek příkaz neodvolá. Komunisté neustoupili a 20. února podalo 12 ministrů z 26 demisi (ČSSD se k demisi nepřipojila). Plán byl takový, že Beneš demisi nepřijme a vláda odstoupí celá. 21. února svolal Gottwald 100 tisícový tábor lidu na Staroměstské náměstí. Veřejně vyhlásil třídní boj nepříteli, vyzval k tvoření Akčních výborů a ozbrojení milicí. Následovaly čtyři dny teroru vůči nekomunistickým stranám, domovní prohlídky, zatýkání a vazby funkcionářů, obsazení sekretariátů a ministerstev. Tříletý boj komunistů o uchopení moci vyvrcholil 24. února generální stávkou. 25. února se Beneš komunistům vzdal a demisi přijal.

Revoluce jako přes kopírák opsaná ze sovětských zkušeností. Ideologie boje s kapitalismem a propaganda lepších zítřků neselhala. Sjednotila dělnictvo, které Gottwald v zápětí využil (či lépe zneužil) k uchopení moci. Trochu primitivní, ale účinné.

Demokracie, svoboda a dobrovolnost volby jsou v přímém rozporu s vývojem v letech 1945-48. Jsou pravým opakem totalitního puče.

Vytisknout