Člověk se pořád učí...

16. 3. 2010 / Ladislav Žák

Až dosud jsem si myslel, že pokus o vraždu upálením vhozením Molotovova koktejlu do cizího příbytku zavřeným oknem prostě a jednoduše extremismus je. Teď vidím, že jde podle nějakých policejních předpisů nebo možná jen podle názoru velícího policejního důstojníka pouze o jakési veřejné ohrožení a naopak nejde o extremismus. Pokud bude stát komunikovat se svými občany tímto prapodivným "newspeakem", který nemá s realitou vůbec nic společného, tak se může dočkat jen jediného. Totiž toho, že se ho lidé přestanou poslouchat a nakonec se ho začnou bát.

To, co se stalo, je prostě extremismus a je úplně jedno, v čí hlavě se ta zrůdnost zrodila a čí ruka tu lahev hodila. Nedovedu si představit, že bych uvěřil někomu, kdo tvrdí, že nejde o extremismus, jeho slova, že mu záleží na mé bezpečnosti a bude mi pomáhat a chránit. Podle mého názoru se lidé v Bedřišce mají právo bát hned dvakrát...

Pokud ze všech stran nezazní taková slova odsouzení jako z úst premiéra Fischera, tak se máme na co těšit. Jen doufám, že jsem se tímto textem nedotkl cti toho neúspěšného neznámého vraha, který je jen jakýmsi ohrožovatelem veřejnosti, nebo dokonce důstojnosti majestátu.

Vlastně, je mi to úplně jedno a říkám - je to hnusný, extrémistický, zabijácký čin, který nesmí najít žádné pochopení ani slitování. Je to útok na nás všechny a všechno, čeho jsme jako společnost dosáhli. Mezi veřejným ohrožením a ohrožením společnosti je opravdu velký rozdíl. Je celkem charakteristické, že účastnící předvolebního klání svorně mlčí. Asi jim někdo řekl, že to neponese ani politické body, ani sponzorské peníze.

Vytisknout