RECENZE

Demaskování utajených zákulisí

15. 3. 2010 / Felix Černoch

Představovat čtenářům Britských listů jejich pravidelného autora, jimž JUDr. Miroslav Polreich byl, jest a zajisté ještě zůstane, znamená pro ně objevování Ameriky čili poučování o tom, že mezi dirigentovy opory v symfonickém orchestru patří houslisté. Proč si ho tedy připomínat? Nikoliv biograficky leč bibliograficky.

Nedávno totiž vydal publikaci – míněno doslova, neboť onen ediční počin se neobešel bez investice z vlastní kapsy, jak se ostatně dnes už takřka běžně stává – kterou nazval naprosto přiléhavě „Utajená zákulisí“. Nejde o žánr detektivně – špionážní, ač by se tak okometricky mohlo zdát, ale ani memoáry, zasvěceně usuzujíc podle pohnutých osudů jmenovaného. Přesto nelze popřít, že i ty se v oné citované knize z  produkce pražského nakladatelství Petrklíč prosazují a zhodnocují. Třeba již uvozující gratulační douškou slovutného Zbigniewa Brzezinského, s nimž ho pojí dlouholetý kolegiální vztah ještě z doby jeho amerického angažmá.

To se odehrávalo v 60. letech minulého století, kdy působil na našem velvyslanectví ve Washingtonu, respektive v misi při OSN. Zde ho zastihly tragické události roku 1968 a patří mu zásluha za to – a nejen v rámci pojednávané tribuny – že usiluje o docenění tehdejší, ale i pozdější úlohy Jiřího Hájka, po jehož boku tam tenkrát pracoval.

Leč nechtějme se probírat bohatým a pestrým obsahem, plným dramatických zvratů, nesených léty tak jak za sebou šla, byť to láká, přímo svádí. Avšak vtěsnávat vše do pouhé recenze je pokus dopředu marný stejně, jako vázání písku do otýpky. Místo podobných ambicí bude lepší omezit se na prosté doporučení knihu si pročíst anebo si v ní alespoň zalistovat. Obojí stojí za to, takže přijde na míru zájmu o konkrétní tématické oblasti.

Někoho třeba upoutá fundované pojednání o aktivitách OBSE z doby, kdy vedle  pozice ambasadora řídil i skupinu představitelů zemí Střední resp. Východní Evropy a vedl nadějná konstruktivní diplomatická jednání v Kosovu. Jiného zaujmou jeho analytické studie o mezinárodně – politických či bezpečnostně – právních otázkách, jak je známe z článků, které pravidelně přinášely i  Britské listy. Jako příklad nechť poslouží třeba vymezení pojmu agrese, případně výklad podstatných pasáží Washingtonské smlouvy a jejich konfrontace s aplikací neokonzervativní Strategie pro nové americké století.

Takže – zájemci - bez odkladů a s chutí do toho, rozhodně neolitujete. Polreich , na rozdíl od jiných , mluví zcela otevřeně nejen o věcech, které se odehrály tak dávno, že už není třeba zbavovat aktéry mlčenlivosti, ale probírají děje veskrze současné či stále aktuální přinejmenším. Pro člověka na nich zainteresovaného bude škodou, ne-li chybou, toho nevyužít a takový pramen poznání i šanci pohledu za kulisy obestřené tajemstvími pominout. A není to tvrzení, motivované toliko názorovou shodou ve většině pojednávaných záležitosti, a už vůbec ne s ohledem na její téměř půlstoletou prověrku ve vzájemných diskusích či proto, že se Mirek Polreich časem stal rovněž mým pedagogickým kolegou na Vysoké škole mezinárodních a veřejných vztahů.

Vytisknout

Obsah vydání | Úterý 16.3. 2010