Hledání zlatého věku aneb Dej si pozor, Trautenberku

17. 3. 2010 / Pavel Urban

Podle Ivo Šebestíka dnes lidé musí vydělávat peníze, jinak zemřou. V minulosti měli chudí lidé svůj status, chaloupku na spadnutí, mohli lovit v lese zajíce a pálit uhlí. Dnes nic z toho nemají.

Realita byla poněkud jiná. Ještě v roce 1830 prošel českými zeměmi hladomor následovaný cholerovou epidemií, která si na podvyživených tělech jaksepatří smlsla. Nepamatuji si už přesně, kolik lidí tehdy zemřelo. Řádově šlo o procenta populace. Není třeba dodávat, že to byli v naprosté většině lidé chudí. Ani situace jejich dnešních nástupců není často jednoduchá. V některých ohledech je možná opravdu složitější, než situace těch, které kdysi bohatší považovali za součást svého životního prostředí. (Což neplatilo zdaleka o všech.) Pokud ovšem Ivo Šebestík tvrdí, že chudoba je dnes smrtelná, pak se ptám : kolik procent lidí v této zemi zemřelo za posledních dvacet let v důsledku hladu a podvýživy ? Neříkám, že takové případy neexistují, ale jsou to případy výjimečné nebo za špatné situace (jakou je třeba dnešní krize) normální ?

Chaloupku na spadnutí s odpovídajícím vybavením mohou mít v této zemi ti nejchudší i dnes. A mnozí ji také mají. Pravda je, že v minulosti neexistovala sociálka, která by takto bydlícím odebírala děti.

Pokud by se někdejší chudý usadil v lese a začal pálit uhlí, asi by se brzy dostavil hajný a zahájil s dotyčným správní řízení z důvodu krádeže dřeva. Pytláci na tom byli díky své mobilitě o něco lépe. I v jejich věci ovšem disponovaly tehdejší vrchnosti a jejich orgány větší pravomocí, než ochranky v dnešních samoobsluhách a supermarketech. Kromě toho, lov zvěře vyžadoval více umu, než nenápadné natažení ruky, a ne každý tímto umem disponoval.

K oficiálním povinnostem feudálů patřila i péče o chudé, vdovy a sirotky. Někteří se v tomto směru skutečně angažovali, podobně jako dnešní multimilionáři. (Tyhle móresy se v této zemi zatím moc neuplatňují. Češi jsou přece jen národem plebejců.) Tihle lidé byli (a jsou) od chudých dostatečně odděleni, takže si nepotřebují zvedat sebevědomí na jejich účet. U lidí ze středních vrstev, zejména těch chudších, to bývá jiné. To ovšem platilo i v minulosti. Nemyslím, že by dnešní chudí stáli o status, který i tenkrát přitahoval jen málokoho.

Pokud se Ivo Šebestík nehodlá stát klientem hromadné dopravy či ropných gigantů, může se dopravovat do práce pouze vlastní silou. Podobně jako naprostá většina lidí v dobách chudoby nesmrtelné. Pravda, většina lidí měla tehdy do práce blíže, než dnes, ale zase nebyla k dispozici jízdní kola a většinou ani zpevněné cesty. A pro ty chudší ani pořádná obuv.

Dnešní doba má i své problematické stránky. Hledá-li někdo lepší alternativu v dobách "reálného socialismu", pak se o tom dá přinejmenším diskutovat. Nalézá-li však někdo Zlatý věk v minulosti předkapitalistické, pak si vždy připomenu filmového Krakonoše : "Dej si pozor, Trautenberku, aby se ti to nevyplnilo."

Ono by se to časem vyplnit mohlo.

Vytisknout