Co jinde funguje, v ČR nejde

23. 12. 2009 / František Řezáč

Mám v Británii kamaráda, který sem občas jezdí, emigroval v roce 1969. Má zkušenost, že to, co se mu po příchodu na ostrovy v počátečních letech líbilo, zničila na dlouho "ta bába", jak říká. Jiná přezdívka zní "železná lady". Široké lokty, žravost a hrabání pod sebe dostaly šanci a plně ji využily. Solidarita mizí. U nás dvojnásobně. Drzý senátorský tlučhuba z Teplic neměl nic jiného na práci, než zrušit staleté pravidlo, které nepotřebovalo zákon - každý si uklízí sníh ( a jiný nepořádek ) před vlastním prahem a tím pomáhá sobě i druhým. Výsledkem je právě nynější situace. Prosolená břečka, protože "oni" už nic jiného neumí.

Bylo by zajímavé udělat statistiku, o kolik hrabel na sníh se letos prodalo míň. Proč by se taky kupovaly, když Kubera zařídil, že se sníh uklízet nemusí. Že to budou dělat obce? Ha, ha, ha! To musel Kubera vědět, jak to dopadne, ale touha škodit byla silnější. Jen blbci uklízejí dobrovolně dál, staří lidé raději nevycházejí a úrazů přibývá...

Stejné je to s bezdomovci. Přibývá jich valem, to je vidět u každého nádraží a nejenom ve vekých městech. V létě se rozptylují po krajině a táboří. Jeden na mne vyskočil z křoví těsně pod Šumavou s igelitkou v ruce a chtěl deset korun na autobus do Strážova.

Nedal jsem mu nic. Šel by pěšky a vyžebraný peníze prochlastal. Pozn. JČ: Princip kolektivní viny. Jak může pan Řezáč předem vědět, jak by se jeden určitý jednotlivec zachoval?

Když se ke mně hrnou u hyprmarketu holčičky s pokladničkou a chtějí příspěvek na to či ono, posílám je za Koženým a Krejčířem, který jsou vlastně taky bezdomovci. Jenomže si našli, jako ti stěhovaví ptáčkové, teplé krajiny, kdyby bylo nejhůř... Děvčátka se usmějou a jdou žebrat dál. Za koho a pro koho?

Za pradědečka našeho oblíbeného knížete pána se každá vesnice uměla postarat o svý vandráky líp, než dnešní hlavní město. Což se poohlédnout po Evropě, do které jsme se tak hrnuli, jak se problém bezdomovců "řeší" v Rakousku, Bavorsku i jinde? Anebo zůstaneme u těch statistik, jež nám oznámí, kolik jich při příštím mrazivém počasí zase umrzne?

Kdysi v disentu kolovaly různé literární texty. Jedním z nich byl esej Karla Čapka " Proč nejsem komunistou". Kdo si ho přečte celý a nespokojí se jen s heslem z titulku, zjistí, že je to vášnivá obžaloba kapitalismu, plodícího bídu lidí na okraji společnosti. Pak to byl jeden text, nejsem si jistý, jmenoval-li se Moc bezmocných. Asi se mi ztratil, když jsem ty věci schovával na různých místech, obávaje se domovní prohlídky. Psalo se tam něco o tom, že až se spojí totalitní režim s konzumní společností, tak to bude ten pravý mix vyprázdnění a odlidštění, nejen Vánočních svátků. Možná, že mi někdo ze čtenářů BL pomůže osvěžit paměť. Rád bych si to zase, zrovna v čase vánočním, přečet...

Václav Havel, Moc bezmocných ZDE

Vytisknout