Vánoční přání

23. 12. 2009 / Milan Dubský

Očistit se ne přemírou dárků, ale pohlazením,
které jsme dlouho neučinili.
Tichým zamyšlením nad vším,
co jsme správného neudělali
a nad tím, co jsme udělali špatně.
Kde jsme se odvrátili od někoho,
kdo potřeboval pomoci a šli jsme tam,
kde jsme něco lacino získali,
ač nám toho nebylo zapotřebí.
Rozsviťme vedle symbolických svíčiček

a světélek na ulicích a stromcích
nesymbolická nejen jako,
ale opravdová světla otevřených
a připravených náručí a srdcí,
protože i v prázdných rukou mohou být
opravdová něha, přátelství a láskyplná objetí.
Zazpívejme třeba i beze slov melodie,
nesoucí vůni pravého Betléma,
touhy po usmíření a pokoře,
protože nejsme tak chudí, abychom nemohli
štědře obdarovat porozuměním a účastí
ve chvílích bolesti a žalu ty, které jsme neznali,
ale mohou se stát našimi přáteli.
Zimní sněhové vločky se snášejí na krajinu,
na naše hlavy, sny a přání.
Chladný a přece hřejivý třpyt měsíce a hvězd
ať dosvítí do tmavých zákoutí našich srdcí a duší,
abychom zahlédli, co lze dobrého vykonat
pro naše nejbližší, drahé, ale i pro ty,
které ani neznáme, ale mohli by se stát
také našimi bližními.

Přání vánoční
Na nekonečné šňůrce času, kreslíme další čárku.
Rok už má na kahánku. Přinese Nový zdraví, krásu?
Nechtějme kupy dárků, ni lukulské hody.
Spíš něžnou radost, láskyplný sen.
Pro strasti, pohromy bezpečné hromosvody,
a člověk ať svobodný je a spokojen.
Ne moře štěstí, nicot hromadu,
v nich spokojenost utone tak snadno,
spíš přátele a dobrou náladu,
aby nám bylo teplo a ne chladno.

Vánoce, svátky míru a konzumerismu
Vytisknout

Obsah vydání | Středa 23.12. 2009