Milí a vážení spoluobčané

23. 12. 2009 / Pavel Skácel

Ve svých úvahách (nejen v těchto krásných Blistech) se nyní zaobíráte samými ušlechtilými tématy současného světa. Ošklivé sobecké lhostejnosti Vás neponechají nafouklá bříška dětí v Keni. Nepropásnete ani jednu megatunu uhlíku v ovzduší na víc. Neunikne Vám žádné blátíčko, které tak rádo třísní domácí "veškerenstvo", tu z levé, tu z pravé strany a nebo i z prostředka. Jste se svými texty a úvahami někde vysoko nad průměrným uvažováním.

Já hlupák takto vysoko neuvažuju. Mým hlavním (poněkud nízkým) tématem dne je, sehnat něco na zub.

Nesmrdět víc, než je slušné (aby se nade mnou nepohoršovaly paničky a páníčkové, co jdou kolem spolu s krásně oblečenými psíky). A pak, kde také splašit trochu toho truňku, co většinou pomáhá zapomenout na realitu dneška a na pošetilou nutnost dožít se zítřka.

Smutné je, že jsem byl nedávno jeden z vás, co také ohrnoval nos a nejen to. Byl jsem jedním z těch, s rezolutními závěry: " můžou si za to sami, tak co"? Ale náhoda a možnosti pofidérního vyžití (u blikavých světélek automatů a jejich nenasytných tlam) tomu chtěly , že jsem tam, kde jsem. Sem tam na nádraží (nikam nejedu), někdy ve "vypůjčené" zahradní chatce, jindy v teplém kanálu od vedení ústředního topení. Občas mne přijme i útulek města. Pravda, je o trochu lepší než ten, co mají pro zatoulané psy. Asi jsem přece pro tu společnost (město) znamenal poněkud víc než čokl. Co myslíte?

Ale milí spoluobčané, nechme úvah. Mám pro Vás dobrou zprávu. Dali jsme si s kolegy a kolegyněmi bez domova "kapitalistický závazek" že letos (nejpozději v únoru a v lednu) určitě překonáme loňská čísla těch, co jim milosrdný mráz usnadnil poslední cestu do zapomnění. Překročíme loňské ukazatele nejméně o 30 %. Co Vy na to?

Přejeme Vám krásné, ničím nerušené vánoce, plné stoly jídla a pití, dárečky pod strom jako hrom a pohodu, co krásně a samozřejmě chutná, když je. Strašidelně pak chybí, když se jí nějak nedostává. A k tomu šťastný nový rok nejmilejší spoluobčané.

Za české bezdomovce -- se zmrzlou slzou v oku - socka Emil.

(volně - podle vyprávění jednoho pána, co v jednom poměrně velkém městě čeká na tu "s kosou" a podle všeho se mu zatím nechce, jít jí rychleji naproti).

Vánoce, svátky míru a konzumerismu
Vytisknout

Obsah vydání | Středa 23.12. 2009