Jméno té šelmy je PES...?!?

21. 12. 2009 / Ladislav Žák

Komunismus, socialismus, státní kapitalismus, reálný socialismus, socialismus s lidskou tváří... To vše jsou jména, která zachycují nějakou interpretaci toho, co lidé prožívali v období po druhé světové války až po konec války studené na části zemského povrchu... Nechci se připojovat ani k těm, ani k oněm, protože je to úplně jedno. Jediné, co je pravdivé, jsou slova Jana Čulíka, který prostě a jednoduše tvrdí, že na Západě se tomu říká tak a tak. Dodám jenom, že Západ v zásadě jen opakuje terminologii sovětské a především stalinské propagandy, na kterou tak úspěšně navázala ta brežněvovská. Nějaké drobné nuance Západ nikdy nevnímal, snad mimo socialismu s lidskou tváří, který ovšem zapadl v daleko významnějším a hlubším společenském kvasu na Západě a pozdější perestrojky, která ale byla vnímána jako labutí píseň komunismu, předzvěst vítězství ve studené válce a konce bipolárního světa. Slovo socialismus, pokud bylo používáno, tak výhradně v souvislosti se socialistickými hnutími a stranami na Západě.

V příspěvku Zmatený PES (PES= Party of European Socialists, Strana evropských socialistů, pozn.red.) jsem upozorňoval na to, že socialisté mají svést zápas o interpretaci současné reality, pokud mají politicky uspět. Je zřejmé, že se o to ani nepokoušejí a pokud tak činí, pak jsme svědky nepodstatných oprávek na interpretacích, které nám jsou předkládány ze světa, ve kterém je socialismus nebo sociální stát docela sprosté slovo.

O to více a radostněji se mnozí z levicových teoretiků střetávají o pojmenování reality dávno minulé. Politická moc se ovšem přes veškeré důležité časové přesahy do budoucnosti a minulosti tvoří v přítomnosti v každodenních střetech. Pokud snad někdo chce z leva vybojovat politickou moc podle orwellovského úsloví, kdo ovládá minulost, ten ovládá budoucnost, ten by měl pamatovat, že celé to zní, že kdo ovládá přítomnost, ten ovládá minulost, a kdo ovládá minulost, ten ovládá budoucnost. To podstatné je, že na Západě je lidem úplně jedno, v čem jsme tady žili a jak se to jmenuje, a mohu naše mudrce ubezpečit, že až na pár nostalgiků nebo salónních teoretiků je to úplně jedno i lidem u nás. Chleba pro to levnější nebude, ba může být spíše dražší, pokud se namísto současnosti budeme hrabat v minulosti jako papoušci v planetách.

Nechci míchat hrušky s jablky, ale pokud bych si dovolil ten oslí můstek a podle silně zeleného nádechu pražského kongresu PES vyslovil předpoklad, že dobrý výsledek kodaňské konference o klimatu byl v zájmu PES a socialistického hnutí vůbec, pak celá příprava, průběh a hlavně závěr konference v Kodani jsou jen kabinetní ukázkou toho, jak daleko mimo mísu současného světového dění PES stojí. Nejde jen o to, že takto, po kjótsko-kodaňsky, pojatá témata klimatu ve vztahu ke společenské realitě jsou beznadějně zastaralá, nejde ani o to, že organizační formát konference dával i mentálně pomalejším tušit, že takto nelze dohodnout vůbec nic, ale tím nejlepším obrázkem bylo to, že konečná dohoda se obešla úplně bez účasti EU jako bašty sociálního státu a potažmo i PESího pelechu, stejně jako bez účasti zástupů unavených delegátů. Najednou se sešlo několik lidí, dohodli se, nikdo neví na čem, ale velmi nahlas a mediálně zručně vykřikli, že historické dohody bylo dosaženo a zase se rozeběhli či rozlétli. Obama byl v Kodani pár hodin, ale jméno výsledku dal on. Super nákladnou a nesmyslnou schůzku tisíců delegátů a nedelegátů obrátil v několika okamžicích ve svůj triumf a zmizel, protože mu v USA namrzal asfalt, což je něco, jako kdyby mu tam někdo mydlil schody....

Můžeme se o to spořit, můžeme to na tiskovkách okecávat a v teoretických pracích to vysvětlovat, ale pokud někdo nevstane a neřekne: "Nikoli pane Obamo, nedohodlo se nic a vy lžete!!!" a navíc tento názor dokáže mediálně i mocensky ustát, pak se to jméno může změnit. Musí se to stát teď, protože později už to bude jedno. A o tom to je...

Vytisknout

Obsah vydání | Středa 23.12. 2009