In margine Ratzinger

2. 10. 2009 / František Řezáč

Téma pohlaví a církev je prastaré a může být pojednáno vážně i humorně. Vážné úvahy můžeme najít u T.G. Masaryka, který, jak mnozí netuší, nebojoval proti náboženství, nýbrž nabádal k náboženství lepšímu a opravdovějšímu, včetně vyššího typu mravnosti, která se neopírá o návody a zákazy, ale o rozum a svědomí každého jednotlivce. Stejně tak činil před ním Karel Havlíček v Epištolách Kutnohorských. Kdo chce číst literaturu zábavnější, tomu lze doporučit třeba Karla Tůmu a jeho příběhy Z českých mlýnů, kde je toho "sexu" až dost. Kdysi jsme mohli v televizi vidět seriál o katolickém knězi Ptáci v trní (Thorn birds), který téma vkusně rozebírá a může mnohé osvětlit tomu, kdo se nezajímá jen o to, jak to vlastně ti kněží a jeptišky dělají. Ani velcí spisovatelé se tématu křesťanské víry a pohlaví nevyhýbali, jmenujme alespoň André Gida či Grahama Greena. Monumentální román Rogera Martina du Gard Thibaultové je dialogem mezi katolicismem a protestantismem v otázkách, jež před každého klade evangelium a desatero: každý sám je odpovědný za sebe i za celý svět. Mimochodem, francouzská televize natočila podle du Gardova románu v roce 2003 výpravný čtyřdílný film. Uvidíme ho někdy? Možná, že by mohl být českému prostředí podnětem k diskusi hlubší a závažnější, než je ta o kondomech.

Zkusme si položit otázku, zdali je používání či nepoužívání kondomů v Africe odpovědností papeže nebo každého, kdo dobrovolně víru přijal a musel znát, co od něj žádá. Ne nějaký Ratzinger, ale Ježíš Kristus mluvil i ve věci pohlaví a manželství zcela jednoznačně a papež nemůže kázat něco jiného. Jestliže jsem já, jednotlivec kdekoli, nejen v Africe, natolik ovlivněn církevní autoritou, že se vyhýbám používání kondomů, mám se toutéž autoritou řídit v první řadě v tom, co předchází i následuje pohlavní styk. Ale nemusím, jsem ve svém rozhodování a konání svoboden. Papež - nepapež.

Zvláštní pozornosti by si zasloužilo posuzování a užívání tématu pohlaví v učení revolučního marxismu. Ten se vypořádal s náboženskou otázkou i s papežem naprosto radikálně. To už papež nemohl ani pípnout - nejen o sexu. A hle: někdejší vonomyšlenkáři a vyznavači volné lásky po dobytí moci skončili jako největší šosáci a pokrytci, vykazující pohlaví do temných koutů, v nichž lze nanejvýš hledat kompromateriál na politické rivaly.

Ostatně soudím, že otázky pohlaví v souvislosti s životem věřících i církve jsou jen zástupným tématem, jímž lze na jedny z posledních "idealistů" ve světě a v české společnosti zvláště pohodlně a bez nejmenšího rizika útočit. Což to však zkusit s jiným přikázáním: Nepokradeš! To by byla debata! Málokdo by v ní asi použil přikázání dobové a dávno u nás platné: Kdo nekrade, okrádá rodinu! Jak asi zní analogické, dobově platné, ale nevyslovené přikázání v oblasti pohlaví - sexu? Proč jsme ho ještě neslyšeli...?

Vytisknout