Jak nezvolit nechtěnou vládu II.

1. 10. 2009 / Ladislav Žák, Tomáš Krček

V Německu žiji již třicet let, celou dobu (až na poslední roky) jsem byl sympatizant SPD. Dnes volím Die Linke - protože srdce bije nalevo - i když taky ne bez výhrad. Celý život jsem byl a jsem "politický člověk", který sledování politické scény - bez aktivního zásahu - věnuje více času než je zdrávo. Snad chápete, v jaké situaci se nyní nacházím. Ne nadarmo se často označuji za politického bezdomovce.

Začnu od konce Vámi zprostředkovaného textu. Obávám se, že se autor mýlí, když píše, že CDU chtěla "zvítězit" tímto způsobem a vytvořit koalici s FDP. Nenechejte se mást předvolebními prohlášeními - tyto nemají valnou, jestli mají vůbec nějakou cenu. CDU, především v osobě Merkelové, by ze všech možných variant dala přednost pokračování Velké koalice, jak bylo taky možné vypozorovat z vedené, či vlastně nevedené kampaně. Tato varianta v sobě ukrývala především jistotu marginalizace SPD. Kromě toho by bylo možné v kterémkoliv okamžiku negativní dopady, které příští roky zákonitě přinesou (ať si pod tím kdokoliv představuje cokoliv) svést na SPD. Dokud bude SPD v drápech svých hrobařů a zrádců principů soc.dem. politiky, je cesta SPD do pekel dlážděna především jejím podílem na moci. I když teoreticky v opozici katastrofální vliv moci končí a je dána šance k nové orientaci (v případě SPD ke svým pramenům), nemusí to být, zvláště v personální situaci SPD, úplná pravda.

Všichni, kdo dnes jsou ve vedení SPD - a to se netýká jen pár nejvyšších hlavounů typu Steinmaier a Münte - se podíleli bez znatelného skřípění zubů na politické maršrútě SPD. Hovořit o Nahles jako o naději strany je možné jen v rámci mediálními giganty uplatňované politické korektnosti, jejichž zájem je paralýza a atomizace levice. Kromě svého tajemného úsměvu neposkytuje Nahles nikterak dojem politické osobnosti, jak nejlépe předvedla, když se vyskytla příležitost postavit se do vedení strany a otočit kormidlem, nastaveným ve schröderovsko-steinmaier-münteferingském duchu ven z pravicových mělčin - či se o to alespoň pokusit, když se ji podařilo před pár lety přivést Münteferinga do stavu uražené politické ješitnosti a odstoupení z funkce. Její tehdejší selhání vykresluje její "osobnost" v celé nahotě. Nahles nikdy nikoho nepovede, naopak bude smýkaná jinými, cizími vlivy.

Ještě větší katastrofou ovšem je další kandidát "nového začátku" - Sigmar Gabriel. Ten naopak symbolizuje zavádějící orientaci SPD. Kdo sledoval jeho politickou dráhu, ví, že kdekoliv se arogantní učitel německého jazyka Gabriel vyskytl, dostavila se rekordní volební porážka strany. Nejde však jen o jeho tzv. politický instinkt, který má u něj nejen záporné hodnoty, ale především jde u něj o typického představitele zeleného hnutí, který ovšem použil jinou stranu jako výtah k moci - přírodovědecká negramotnost, pářená s arogantním nezájmem o ony, pateticky řečeno, "lidi práce", kteří zdravým rozumem tuší, kde cesta likvidace německé energetické základny povede. Bláboly pedagogů, kteří nikdy neviděli továrny zevnitř, vystavující perspektivně Německo a jeho energetické zdroje nebezpečí rumunských poměrů Ceausescovy éry, jsou jedním z tajemství, proč se v nynějších volbách přiblížila SPD dvacetiprocentní hranici bezvýznamnosti. Je jen symptomatické, že po celé tři dny, které uplynuly od voleb a při neustálých spekulacích o "novém" vedení SPD nikdo ani nepípne o velkohubých prohlášeních Sigmura Gabriela z konce července - tedy dva měsíce před volbami - že "...27. září se rozhodne, čemu dávají Němci přednost... (zdali ještě rychlejší "gabrielovské" likvidaci jaderných elektráren, či zrušení tohoto šíleného plánu). Ano, Němci rozhodli - a najednou je ticho po pěšině. Nejen, že se nepřipomíná Gabrielovi jeho "pejchu", manipulace či prosté lži, prostě se o tom v souvislosti s SPD nemluví.

Přirozeně se z naznačených příčin nebude nikdy uvažovat či zkoumat, kolik hlasů - či absence tradičních voličů SPD - tato šílená gabrielovská politika stála. Stejně jako se nevyvozují důsledky z hlavního důvodu dlouholeté krize SPD - schröderovské politiky zápasu o jím mylně chápaný "politický střed", charakterizovaný prudkým driftem doprava, bez ohledu na reakci tradičního voličstva SPD. Tento trend pokračuje nejen personálně nepřerušen dále, naopak je - z jiné strany - posilován právě onou zmíněnou politikou, jejímž představitelem je Gabriel et al. V obou dvou případech jsou odháněni k bojkotu voleb či do tzv. originálních stran potenciální či tradiční voliči a sympatizanti SPD. Kdo je omámen polpotismem, volí zelené, komu jsou sympatické dárky kapitálu a velkoprůmyslu, ten volí rovněž originál - FDP a CDU/CSU. Sociální demokracie tak představuje ohlodanou kost, které zůstávají věrni jen zoufalí příznivci "z melancholických důvodů", jak na otázku, proč je ještě v SPD, odpověděl u "Maischberger" zoufalý SPD politik staré gardy Rudolf Dreßler.

Často se v souvislosti s katastrofou SPD uvádí Agenda 2010. Tam byl opravdu začátek dračí setby, která se sklízí už po několik let - začátek útěku voličů SPD do bojkotu voleb či k WASG a následné instalace Die Linke. Media a pravicoví ideologové mámí publikum legendami o positivním vlivu Agendy 2010 na snížení počtu nezaměstnaných - aniž by se zmínili o vlivu světové konjunktury. Kdyby mělo tomu být podle těchto thesí, současná krize by vlastně neměla vůbec nastat, když tato "reforma" působí v celé své šíři. Přitom by soc-dem. lid prominul i zhůvěřilosti, které se neodvážily realizovat žádné "občanské" strany -- věděly moc dobře proč.

Ona příslovečná poslední kapka, kterou přetekl pohár trpělivosti a ochoty k obětem, byly daňové dárky velkoprůmyslu v rozměru, který daleko přesahoval údajné úspory v rozpočtu. O obou tzv. "reformách" neoliberální propaganda spustila kampaň, kde byl neustále dáván především důraz na slovo "nezbytné". Kam to SPD dotáhla, lze odhadnout především z převzetí i těchto propagandistických sloganů pravice. Bez ohledu na to, že tento kurs doposud SPD neopustila, nelze se divit, že i když o tom současné vedení nechce slyšet, voliči i přes mlhu, kterou SPD vypouští, nezapomněli. Jednou ztracená důvěra se těžko obnovuje - a s personálem, jenž je nyní k dispozici, to půjde velmi ztuha, jestli vůbec.

Ještě slovo k Zeleným, o nichž se opět začíná pomalu šířit legenda jejich zdánlivé levicovosti. To je ovšem jeden z největších zavádějících omylů současné doby - ale neudržovaným náhodou. Již zmíněné odmítání jaderné energie a tanec svatého Víta kolem tzv. klimakatastrofy a CO2 - mimochodem jediné, co Zeleným ještě z jejich původní politiky zůstalo - není nic jiného, než ve svých bizarních důsledcích podpora archaického spalování uhlíku ve všech jeho formách a sloučeninách, které provází lidstvo již celá tisíciletí. Do této kategorie patří i ony slavné obnovitelné zdroje - které spotřebovávají na svou instalaci či provoz více energie - kterou dodává především onen olejový průmysl - než za celou dobu své činnosti vyprodukují.

Tento famózní "koloběh oleje v přírodě" je možný jen proto, že media, oni údajní hlídací psi demokracie, jsou plně v rukou finančního kapitálu, který na onu olejovou kartu jednou vsadil a svou sázku nemá důvod brát zpět. Protože nese enormní zisky.

Navíc nyní ještě zažíváme kouzelné časy, kdy květy idiocie raší jako na jaře, ač podzim. Právě jsem zažil hodinu křečí, dílem smíchem, dílem zuřivosti, když jsem poslouchal na BR2 pořad "Tagesgespraech". Nevím, zdali jsem typ onoho pořadu již popsal - pro jistotu se o něm tedy zmíním - moderátor má většinou k ruce jakéhosi "experta" z branže a vede se "diskuse" s lidmi, kteří volají gratis a live do onoho radia. Théma je pro ten den dané a dnes bylo kupříkladu "Bombové ohrožení mnichovského Oktoberfestu vyhrožováním Al Kajdy".

Nevím, z které strany začít. Asi z té, co jsem vykřikl hned, když v pondělí se o tom začalo mluvit v médiích - údajně nějaký známý islamista poslal kdesi jakési video, kde cosi mumlal o útocích, když se po volbách nezmění německá politika na Hindukúši, tedy v Afghánistanu, kde němečtí vojáci "chrání demokracii v Německu", jak se kdysi, za koalice SPD/zelení, vyslovil tehdejší ministr obrany Struck (SPD) - který mimochodem včera hodil jako dosavadní šéf parlamentní frakce SPD ručník a udělal místo jinému podobnému -- Steinmaierovi: "Jaká Al Kajda - vždyť to je, jak známo, jakási frakce v CIA, která pořád obtěžuje s trapnými rozmazanými videi člověka, který má dávno po smrti..." Asi jim ten mim, který vzdáleně připomínal legendárního Ládina, umřel, protože posledně poslali jen údajně mágovu akustickou nahrávku, nyní bez pohyblivých, zcela rozmazaných obrázků. Nuž a nyní pro Německo zase prý s obrázky od jakéhosi dobře známého islamisty - nějak mi to připomíná americkou bajku pro idioty "Batman" a jeho zlým protihráčem, jak jej ztělesnil Nicholson. Promptně zabásli - ale bez obvinění, jen do jakési ochranné vazby dali jakési jiné dva hlupáčky, co se prý s tím islamistou znají. To je taky pozoruhodná novinka - zavřít po dobu Oktoberfestu jakési dva oslíky, jen proto, že se znají s jakýmsi třetím. Pak je prý pustí...

Tu věc s "plánovanými islamistickými útoky na Oktoberfest" jsem si "přeložil" takto: když nyní ve volbách "vyhrála" FDP a budou stavět ministra zahraničí a FDP - na rozdíl od zelených - byla pro ukončení onoho slavného demokratického tripu na Hindukúši, tak je zapotřebí jim dát "signál", aby "dostali rozum" a dále tam "demokracii chránili a šířili" až do konečného vítězství - čti do vypráskání oněch echt "demokratů" z Afghánistánu, jak k tomu nepochybně dříve či později dojde, ale dnes se o tom ještě nesmí mluvit.

Ta FDP je totiž strana s dvěma hlavami - politicky opravdu liberální, tzn. v americkém chápání slova až "kryptokomunistická", podobně, jak jsou chápáni tzv. "liberálové" v USA. Jejich hospodářská frakce je však naopak plně neoliberální, tedy pravicová tak, že "černí" blednou závistí, protože s takovou radikalitou by se neodvážili vůbec vycházet na ulici. To vše je v jedné straně - proto taky, kdykoliv uslyšíte, či si přečtete jednoduché charakteristiky agitátorů, kteří o této straně - či o jiných stranách píší, vzpomeňte si na má slova o FDP. Uvidíme, jaká to bude strana po volbách - rozhodně nebude stranou svých slibů a představ.

Vytisknout