Ústavní žerty 2

14. 9. 2009 / Michal Kuklík

Ústavní soud říká, že Parlament porušil matérii Ústavy tím, že omezil volební právo lidu takto: lid volil poslance do Sněmovny na čtyři roky a na to ve své volbě spoléhal. Parlament ho svým neústavním ústavním zákonem této jistoty zbavil.

Dá se této argumentaci dost vysmát? V Ústavě už jsou prý čtyři způsoby, jak volební období Parlamentu zkrátit.

Ústavní soud nezkoumal, čím vlastně Parlament Ústavu zkorumpoval -- to je soudu lhostejné. Parlament vyvolal dřívější všeobecné volby do Sněmovny. Vskutku tím porušil demokratickou podstatu Ústavy? Měl to soud hodnotit?

Nikoho ani nenapadlo zeptat se lidu, co preferuje -- splněné očekávání, nebo nové volby? Lid je jen stafáž u hostiny Ústavního soudu.

Ústavní soud říká, že zákonem o páté možnosti (dané co nutnost) zkrátit volební období není Ústava ani změněna, ani doplněna, ale demolována -- a to se nesmí.

Nic se nedá změnit bez porušení toho. Doplněním se ničí původní celistvost. Ústava byla změněna, doplněna a porušena. Jakou právní rabulistiku bych v tom mohl hledat?

Je sice možné něco změnit a doplnit tak, že se to zničí, ale i tak je rozlišování soudu nesmyslné.

Ústavní soud je jako chytrá horákyně, která šla nahá i oblečená, navlečená do nějaké sítě na ryby. Lid může být novým rozhodnutím Parlamentu, tentokrát trvanlivým, zase zmaten ve svém právu volit poslance na čtyři roky, nebo uspokojen novou pátou možností rozpustit Sněmovnu předčasně.

Materiální jádro Ústavy může být opět nabouráno, nebo ne, podle nálady.

Ústava může být opět zničena, nebo "jen" změněna a doplněna.

Popřál bych duetu Melčák-Kalvoda hodně štěstí do dalších bojů.

Zasahuje rozhodnutí o zkrácení volebního období do minulosti tím, že ruší jeho očekávanou plnou délku? Vzato co nejprostěji, jak by se dala čímkoliv měnit minulost? Dá se měnit leda její současné hodnocení.

Poslanec Melčák byl zákonem zklamán -- mění se tím nějak jeho předchozí očekávání?

Ústavní soud říká, že Melčákovu víru v obecnou platnost Ústavy nesmí zákonodárce nijak zklamat -- stejně jako víru lidu.

Když Parlament teď doručí trvanlivé pečivo, může se Ústavní soud rozhodnout podle chuti. Buď přisvědčí Melčákovi, že je chronicky zklamán, nebo se uspokojí trvanlivostí zboží.

Jak říká Švejk, "Paragraf je proto zakroucenej, aby vono to mohlo dopadnout tak i naopak."

V jednání Ústavního soudu vidím jen jedno jasné pravidlo: zákonodárce nesmí vyrábět precedenty, musí chromě setrvat v liteře zákona.

Když zákon zkrátil lhůtu, která běží, byla by to retroaktivita -- kdyby v Ústavě nebyly zatím už tři jiné způsoby jak lhůtu zkrátit. Ta proto není absolutní. Je to subtilní argument. Jestli si Ústavní soud podrží svůj pohled, dává tím Melčákovi do ruky mocný klacek, jak znemožnit zkrácení lhůty této Sněmovny jakýmkoliv novým způsobem.

Byla by to legrace, vidět tlustého strejce v růžovém Paroubka a rozšafu Klause soptit. Vzhůru do Kocourkova!

Chudák místopředseda Sněmovny Zaorálek se teď pařil a rozčiloval při výslechu, přitom odůvodnění rozsudku bylo sepsáno už v roce 2005.

Právní názor je mínění, nikoliv vědění, a proto nemá smysl říkat, že soud hledá pravdu.

Vytisknout