Možná jsem nedouk... III.

14. 9. 2009 / Ladislav Žák

Dovoluji si zopakovat, že necítím právním odborníkem, nicméně že jsem schopen jako každý organismus vnímat určité rozdíly ve svém prostředí a na základě jejich vyhodnocení, porovnání s jinými rozdíly a jejich již známými důsledky usuzovat na možné důsledky rozdílů aktuálně vnímaných. Nic více a nic méně. Vzhledem k tomu, že jsem neshledal žádný rozdíl v tom, jak nově schválená změna ústavy a Ústavním soudem odmítnutý pokus o ústavní zákon zasahují do stávajícího volebního období, předpokládám, že ústavní stížnost bude podána i na tento nový pokus.

V čem však vidím podstatný rozdíl je to, že jsem se od horlivého obránce naší ústavnosti, předsedy KDU-ČSL, stále ještě poslance a podle Zdeňka Jičínského „hada na sedm“ Cyrila Svobody dozvěděl, že je tu nová hra. Stížnost totiž může být podána jen mezi vyjitím zákona ve Sbírce listin, čímž nabude účinnosti, a jeho praktickým použitím v podobě rozpuštěním Poslanecké sněmovny, protože pak už není nikdo poslanec a nemůže si stěžovat.

Dovolím si učinit zcela diletantský závěr v tom smyslu, že jestli má podoba Ústavy ČR záviset na tom, jestli bude na ÚS v Brně zrovna otevřena podatelna, pak to asi dvakrát ústavní způsob a postup ústavních změn nebude. A to nemluvím o tom, že na ústavnost takových voleb by si mohl někdo určitě stěžovat i někdo bez poslaneckého mandátu. Možná nějaký statečný senátor nebo třeba, nedej bože, nějaký občan, když už je tím suverénem...

Je velmi smutné a nepříjemné poslouchat cizí novináře, jak se nám lámanou češtinou snaží vysvětlit, že jsme banánová republika a poslouchat slova ministra financí o Kocourkovu. Ale je opravdu těžké to nazvat jinak.

Melčákova "ústavní krize", podzim 2009
Vytisknout

Obsah vydání | Pondělí 14.9. 2009