Syndrom skupinového myšlení (anglicky groupthink) je způsob myšlení jednotlivců úmyslně odpovídající zachování shody ve skupině. Skupinové myšlení v zájmu shody skupiny potlačuje nezávislost rozhodování jedince a jeho samostatnost, dochází k tlaku na uniformitu a k autocenzuře. Soudržnost a solidarita ve skupině se stávají důležitějšími než reálné zvažování faktů. Groupthink může způsobit, že skupina (typicky výbor nebo velká organizace) učiní špatná nebo nerozumná rozhodnutí, o kterých by každý člen mohl individuálně usoudit a zvážit, že nejsou moudrá.

Groupthink

Irving Janis analyzoval řadu rozhodnutí americké zahraniční politiky z let 1940 až 1970 a dospěl k závěru, že v mnoha případech se objevilo skupinové myšlení. Groupthink ovlivnil hlavně neúspěšný pokus o invazi amerických jednotek na Kubu v Zátoce sviní, dále taky bombardování Pearl Harboru nebo vietnamskou válku.

Groupthink znamená, že skupiny souhlasí se sledováním cílů, se kterým jednotliví členové nesouhlasí. To fascinuje výzkumníky na poli sociálních věd. Důvod pro tuto fascinaci spočívá v tom, že se zdá, jakoby tyto teorie vysvětlovaly sledované chování jednotlivců a skupiny v mnoha společenských kontextech. Například invaze v Zátoce sviní se jeví jako archetyp groupthinkového jevu. Výzkumníci poznamenávají, že rozhodnutí provést tuto katastrofální vojenskou operaci bylo přijato s téměř jednomyslnou shodou presidenta J. F. Kennedyho a jeho poradců. Tito poradci byli, téměř bez výjimky, v podstatě velmi podobní prezidentovi: bohatí, bílí muži z privilegovaných rodin s univerzitním vzděláním. Generál David M. Shoup, tehdejší velitel námořní pěchoty, předpovídal neúspěch a obrovský počet obětí při invazi a žádal prezidenta, aby se do ní nepouštěl. Shoupova odborná rada byla ignorována skupinou a skupinové rozhodnutí zahájit invazi vedlo ke katastrofálním důsledkům.

Podobná dysfunkční patologie ve skupinách je známý společenský jev a všechny skupiny by měly automaticky podnikat kroky pro to, aby se mu vyhnuly. Tyto kroky obecně obsahují zahrnutí jednotlivců s různorodým zázemím do rozhodovacího procesu a ostře sebekritický pohled jednotlivců. Skupiny tak obecně přijímaly lepší rozhodnutí než homogennější skupiny a obecně se dá mluvit o schopnosti produkce kvalitnejších rozhodnutí, která zabrání takovému neštěstí, jaké se stalo v souvislosti s invazí v Zátoce sviní.

Příčiny a symptomy groupthinku

Tento fenomén se netýká jenom politických rozhodnutí a může se vyskytnout v mnoha různých situacích. Podle Janise může nastat vždy, když jsou splněny předběžné podmínky, které pravděpodobně groupthink povzbudí:

• Vysoký stres, vnější hrozby a nízká naděje na lepší řešení než nabídl vůdce
• Vysoká skupinová soudržnost
• Přesvědčivá síla vůdce skupiny
• Izolace skupiny od informací zvnějšku
• Skupina je pod tlakem, protože k rozhodnutí je třeba dojít rychle

Osm symptomů svědčících o groupthinku:

• 1. Iluze nezranitelnosti
• 2. Nepochybná víra ve vlastní morálku skupiny
• 3. Racionalizace, kolektivní odůvodnění rozhodnutí skupiny
• 4. Sdílené stereotypy a pohledy zvláště na oponenty, vnímání oponenta jako slabého, neschopného
• 5. Autocenzura; členové rezignují na kritiku, žádný se neozve na protest, protože se všichni tváří, že souhlasí
• 6. Iluze jednomyslnosti (falešné shody), to že nikdo neodporuje podporuje rozhodnutí skupiny
• 7. Směrování tlaku na disidenty, aby se přizpůsobili
• 8. Samozvaný členové chrání skupinu před negativními informacemi

Sedm příznaků rozhodnutí ovlivněného groupthinkem:

• 1. Neúplný přehled alternativ
• 2. Neúplný přehled cílů
• 3. Opomenutí prozkoumat rizika přednostního výběru
• 4. Opomenutí potřeby znovu zhodnotit zpočátku zamítnuté alternativy
• 5. Slabé vyhledávání informací
• 6. Výběrová zaujatost ve zpracování dostupných informací
• 7. Opomenutí potřeby předložit náhradní plány

Sociální psycholog Clark McCauley definoval tři podmínky, za nichž groupthink nastane:

• Direktivní vůdce
• Stejnorodost členského sociálního zázemí a ideologie
• Izolace skupiny od vnějších zdrojů informací a analýzy

Předcházení groupthinku

• Nestranný vůdce
• Přítomnost pozorovatelů
• Práce ve skupinách
• Heterogenní složení skupiny
• K finálnímu rozhodnutí dospět až na dalším setkání

Mechanismus, který konzultanti managementu doporučují pro vyhýbání se groupthinku, požaduje svěřit zodpovědnost a autoritu pro rozhodnutí do rukou jediné osoby, která učiní rozhodnutí soukromě s možností obrátit se k jiným pro radu. Jiní radí, že jednotlivec, který převzal roli odpůrce některých návrhů, tzv. ďáblův advokát, způsobuje zvýšení pravděpodobnosti, že jiní jednotlivci předloží své vlastní myšlenky, poukazuje na chyby jiných a redukuje stigma spojené s tím, který na sebe vzal negativní postoje.

Anonymní odezva přes schránku na návrhy nebo online rozhovor byly přijaty jako užitečný lék na groupthink. Zápor nebo nesouhlasné názory v návrzích mohou být představovány bez nějaké identifikace jedince jinými. Tak je chráněn sociální kapitál skupiny.

Další možností je, že každý účastník ve skupině si vylosuje kartičku. Na dvou je napsáno, že mají "nesouhlasit", ostatní jsou prázdné. Osoby musejí nesouhlasit, jestliže to kartička určí ("ďáblův advokát"), nikdo nemůže vědět, jestli jiná osoba vyjádřila nesouhlas, protože také dostala kartičku s označením "nesouhlasit" nebo proto, že vyjadřuje svůj skutečný názor. Také tam existuje možnost, že osobní převzetí této role podporuje pohled na problém, který by členové skupiny neměli, kdyby nebyli v této roli - což podporuje tvořivé a kritické myšlení.

Alternativou groupthinku je formální shoda rozhodovacího procesu, který pracuje nejlépe ve skupině, jejíž cíle jsou spíše kooperativní než soutěživé, kde je možné budování důvěry a kde účastníci jsou ochotni učit se a používat doplňující znalosti.