Bez USA nejsme ničím

21. 7. 2009 / Michal Vimmer

Vážení, dovolte, abych zapochyboval o vašem přesvědčení, že transatlantické politice rozumíte lépe než Vondra, Havel, Schwarzenberg a ostatní pánové na seznamu sloužících i vysloužilých nejvěrnějších vazalů Středovýchodu tzv. Nové Evropy. ZDE ZDE ZDE

Nejde jen o to, že tito (VHS a spol.) rytíři nové Atlantidy strávili v rozhovorech s americkými představiteli obou barev - červenými i modrými - mnoho času svého života za zavřenými dveřmi. Podepsaní pánové na rozdíl od nás neznalých mají tyto dveře stále otevřené, ať zrovna sedí v Bílém domě ten nebo onen Bush, Clinton, Obama. My nemáme přístup do světnic, kde se poltické tahy rozhodují, jsme tedy odkázáni jen ke spekulacím. Co tím Havel a jeho přátelé chtějí dokázat, se můžeme jen dohadovat, ale komu slouží, je snad jasné.

Je snad pochyb o tom, kdo koho poslouchá?

Myslet si, že tento spolek "bývalých" politiků v momentě formálního odchodu z funkce mizí do bezvýznamna, je naivní, neboť vychází z jednoduché logiky, v níž neexistuje žádná neznámá. "Bývalí" měli různou váhu ve své aktivní fázi, a dokud nevypustí duši, pořád něco váží; byl jeden esem, jednou králem, podruhé spodkem, tajtrlíkem, šarže se časem mění, ale hra nekončí.

Historie je podstatná politická substance, třebaže se angažovaní hybatelé událostí intenzivně snaží dosáhnout všelidové ztráty paměti.

Ano, skutečně "...naše národy vděčí Spojeným státům za neuvěřitelně mnoho."

Dopis typicky pracuje s naší širší současností, kde historie začíná na Jaltě, resp. studenou válkou, v níž se podle obecného mýtu bojovalo o "naši svobodu."

"Bez vize Washingtonu a bez jeho vedení je sporné, zda bychom dnes byli v NATO či dokonce v Evropské unii."

Vážení! Přistoupíme-li na tuto demagogii, musíme si přiznat, že bez vize Washingtonu bychom nebyli vůbec.

Předmětné slohové cvičení perlí řadu paradoxně komických vývodů ("...Tento region totiž nemá tradici, v jejímž rámci by byl schopen hrát globálnější roli... Naši vedoucí představitelé a činitelé tráví mnohem více času na schůzích v Evropské unii než na konzultacích ve Washingtonu, kde je pro ně často obtížné vůbec získat něčí pozornost anebo dosáhnout toho, aby náš hlas byl slyšen.... I když tento hlas prosí o instalaci americké protiraketové obrany? Která byla je a zůstane americkou iniciativou v americkém zájmu -- nikoli nějakým darovaným parapletem do deště perskokorejskoruských střel?

Je to vskutku k popukání!

Tato slátanina, kterou nejspíše někdo rychle smíchal z nápadů a postřehů většího počtu regionálních mudrlantů totiž víc než za oceán směřuje k "Našim národům," na které se před 95 lety touhle dobou obraceli poslední evropští císařové a carové.

Ne, moderní evropská historie nezačala "zradou na Jaltě".

Nezavdala spíše 1. světová válka "... nové příležitosti pro síly nacionalismu, extremismu, populismu a antisemitismu po celém kontinentu, ale také v některých našich zemích..." (?)

Před 90 lety však tyto síly přišly náramně vhod a 1.sv. válkou začalo 1. americké století světové dominance. Díky 1.sv. válce se USA, stát evropských emigrantů, definitivně vylodily ve starém světě a začaly organizovat vlastní, tzv. Wilsonovský systém (nadiktovaný ve Versailles).

Jeho plodem je Naše "středovýchodní" kolektivní povědomí o jakési (vždy dočasné) "suverenitě." Rozpadem tradičních mocností vznikl blok v Americe vymyšlených a nakreslených poslušných protiněmeckých státečků na hrázi bolševického Ruska. Ano, díky USA si čas od času nejdéle 20 let hrajeme na samostatnost, územní celistvost, suverenitu, demokracii a podobné kratochvíle.

Pokud jsme se tak ochotně identifikovali s rolí hrací karty v americké dlani, musíme počítat s tím, že Nás občas vynesou a sem tam nechají padnout.

Mají takových karet víc. Projekt EU je stále nejistý a nikdo neví, jestli se tento náš nový domeček zase jednou nezhroutí, třeba pod tlakem americké hospodářské krize.

Zatím můžeme snít o Portoriku, či chovat český sen o dobrém Obamovi, který je tak jiný, o tolik chytřejší a osvícenější, než všichni před ním.

Bez USA nejsme ničím, Atlanti!

Vytisknout

Obsah vydání | Úterý 21.7. 2009