Von Trierova zkouška

13. 7. 2009 / Ema Čulík

Myslím, že tento film je velmi zajímavý jev, a je fascinující nikoliv sám o sobě, ale kvůli tomu, jak na něj lidé reagují. Je to taková zkouška. Pokud bychom my jako společnost, jako lidstvo, měli tento film přijmout a mít z něho požitek, uznat ho jako umělecké dílo, nebo dokonce "dobré" umělecké dílo, co by to o nás vypovídalo? Nemohu se dočkat velké diskuse o tomto filmu, protože opravdu chci slyšet argumenty lidí, kteří říkají , že se jim Antichrist líbil a považují ho za důležitý film.

Von Trier ho natočil navzdory sobě, ale mám dojem, že bychom měli být velmi opatrní, jak tento film přijmeme a jak ho budeme posuzovat.

O von Trierově Antichristu jsem nechtěla psát nic. Lidé o tom film tolik hovoří, že jsem se na tom nechtěla vůbec podílet. A měla jsem dojem, že všechno, co bych mohla říci, už bylo řečeno mnohokrát předtím. Avšak dnes mě k tomu napadla znepokojující myšlenka.

Musím říci, že mi z toho filmu bylo fyzicky špatně. Zjistila jsem, v jednu chvíli během filmu, že mám v těle napjaté všechny svaly. A nevadilo mi jen to násilí. Ostatní aspekty filmu jsou nerozvinuté, ty údajně intelektuální pasáže (o mytologii a o historii násilí proti ženám) jsou útržkovité a nejsou provázány s ničím.

Anglickáý verze tohoto článku je ZDE

K tomu Jan Čulík, Lars von Trier: Rozmazlený apoštol bezsmyslnosti západní kultury ZDE

Kritikové v Cannes film vypískali ZDE

Charakterizace postav je také slabá -- manžel je příliš trpělivý na to, aby byl uvěřitelný, nemá žádnou vlastní samostatnou osobnost, manželka je příliš destruktivní na to, abychom to byli schopni přijmout. Reakce manželky na smrt dítěte je příliš extremní, aby byla uvěřitelná a musela by bývala být podpořena daleko hlubším psychologickým vývojem, aby ji diváci přijali, anebo aby získala jejich sympatie.

Skutečnost, že manželka dospěla během svého studia historie útlaku žen k závěru, že ženy jsou zosobněním zla a zaslouží si, aby byly zničeny, jen dokazuje, že měla sama velké psychické problémy. Sebenenávist vždycky pochází zvnitřku osobnosti, nikoliv z vnějších faktorů.

Takže ze všech těchto důvodů mě Antichrist pouze iritoval a nechtěla jsem o něm psát. Rozhodla jsem se ten film zhlédnout, samozřejmě, ze zvědavosti, ale také proto, že potřebuju vědět, co se děje ve světě filmu.

Avšak když jsme vyšli z promítacího sálu, měli jsme všichni pocit, že "von Trier zešílel". A jak se ukazuje, on opravdu byl šílený, když natáčel tento film. Sám hovoří o tom, jak trpěl vážnou depresí, když pracoval na filmu Antichrist a že pro něho bylo nesmírně obtížné na něm pracovat, ale donutil se. Nedokáže vysvětlit původ příběhu, je to všechno součástí jeho temného utrpení. Je to jako strašlivé čáranice, které vytvoříte ve chvílích své největší psychické bolesti, které většina idí roztrhá nebo vyhodí nebo spálí. Avšak von Trier se rozhodl to ukázat celému světu.

Nejsem si jistá, že von Trierova bolest má pro filmové diváky vůbec nějaký význam. Pokud to má být provokace, proti čemu to provokuje? Co v nás se von Trier snaží zpochybnit? Snaží se nás přimět, abychom změnili svůj názor na násilí, nenávist, ničení? Chce na nás, abychom si uvědomili, že lidstvo je svou podstatou zosobněním zla? Mám pocit, že tento film nemůže fungovat jako provokace, ani jako umění, vzhledem k tomu, že má tak slabou vazbu na realitu. Eisenstein řekl, že "Podstatou umění je konflikt mezi organickou inertností a účelnou iniciativou... Hypertrofie organické přirozenosti -- organické logiky -- rozpouští umění do beztvarosti." Jinými slovy, bez určitého řízení a bez racionality se umění stává pouhým hověním svým pudům -- a přestává být uměním.

A tak když to není umění, co to je? Provokace? Provokací to nemůže být, protože to by předpokládalo účel, který tady myslím chybí. Lars von Trier sám nepředstírá, že by měl nějaký konkrétní cíl.

Myslím, že tento film je velmi zajímavý jev, a je fascinující nikoliv sám o sobě, ale kvůli tomu, jak na něj lidé reagují. Je to taková zkouška. Pokud bychom my jako společnost, jako lidstvo, měli tento film přijmout a mít z něho požitek, uznat ho jako umělecké dílo, nebo dokonce "dobré" umělecké dílo, co by to o nás vypovídalo? Nemohu se dočkat velké diskuse o tomto filmu, protože opravdu chci slyšet argumenty lidí, kteří říkají , že se jim Antichrist líbil a považují ho za důležitý film. A co opačný názor? Hrozí otravná pravděpodobnost, že někdo řekne: "No, vám se Antichrist nelíbí jen proto, že jste nevzdělaní/staromódní /hloupí/nudní/zbabělí." Řekli byste, že jsem zbabělec, jestliže odmítnu zabít kočku, anebo vyvrtat díru do nohy svého partnera?

Myslím, že fenomén tohoto filmy vznáší mnoho otázek o hranicích umění a o hranicích lidskosti. Von Trier ho natočil navzdory sobě, ale mám dojem, že bychom měli být velmi opatrní, jak tento film přijmeme a jak ho budeme posuzovat.

Vytisknout

Obsah vydání | Pondělí 13.7. 2009