Poslední poznámka ke svobodě slova

13. 7. 2009 / Petr Wagner

Zvláštní je, že autoři v probíhající diskusi v zásadě nejsou ve sporu o meritum věci. Ten snad nejlépe vystihující rozpor bych viděl mezi Karlem Dolejším a Jenem Čulíkem. Ztímco KD vidí nutnost jakési "cenzury", JČ spolehá na autoočistnou schopnost společnosti. S tím se ztotožňuji i já a ostatně ve svém vynikajícím článku o hierarchii informací i KD.

Pokud ve zdravé společnosti začnu říkat, že holocaust nebyl, že Izrael se nedopustil v Gaze válečných zločinů, že globální oteplování neexistuje a že nejsou vidět známky poškozování přírody lidskou činností, natož že nepocházím ze společného předka primátů a člověka nebo, že druhou světovou válku nevyhrál Sovětský svaz, tak se vystavím jedinému: budu s prominutím za blbce. To, že některé věci jsou ošetřeny zákonem nekomentuji.

Sám to považuji za zbytečné a známku malé sebedůvěry patřičné společnosti. Stejně jako označování "islamistů" implicitně za teroristy a lidí, kteří upozorňují na základě vědeckých dat na změny klimatu za "ekoteroristy".

Velmi pěkně to napsal pan Peter Wittek. Jestli jsem to pochopil, jak bylo myšleno: svoboda mi nemůže být dána zvenčí. Mám jí nebo jí nemám a rozhoduji o ní sám. Nicméně odebrána mi být může, a proto bych byl s kádrováním informací opatrný. A to se skutečně týký všech informací!

Vytisknout

Obsah vydání | Pondělí 13.7. 2009