POZNÁMKA NA OKRAJ:

Co je jiné u jiných, neboli Rasismus je ukázka lenosti myšlení

19. 5. 2009 / Uwe Ladwig

V BL se diskutuje o jednání s Romy a lidé se tam vyjadřují nejen o těch diskrétně akceptovaných, kteří pracují jako "normální Češi", ale také o jiných, typických Romech, kteří jsou terčem rasismu, a to někdy "jen" z důvodů prý existující "sociální nepřizpůsobivosti". Zajímavá myšlenka hamburského rodinného psychologa a terapeuta Wolfganga Hantel-Quitmanna, která je citována v článku Bettiny Musallové pod názvem "Myslet a cítit" (Denken und Fühlen) je důvodem, proč se k tomu krátce vyjádřím v této poznámce.

Avšak nejprve bych chtěl na základě své zkušenosti poukázat na to, že i v dnešním Německu mají děti některých anatolských Turků a takzvaných německých navrátilců z bývalého Sovětského svazu problém se úspěšně začlenit do společnosti, ačkoliv jiným lidem stejného původu se to samozřejmě daří. Stejně se vede i některým dětem z rodin, které prý si aspoň sami myslí, že jsou "čistokrevní Němci". U dětí s "emigračním zázemím" se daří úspěšná integrace s větší námahou, a to dokonce i tehdy, když jejich rodiče mají německé pasy už delší dobu a i oni sami jsou Němci, tak, jako bývala ovšem většina těch, kdož kdysi přišli o život v německých koncentračních táborech, protože to byli židé, Cikáni, homosexuálové, komunisté nebo Svědkové Jehovovi. Podle mého názoru mají vaši Romové české pasy, a tak jsou to Češi, tak jako i v Německu za nacistů žijící židé byli Němci, a jsou Němci i ti, kdo tu dnes žijí s německým pasem.

Ale o to mi vlastně dnes ani nejde, protože ten výrok Hantel-Quitmanna poukazuje na něco úplně jiného. Hantel-Quitmann argumentuje, že člověk je, čistě biologicky vzato, "předčasným porodem", a tak potřebuje lidský jedinec "delší čas programování než jiní primáti". Rozhodující pro vývoj lidí z tohoto pohledu není to, čím byli v době porodu, ale čím se stali v rukou těch, kdo je vychovávali.

Není tedy proto rozhodující, zda jejich rodiče byli Romové, Turci, Rusové, Němci nebo Češi, ale jestli byli schopni svým dětem umožnit integrovat se natolik do společnosti, aby v ní mohli úspěšně žít.

A pokud by to nemohli nebo nechtěli, společnost by měla těm dětem umožnit, aby se do ní integrovaly nikoliv prostřednictvím "zvláštních škol", ale poskytnutím zvláštní pomoci.

Zajímavé je, že právě tohle potřebují i takzvané "výjimečně nadané děti", které dříve v Německu taky často skončily ve "zvláštních školách", protože se v normálních školách jen nudily.

Dětem by se mělo pomáhat a přitom nezapomínat, že jejich původ by nikdy neměl být důvodem k segregaci, protože rasismus je jen projevem děsivé neschopnosti, nebo lenosti myšlení. Ale co vy na to?

Vytisknout

Obsah vydání | Úterý 19.5. 2009