Redaktor Respektu bagatelizuje lednovou ofenzivu Izraele v Gaze

18. 5. 2009 / Daniel Veselý

Svět si připomíná 61. výročí arabské národní tragédie, tzv. Nakby, kdy byly Izraelem při plánované etnické čistce ze svých domovů vypuzeny 2/3 domorodých obyvatel Palestiny, tedy kolem 750.000 lidí. Problém uprchlíků z roku 1948, ale i let 1967, 1978 nebo 1982 zůstává dosud nevyřešený a představuje jednu ze základních překážek týkající se blízkovýchodního mírového uspořádání.

Izrael tuto situaci mohl již dávno vyřešit, kdyby přistoupil na rezoluci č. 194 RB OSN z prosince roku 1948, která vedle jiného umožňuje návrat palestinských uprchlíků do jejich domovů. Izrael tuto rezoluci ale od té doby ignoruje, zatímco při jeho pozdějších invazích zejména do Libanonu byla řada těchto uprchlíků opakovaně vysídlena. Dnes v sousedních arabských zemích živoří kolem pěti milionů uprchlíků, jejichž existence představuje pro Stát Izrael etnickou hrozbu.

Bývalý šéfredaktor Respektu Marek Švehla podnikl koncem dubna inspekční cestu do Gazy, která se nadále nachází v ekonomické klatbě. Napsal jsem o jeho reportáži článek. Na webových stránkách Respektu je k četbě také volná diskuse čtenářů s autorem reportáže.

Švehla na dotaz jednoho z čtenářů kupříkladu uvádí: "Fatah jako vládnoucí strana na Západním břehu je dnes poměrně umírněná konstruktivní síla, která má - zdá se - zájem na mírovém řešení a klidném soužití s Izraelem." Pan Švehla je jistě natolik informovaný o tom, že vláda Fatahu nemá demokratický mandát, neboť jej v posledních transparentních volbách neobdržela. Prezidentský mandát umírněného Abbáse vypršel zkraje roku, a tudíž ani on nepředstavuje legitimní politický subjekt. Slovo "umírněný" řada Palestinců chápe jako "kolaborantský", a to byl jeden z klíčových důvodů, proč Fatah v posledních palestinských volbách neuspěl.

V uvedené diskusi se objevil velice zajímavý příspěvek čtenáře, který se podepsal jako Suhail Abu Nofal a který vyslovil řadu podnětných myšlenek:

"Odsuzuji terorismus a zabíjení nevinných civilistů, ať jsou jakékoliv národnosti a ať je zabíjí kdokoliv, i když jsem si vědom toho, že je to jenom důsledek trvání izraelské okupace. Tolerovat existenci izraelské okupace znamená tolerovat existenci jejích plodů, přičemž jedním z nich je uchýlení oběti k násilí a teroru.

Proto, a nejen proto svět nemůže a nesmí tuto okupaci nadále tolerovat a musí udělat vše k jejímu ukončení. Věřím, že mezinárodní společenství má tuto možnost, možnost ukončení izraelské okupace.

Pan Nofal dále ve svém textu předestřel, jak by mohlo probíhat mírové uspořádání a vznik dvou samostatných států:

"1. RB OSN vydá rezoluci o vytvoření mezinárodních mírových sil PFOR

2. Okamžitě se stáhnou izraelská vojska z okupovaných územích vč. Východního Jeruzaléma podle rezolucí RB OSN 242 a 338 a vystřídají je jednotky PFOR

3. Pod dohledem mezinárodních pozorovatelů se budou konat volby palestinského parlamentu a prezidenta, kdy se okamžitě po oznámení výsledků voleb a vytvoření palestinské vlády vyhlásí palestinský stát, který okamžitě podá žádost o členství v OSN, kde bude přijata.

4. Pod patronátem RB OSN se uzavře mezi Izraelem a Palestinou deklarace o vzájemném uznání, o jednotném statutu Jeruzaléma, který bude tvořit hlavní město státu Izrael a zároveň hlavní město Palestiny. (Doporučuji přečíst celý přípěvek pana Nofala, ve kterém své teze podrobněji rozvádí. Osobně si však myslím, že za stávající situace není vznik dvou států možný. Přikláním se k návrhu francouzského akademika Gilberta Achcara, který počítá s vytvořením jakési blízkovýchodní unie -- pozn. aut.)

Ačkoliv se Švehla v diskusi uchyluje ke kritice izraelské politiky vůči Palestincům, třeba ohledně výstavby zdi ve Východním Jeruzalémě, stále opakuje, že musí dojít ke smíření Fatahu a Hamasu, a teprve pak bude možné konkrétně jednat. Pan Švehla možná nezaregistroval, že hnutí Hamas a Fatah před dvěma lety vytvořila společnou vládu, jejíž činnost a integrita však podle časopisu Vanity Fair byla podkopávána Spojenými státy a Izraelem.

Sabotážní aktivity, jež byly započaty již o rok dříve, měly vést přímo k vyprovokování palestinské civilní války, k čemuž nakonec došlo.

Ovšem to, co mě doopravdy zvedlo ze židle byla Švehlova odpověď na otázku, zda-li existuje ochota řadových Palestinců ukončit vzájemné spory po lednovém útoku.

"Každopádně mi ale přišlo, že izraelský útok v tomto směru nic nepokazil, naopak. Lidi si víc uvědomili, jaká síla proti nim stojí a kam je Hamas zatáhl.(...) Jediná šance je tedy v usmíření s Fatahem a nějaká společná vláda. A to, myslím, lednová válka spíš přiblížila."

Aha, a v jakém směru? Byl to tedy Hamas, který zavraždil 1.300 osob, většinou civilistů, srovnal se zemí tisíce budov, včetně zdravotnických středisek, mešit nebo škol, a vytvořil bezmála 100.000 bezdomovců? Tak tomu máme rozumět? Tento názor mi silně připomíná oficiální izraelské lži ve spojitosti s nedávnou agresí, kupříkladu když bývalá izraelská ministryně zahraničí Livniová na jejím začátku tvrdila, že se v Pásmu žádná humanitární krize neodehrává, ačkoliv byla orgány OSN pečlivě zdokumentována ještě před bleskovým útokem a probíhala v průběhu 18 měsíců trvajících ekonomických sankcí.

Zpovídaný reportér také opomíjí a nezmiňuje fakt, že izraelský blietzkrieg řady příznivců Hamasu rozšířil a je pravděpodobné, že svůj mandát Hamas v dalších volbách obhájí, byť v Gaze žije přirozeně i mnoho jeho odpůrců, jak vyznívá i z jeho reportáže. Z dalších Švehlových slov také vyplývá, že spousta mladých lidí z univerzity v Rafahu tvrdí, že 2. intifada nic nevyřešila a že je třeba se s Izraelem dohodnout. Ano, dohodnout se s Izraelem -- v tom bude zakopaný pes.

Snažím se seč můžu chopit toho, že jde jen o redaktorovy názory a postřehy, jež jsou v jistém směru ospravedlnitelné, ale moc se mi to nedaří.

Izrael, Palestina, Blízký a Střední východ
Vytisknout

Obsah vydání | Pondělí 18.5. 2009