Nerostné suroviny pro Evropu

18. 5. 2009 / Zdeňka Petáková

Zhruba před třiceti lety začaly být importované nerostné suroviny tak laciné, že se už nevyplatilo je těžit v Evropě. To zapříčinilo velký útlum evropské těžby. V Československu proběhl masivní odklon od těžby vlastních nerostných surovin po roce 1989.

Paralelně, s rozvojem využití výpočetní techniky, byly za posledních 30 let vytvořeny rozsáhlé databáze o nerostné surovinové základně světa. Zeměkoule není nafukovací -- a tak je nabíledni, že zásoby nerostných surovin jsou konečné. Chod naší civilizace je navíc spotřebovává ve srovnání s předchozími historickými obdobími zběsilým tempem. Nejde jen o spotřebu v euroatlantském prostoru.

Nástup tzv. "vynořujících se ekonomik", zejména Číny, znamená zásadní obrat v přístupu k nerostným surovinám. Čína, se svým přebytkem finančních rezerv a centrálním plánováním, přistoupila k této otázce velmi sofistikovaně. V jejím plánu rozvoje státu, sestaveném velmi komplexně a na několik desetiletí, hrají, velmi správně, nerostné suroviny zásadní roli. Čína zakoupila a stále nakupuje ve velké míře nejen právě vytěžené nerostné suroviny, ale dokonce celá ložiska, a to po celém světě.

Evropa v tomto běhu za dobře zorganizovanou budoucností zůstala pozadu. Je možné říci, že demokratický princip řízení společnosti prohrál v souboji s centrálně řízenou ekonomikou Číny?

Evropští politici si to nemyslí a právě začínají jednat. Na konci minulého roku bylo vypracováno tzv. Sdělení Komise Evropskému parlamentu a Radě, které se zabývalo upozorněním na neuspokojivý stav v přístupu států EU k nerostným surovinám (http://www.euresources2009.eu/images/stories/data/Iniciativa_v_oblasti_surovin.pdf).

Souběžně nastupují aktivity řady evropských států, které si nepřejí budoucí problémy v zásobování národního hospodářství. Nedá se však vyloučit, že již je ne za pět minut dvanáct, ale po dvanácté a nerostné zdroje pro vzdálenější budoucnost EU již nikde nejsou v dostatečném a dosažitelném množství. Úspory, zejména v energetických nerostných surovinách, a recyklace, zejména kovů, jistě mohou situaci zlepšit, ale rýsující se zásobovací obtíže nevyřeší.

A co v ČR? Úvahy českých národohospodářů o nerostných zdrojích zatím nejsou slyšet. Zákonodárci dosud přistupovali k otázkám nerostných surovin nekomplexně, případně lobbisticky, bez využívání názorů odborníků a bez dostatečného naslouchání praxi. Silný důraz na ochranu přírody byl na místě po politických změnách po roce 1989. Také díky ochráncům přírody jsou nyní pravidla pro ochranu životního prostředí stanovena a dodržována na evropské úrovni. Těžba probíhá ukázněně a podle schválených plánů, rekultivace a začlenění vytěžených prostor do krajiny se děje podle pravidel a kontinuálně.

Lidé se často brání těžbě na základě neúplných informací a s celkovým pohledem na význam zásobování nerostnými surovinami pro chod státu nejsou dostatečně seznámeni. Přesto na skutečnost, že otázka možnosti přístupu k vlastním nerostným zdrojům stále zůstává otázkou míry naší svobody a bezpečnosti, by měl při svých rozhodováních myslet každý.

Další informace:ZDE ZDE ZDE

Vytisknout