Podléhá Klaus stařecké demenci?

17. 5. 2009 / Boris Cvek

Rozhovor prezidenta republiky pro víkendové Lidové noviny překonal všechna má očekávání. Klaus, otec kupónové privatizace a opoziční smlouvy, muž doby železné a kožené, tvrdě kritizoval druhou Topolánkovu vládu za lobbismus a současnou ODS, že je to strana podnikatelsko-demokratická, nikoli prý už občansko-demokratická.

Klaus asi definitivně podléhá stařecké demenci. Byl to přece vždy on, komu vadila občanská společnost a kdo nad občanský sektor nadřazoval politickou reprezentaci.

Jeho ODS nikdy nebyla občanská a vždy byla podnikatelská, protože Klausův důraz na trh jako džungli, kde výraz "špinavé peníze" neexistuje, vytvořil vrstvu podnikatelů, jež se tak hluboko vtiskla během 90. let do české mentality, že dodnes podvědomě klademe rovnítko mezi podnikatele a podvodníka.

Kritika vlády za lobbismus je od Klause zcela účelová, jednak proto, že Klaus rozhodně není příkladem člověka, který by proti lobbismu celý život bojoval (a Václav Moravec se na začátku svých nedělních Otázek neudržel a dost ostře mu to připomněl, ač prezidenta neměl v pořadu vůbec pozvaného), jednak ale hlavně proto, že Klausovi - jak sám v rozhovoru pro Lidovky dále přiznává - na vládě vadila nejvíce její zelená a proevropská politika.

Klaus měl také problémy se jmenováním Karla Schwarzenberga, Havlova muže, do vlády na post ministra zahraničí - a musel si také prožít tvrdou Bursíkovu kampaň při prezidentské volbě proti svému zvolení.

Se svou nenávistí k EU a k ochraně životního prostředí, v čemž je dlouhodobě konzistentní, zůstal sám jako kůl v plotě, a teď se za to mstí k občanské společnosti se otáčející ODS.

Bohužel (nebo pro nás spíše bohudík) s těmito hlavními a posledními tématy, jež mu zbyla z jeho pokleslé verze thatcherismu (oproti Lady Thatcher nebyl ovšem Klaus nikdy schopen zlomit žádnou stávku a udělat žádnou nepopulární reformu, vždyť nedokázal, na rozdíl od Zemana, ani zprivatizovat banky), nemůže najít podporu ani u socialistů.

Zbývají mu tak jen komunisté (a k těm neměl svou mentalitou nikdy daleko a vždy se jich tak či onak zastával a útočil naproti tomu proti bývalému disentu) nebo společenství kolem pana Železného a spol.

Topolánek a jeho věrní jsou pak jasně odpovědni za to, že máme takového člověka jako hlavu státu. Měli mít tehdy více odvahy a následovat rozum a volit Švejnara - tomu, čemu se svou zbabělostí chtěli vyhnout, totiž nerozzlobit tatíčka, nevyvolat sporu uvnitř ODS a nezpůsobit pád vlády, se stejně nevyhnuli, jen jim teď Klaus v nadstranické póze může dávat z Hradu lekce o tom, jak by měla vypadat jejich strana a že už to dávno není ODS, ale PDS.

Tehdy mohli také od Paroubka žádat větší velkorysost k poplatkům a dohodu na předsednictví EU jako ústupek za podporu Švejnara.

Svým lpěním na Klausovi naopak z Paroubka udělali užitečného idiota, který v Klausově režii shodil vládu, jež byla více proevropská a více ekologická (a v těchto ohledech i více socialistická), než mohl Klaus unést.

Topolánkovi vždy scházela představivost a odvaha právě v takových klíčových momentech, jako byla šance vyvolat předčasné volby už v roce 2007 (kdyby prezident pověřil sestavením vlády Paroubka) nebo šance dostat na Hrad rozumného muže západního, havlovského střihu, jakým je Jan Švejnar.

Vytisknout

Obsah vydání | Pátek 15.5. 2009