Anketa iDnes zřejmě odkryla šokující míru fašizace české společnosti

"Tak my se svým odsunem do plynových komor souhlasíme"

17. 5. 2009 / Jan Čulík

< Film Dominiky Švecové o romské rodině v Glasgow, který se bude promítat letos v červnu na Edinburském mezinárodním filmovém festivalu

Je nebezpečné generalizovat, avšak reakce na mou noticku, v niž jsem varovně poukázal na skutečnost, že podle (určitě do jisté míry nereprezentativního) průzkumu na stránkách iDnes, zda mají být podle českých občanů romští žáci ve školách rasově segregování od bílých, odpovědělo kladně skoro 47 procent čtenářů (počty účastníků ankety rostou, poměr zůstává stejný), je alarmující. Do redakce BL přišlo asi pět mailů, jejichž čtenáři se všichni zasazují za rasovou segregaci! Autorem jednoho z nich byl dokonce lékař!

Přehrávané stereotypy jsou pořád stejné:

1. Romové se musejí přizpůsobit většinové společnosti, teprve pak budeme možná uvažovat, že zmírníme jejich rasový útlak.

2. "Kdo je Rom, ten je automaticky asociální." Tento široce rozšířený stereotyp je učebnicovou definicí rasismu. Civilizované demokratické společnosti nijak nevnímají barvu pleti svých příslušníků - je to totiž něco s čímž její občané nic nenadělají. Je-li televizním moderátorem, reportérem či univerzitním profesorem, poslancem nebo právníkem běloch, černoch, Pákistánec či Číňan, nikdo to v Británii nevnímá a nedělá z toho rasistické úsudky. Jdu-li do banky a obsluhuje-li mě muslim v turbanu, mám usoudit, že je to terorista? :) Společnost by nemohla vůbec fungovat.

3. "Nejsem rasista, ale..." Známý argument. Jako lékař ošetřím kohokoliv, barvy pleti, ale nechtěl bych, aby moje děti chodily do třídy, v níž bude třetina Romů - získaly by od nich špatné zvyky. - Jenže tak to právě není: Segregace od dětství vytvoří ve společnosti obrovské napětí, protože znepřátelené etnické komunity se navzájem vůbec nebudou znát a přestanou považovat příslušníky druhé za lidské bytosti. Příčinou terorismu v Severním Irsku byla právě segregace dětí do katolických a protestantských škol.

Zkušenost z menších českých měst vypovídá o tom, že romské děti ve školách často pocházejí z naprosto slušných rodin; velkým problémem jsou naopak gangy bílých skinheadů, které terorizují místní obvyvatelstvo a přepadají lidi. Ve školách spolužáky často tvrdě šikanují některé bílé děti.

4. "Česká zkušenost je naprosto jedinečná a nikdo, kdo v Čechách nežije, jí nemůže pochopit." - To je, samozřejmě, naprostý nesmysl. Všechny evropské společnosti mají hluboké zkušenosti s tzv. underclass, nikde není třída asociálních a nevzdělaných lidí větší než ve Velké Británii; tyto problémy se samozřejmě nedají řešit rasovou a sociální segregací; řeší se naopak úsilím o spolupráci a lidský kontakt se znepřátelenými etniky.

5. "Oni Romové s rasovou segregací svých dětí souhlasí." - Ani kdyby židé souhlasili se svou deportací do plynu, neznamenalo by to, že to není zločin.

Podstatou rasismu je kolektivní vina. Neférový předpoklad, že když má někdo tmavou kůži, je to automaticky zloděj či nepřítel. Zkuste si představit, co byste sami dělali v takové situaci.

K asociálnímu chování příslušníků underclass dochází z určitých konkrétních důvodů . V případě Romů jde o podstatná historická traumata i o tradiční způsob života, který je těžko slučitelný s požadavky moderní společnosti, zejména společnosti české, která je - stále ještě pod vlivem normalizace ze 70. a 80. let - v porovnání s jinými evropskými společnostmi - neuvěřitelně homogenní a kolektivistická. (Všimněte si třeba situace na českých silnicích: v pátek a v neděli jsou přeplněné, neboť všichni jedou na chaty a z chat. V sobotu odpoledne na nich není ani noha. To neexistuje v žádné zemi, že by se celý národ choval tak jednotně, že by na několik hodin přestal provoz na silnicích.) Česká společnost vyžaduje, aby se všichni chovali stejně, jinak ostrakizuje.

Proti případné negramotnosti romských dětí a asociálnímu chování některých dospělých Romů je samozřejmě nutno něco podnikat, nikdy se to však nesmí dělat šmahem - na základě kolektivní viny: jsi Rom, a tak půjdeš do segregované třídy. Potíž je, že česká společnost se nechová k Romům objektivně a férově a Romové jí tedy právem nedůvěřují. Jde o hluboký etnický konflikt. V této válce Romové demonstrativně využívají i své asociálnosti. "Smrdíme?" "Vadí vám to, Češi?" "Tak schválně budeme smrdět ještě víc."

Mám zkušenosti z rozhovorů se vzdělanými mladými Romy, jak nesmírně obtížné pro ně bylo získat vzdělání v české společnosti: jak stresující bylo na všech úrovních školství i společnosti prosazovat se proti neférovým stereotypům ("Je Rom, a tak to musí být primitiv.") Měl jsem v ČR na roční stáži nadanou britskou studentku bohemistiky. Její maminka byla Češka a otec Pákistánec. Vypadala tedy jako Romka. To, co za ten rok v ČR zažila, bylo otřesné a neuvěřitelné. Nikdo se nemůže divit, že se pod tlakem české společnosti Romové chovají tak, jak se chovají. Zajímavé je, že stovky českých a slovenských Romů, kteří v současnosti žijí ve Velké Británii, tyto problémy nemívají. Jsem v Glasgow v kontaktu s velkou romskou rodinou, o níž naše spolupracovnice Dominika Švecová natočila krátký dokumentární film, který se bude v červnu promítat na prestižní soutěži Edinburského mezinárodního filmového festivalu. Jsou to lidé, kteří žijí víceméně jako chudina, avšak chudina, která má respektabilitu. Ti z rodiny, kdo mohou, chodí do zaměstnání. Matriarchální matka rodiny ostře prosazuje své morální a náboženské zásady: Celá rodina ji poslouchá na slovo.

Varovné je, jak se skoro nikdo nedokáže k romskému problému postavit z objektivního hlediska, vystoupit ze svého "češství" a podívat se na problém objektivně. Prvním krokem k řešení problému je schopnost postavit se do bot protivníka a představit si, jak bych se choval v jeho situaci a proč se chovám tak, jak se chovám. Pak tyto důvody odstraňovat a řešit. A toto prosím musí učinit jako první krok česká většinová společnost, neboť je zralejší a vzdělanější než romské etnikum. Vytvářet ze znepřáteleného etnika monstrum jinakosti ("the other") nikam nevede; přesně řečeno povede to nakonec k občanské válce. A tu vyhrají Romové, protože jsou v právu a mezinárodní společenství se za ně postaví.

Problém se nedá řešit argumentem: "Za všechno nesou vinu sami Romové a dokud se nezlepší, tj. nezačnou se chovat podle toho, jak chceme my, druhá etnická společnost v České republice, budeme je rasově utlačovat." To povede k explozi.

Je skutečně pozoruhodné, jak - ku svému vlastnímu neprospěchu - není česká společnost schopna uvažovat o inteligentním, rozumném, konstruktivním a pragmatickém řešení svých nejpalčivějších problémů. Ani podívat se třeba jinam, jak se jejich problémy, které existují samozřejmě i jinde - myslíte si, že problémy se soužitím dvou různých etnik existují jen v ČR?? - řeší v jiných zemích. Společnost, která dokáže říct jen: "Pravdu máme MY a VY se nám musíte přizpůsobit" je nesmírně netolerantní a je na cestě do pekla.

Vytisknout

Obsah vydání | Pátek 15.5. 2009