Může házení vajec vést k tragédii?

17. 5. 2009 / František Řezáč

Po návratu z pražské odborářské demonstrace jsme se šli s kamarádem v sobotu v půl páté odpoledne podívat na plzeňské Náměstí Republiky, kde se právě konalo předvolební shromáždění ČSSD s hvězdami popu - Michal David - i politiky.

Podle tvrzení přátel, kteří navštívili mítink ODS dva dny předtím, měla ČSSD v sobotním odpoledni, kdy již většina normálních Čechů dlí na chalupě či jiném místě víkendového odpočinku, návštěvu násobně vyšší než ODS ve čtvrtek. Já napočítal vlastní originální metodou asi 800 až tisíc lidí. Pro informaci: moje metoda spočívá v tom, že obejdu prostor shromáždění a spočítám jakýsi pomyslný čtverec či obdélník počtu lidí v řadě ve směru podélném i příčném a zjištěná čísla vynásobím. Kupodivu to vychází. Zda si dám metodu patentovat, ještě zvážím.

Ale zpět k věci. Když předseda Paroubek končil svůj projev, začal jsem zívat. Nikoli z obsahu projevu, ale proto, že je mým zvykem, po vzoru Winstona Churchilla, dopřáti si po poledni chvíli posilujícího spánku. A to na Hradčanském Náměstí pod okny arcibiskupského paláce mezi bouřícími kolegy odboráři opravdu nešlo. Tak jsem se přátelům i Paroubkovi omluvil a vydal se přes novou krásnou dlažbu na zastávku tramvaje číslo jedna.

A hle, co jsem spatřil: tři městští policisté hovořili v rohu náměstí se dvěma mladíky, kteří drželi na rukou každý po jednom platu s třiceti vejci. Oblečeni byli v oranžová trika, patrně aby dodrželi barevný styl pořadatelů mítinku a snáze se vtrousili do davu. Nežli jsem se stačil přiblížit, mladíci zmizeli za rohem do Františkánské ulice, sledujíce směr, který jim rukama naznačili policisté, tedy ven z náměstí. Protože tramvaj nejela, šel jsem se podívat, co tam s těmi vejci dělají. Nabízeli je kolemjdoucím, ukazovali rukama směrem k náměstí a osloveným cosi vykládali. Zda to byla výzva k házení vajec na Paroubka, nevím. Zrovna se u Velké synagogy objevila má tramvaj číslo jedna.

Zprávu serveru ČT24 z večera téhož dne s titulkem, že: "Paroubek znovu terčem útoku vejci" si vysvětluji tak, že oba hoši obešli blok domů a pak uskutečnili svůj původní záměr, když se byli dostali na náměstí jinou ulicí. To by nesvědčilo o bdělosti a schopnostech městské policie - nechat se tak snadno ošálit. Vyčkám tedy raději vyprávění přátel, kteří to museli vidět na vlastní oči.

Nemohu si však odpustit několik slov k tomu házení vajec. Český, jak Paroubek říká, provládní tisk a jeho komentátorští matadoři s více či méně ukrývaným potěšením a škodolibostí tolerovali v týdnu onen hod vejcem na jimi neoblíbeného politika a vřadili ho mezi zábavné zprávičky.

Doufám, že i oni pánové a dámy z českých médií doufají, tak jako já, že zůstane u těch vajec, případně rajčat. Ono to totiž s těmi mladíky, kteří se cítí být takovým přístupem povzbuzeni, bývá někdy ošemetné.

Vzpomeňme proslulého Šoupala - Pravdy. Ten se také chopil příležitosti ocitnout se na stránkách novin. Svůj čin však provedl méně symbolickým a více účinným způsobem - podobně jako ti, kdo hodili zcela nedávno zápalné láhve do oken bytu spící rodiny.

Nedostatek argumetů, vztek, pocit bezmoci a touha po činu, povzbuzené štvaním pisálků, kteří se k činu nikdy sami neodhodlají, to je onen mentální koktejl, jehož konzumace může vést - a přejme si všichni, aby nevedla - od žertu k tragédii...

Vytisknout

Obsah vydání | Pátek 15.5. 2009