Přijímací zkoušky v ČR a v Británii

15. 5. 2009 / Jan Čulík

Kritika dnešních příjimacích zkoušek na střední školy v ČR z pera pana Suchoradského naznačuje, že se český školský systém určitým nedovařeným a neuspořádaným způsobem inspiroval ze systému britského.

Mám ovšem zkušenosti z příchodu studentů na vysokou školu. Tak ve Velké Británii se na většině vysokých škol žádné přijímací zkoušky nekonají, studenti jsou přijímáni na základě výsledků maturity. Přece v zemích, kde se kromě maturit konají ještě i přijímaci zkoušky, je to vlastně zpochybněním té maturity, že? Vysoká škola nevěří, že střední škola ohodnotila maturujícího žáka dostatečně kompetentně, tak si ho znovu prozkouší sama. Avšak jestliže jsou maturity nekompetentní, tak proč je vůbec pořádat?

V Británii jsou ovšem maturitní zkoušky písemné, jsou organizovány centrálně, konají se po celé zemi v tentýž den a napsané zkoušky jsou anonymní, označené pouze číslem, a odesílají se k oznámkování examinátorským komisím úplně mimo školu. Kritéria pro hodnocení maturitních zkoušek jsou centrálně platná a jednotně uplatňovaná.

Uchazeč o studium na vysoké škole se má možnost hlásit až na šest různých škol. Přihlašuje se na internetu, dělá se to centrálně, na stránkách UCAS. školy mu dají dopisem domů vědět, zda byl přijat, některé ho pozvou na informační přijímací pohovor. On se pak rozhodne, kterou si zvolí. Proč to funguje zcela běžně v Británii a nemůže to fungovat v Česku?

Vytisknout