Odnaučte se fackovat i dětské duše

16. 5. 2009 / Anna Čurdová

Kocábova kampaň pomíjí skryté psychické násilí, kterého se dopouštějí státní úředníci a někteří čeští soudci. Zejména ti mladší, kteří se rozhodli aplikovat právo bez ohledu na spravedlnost. Příliš často rozhodují o budoucím životě dětí bez jakékoli znalosti psychologie či tolik potřebné empatie. Podobně se chovají i některá oddělení sociálně-právní ochrany dětí, která přihlížejí exekucím dětí, nařízených soudem. A tak máme exekuované děti v Itálii, Argentině, Saúdské Arábii a dalších exotických zemích. Dítě se před některými českými soudy stává věcí. Modřiny na dětské duši se hojí daleko hůře a déle. A některé jsou nezhojitelné vůbec.

Významnými rizikovými faktory v  rodinách zchudlých pravicovými "reformami" jsou nedobré sociální a ekonomické podmínky, zaviněné arogantními a necitlivými vládními kroky, nedostatečné vzdělání, jehož příčinou je podfinancované a vládou opominuté veřejné školství, nezaměstnanost, daná neschopností vlády realizovat podporu průmyslu a poctivého obchodu, rozvody a domácí násilí, jehož kořeny nutno hledat mnohdy ve stresu manželů při snaze i za těchto podmínek uživit rodinu, vychovávat děti a ještě se bát, že zprivatizované sociální a zdravotní služby někdo vytuneluje.

To vše vede ke stresu rodičů, agresi vybíjené mnohdy na nejbližších, děti nevyjímaje. Není mi jasné, proč proti těmto modřinám ministr nevede stejně velkolepou reklamní kampaň. Proč jeho předchůdkyně navrhovala zákony, které umožňují děti internovat a ministr neprojevil ani špetku vůle tyto koncentráčnické předpisy o reintegračních centrech pro výplach mozků dětí změnit. Proč Topolánkovu vládu nezajímalo sociální násilí, páchané ministrem práce a sociálních věcí. Právě asociálnost kroků předchozí vlády stav pouze zhoršila.

• Topolánkova vláda uzákonila institucionální týrání dětí. K reintegračním centrům pro výplach mozků dětí se přihlásila i zelená ministryně Stehlíková.
• Topolánkova vláda dala psychiatrii do služeb politiky. Jako trest pro děti, které nemilují dostatečně své rodiče.
• Topolánkova vláda nadřadila rodičovská práva dětským právům s odkazem na rodičovskou zodpovědnost.
• Topolánkova vláda učinila děti vlastnictvím rodičů.
• Úředníci samospráv ovládaných politiky stran Toplánkovy vlády přihlíželi exekucím dětí.
• Soudci jmenovaní bývalým čestným předsedou největší strany této vlády v roli prezidenta svěřili dítě násilnému rodiči, protože ten páchal fyzické násilí jenom na matce a nikoli na dítěti.
• Topolánkova vláda uznávala jedině práva silných, zákon síly namísto vlády zákona.
• Topolánkova vláda uznávala jedině nadvládu namísto vlády. Moc. Za jakoukoliv cenu.
• Topolánkova vláda nechtěla, aby se výchově malých dětí věnovali vzdělaní pedagogové – odborníci a sousedská péče této vládě stačí.
• Topolánkova vláda vymýšlela a schvalovala systém rodiny, ovládané ekonomicky dominantním a zákonem preferovaným mužem, který může založit podhoubí pro možné skryté psychické i fyzické týrání dětí i manželky.
• Topolánkova vláda zavádědla povinné zpoplatnění povinného roku v mateřské školce.
• Topolánkova vláda škodila po celou dobu této zemi a jejím občanům, jejím rodinám. Mnoha způsoby.

Hodlá v takovéto politice staronový ministr pokračovat? Vystupovat proti jakémukoli násilí a zvláště násilí na dětech je věcí potřebnou. Zvláště v národě, kde stále platí heslo škoda rány, která padne vedle. V roce 2007 bylo spácháno 5 435 trestných činů na dítěti (drtivá většina násilných a mravnostně trestných činů) z toho 938 znásilnění a pohlavního zneužití dětí.

Ministr jako syn evangelického faráře určitě zná Bibli. Zná určitě i její citát "Kdo šetří hůl, nenávidí svého syna, kdežto kdo jej miluje, trestá ho včas". (Přísloví 12,34). Rákoska ovšem nepatří do rukou kompetentního faráře, učitele, ale ani kompetentního rodiče. Bude součástí ministerské kampaně i antiklerikální tažení proti konzervativním tmářům, kteří svou neschopnost ovládat společnost transformují do podoby patriarchálního modelu křesťanského manželství, ve kterém není možný rozvod ani ve chvíli, kdy jeden z manželů je domácím tyranem a násilníkem?

Proto je potřeba pozvednout prst a říci, co je a co není správné, usilovat o odstranění zjevně nepřiměřených a násilných tělesných trestů z arzenálu výchovných prostředků českých rodičů. Je třeba upozornit na míru tělesných trestů či na jejich zneužití. Výchozí situace není dobrá:

• Vysoká míra rozvodovosti (65%)
• Děti jsou přítomny ze 2/3 domácímu násilí v roli svědků
• 14 % populace starší 15 let má osobní zkušenost s násilím v partnerském vztahu
• 24 % mladých lidí do věku 26 let uvedlo osobní zkušenost s násilím v partnerském vztahu
• 25 % tělesně trestaných dětí je trestána způsobem, který naplňuje definici týrání
• 19 % dětí školního věku přiznalo zkušenost se šikanováním

I kdyby tato kampaň měla pomoci jedinému týranému dítěti, tak to určitě nejsou vyhozené peníze. Jenže problém nedostatku času i kompetence rodičů k výchově dětí nezmění pouhá kampaň či zákaz fyzických trestů. Problém násilného chování samotných dětí, šikany a týrání slabších také nezmění pouhá kampaň či zákaz fyzických trestů. Násilí a agrese jako model chování ve společnosti si vyžaduje komplexnější pohled. Prevenci násilí mezi dětmi, ale i pozitivní výchova a respekt k dětem, jejich právům i povinnostem vyžaduje čas a zájem rodičů, čas a zájem učitelů ve škole. Vyžaduje výchovu rodičů i pedagogů k odpovědnému vztahu k dětem i schopnosti si udržet autoritu bez nutnosti použití fyzické síly. Výchovu dětí k odpovědnému vztahu k sobě navzájem. Většina z českých rodičů a většina z českých učitelů má problém se zvládáním svých rolí. Násilné vzorce chování si přenášejí do dalšího života. Kontrolu  a moc, která je při násilí uplatňována, berou jako samozřejmé prostředky sociální komunikace. Z výzkumu 3. lékařské fakulty Univerzity Karlovy v Praze z roku 2004 vyplývá, že pouze 13,6 procenta dětí nikdy nebylo tělesně potrestáno a čtvrtina trestaných dětí je přitom trestána způsobem, který naplňuje definici týrání. Podporovat výuku rodičů ke kompetenci by mělo být primárním preventivním krokem.

Velkolepý marketinkový tah staronového ministra, dodaný nejspíš na klíč Nadací Naše dítě je snad až příliš drahým dárkem voličům. Zvlášť poté, co tutéž kampaň nestihla zrealizovat Kocábova předchůdkyně Džamila Stehlíková v dubnu 2008 za 7 milionů...

Ministr pro menšiny a lidská práva Kocáb selhal nedávno v řešení otázky vyloučených lokalit, v boji proti diskriminaci menšin a bujícímu neonacismu, ale i jeho další krok kulhá na obě nohy. Kampaň před volbami je pořád jen kampaň, zviditelňující politika před volbami. Práce ministra ale netkví v reklamě. ČR doposud neratifikovala 2. Opční protokol k Úmluvě o právech dítěte o obchodu s dětmi, dětské prostituci a dětské pornografii z roku 2000. ČR má na poli lidských práv mnoho dluhů, mezi jinými zodpovědět otázku, jak děti vychovávat a proč se to nedaří. Podle Kocábovy předchůdkyně Stehlíkové naprostá většina českých rodičů nechce bít své děti, ale nezná jiné efektivní prostředky výchovy.

Minulého, současného a zjevně i budoucího ministra pro lidská práva Michaela Kocába čeká práce, a ne kampaně.

Autorka je stínová ministryně pro ženu a rodinu, poslankyně Parlamentu ČR, místopředsedkyně Výboru pro evropské záležitosti, členka Výboru pro sociální politiku amístopředsedkyně Parlamentního shromáždění Rady Evropy. Nyní kandiduje za ČSSD do Evropského parlamentu.

Souvislosti

1. Rozhodnutí Evropského parlamentu a Rady č. 293/2000/ES ze dne 24. ledna 2000, kterým se přijímá akční program Společenství (program Daphne) o preventivních opatřeních pro boj proti násilí páchanému na dětech, mladistvích a ženách (Úř. věst. L 34, 9.2.2000, s. 1.)
2. Úmluva OSN o právech dítěte z roku 1989
3. § 215 trestního zákona - týrání svěřené osoby
4. § 215a trestního zákona - týrání osoby žijící ve společně obývaném bytě nebo domě
5. § 221, § 222 trestního zákona - Ublížení na zdraví
6. § 231 trestního zákona - Omezování osobní svobody
7. § 232 trestního zákona - Zbavení osobní svobody
8. § 235 trestního zákona - Vydírání
9. § 237 trestního zákona - Útisk
10. § 197a trestního zákona - Násilí proti skupině obyvatelů a proti jednotlivci
11. § 212 trestního zákona - Opuštění dítěte

Vytisknout