I nás to může potkat

6. 5. 2009 / Silvia Weiszová

Důchod jim je podle mezinárodní smlouvy mezi ČR a SR vyplácen ze slovenské Správy důchodového zabezpečení. Tato mezinárodní smlouva je běžná jako jakákoliv jiná smlouva mezi jinými cizími státy. Tato smlouva z roku 1993 však krátkozrace nerespektovala možný budoucí vývoj. A tak se stávalo pravidlem, že tito důchodci pobírali důchod, který byl krácen několika způsoby. V době, kdy byl průměrný český důchod cca 8000 Kč, tito lidé dostávali fakticky na svůj účet cca 4000 Kč. Z této částky se samozřejmě nedalo žít.

Za pomoci obětavých právníků, kteří pro tyto nešťastné oběti rozdělení republiky bezplatně připravovali žaloby k soudům různých instancí, se nám podařilo dosáhnout několika kladných rozsudků Ústavního soudu. Musím však dodat: přes odpor Ministerstva práce a sociálních věcí, či spíše jeho některých úředníků.

Ministerstvo za celou dobu, kdy se v jeho čele vystřídalo několik ministrů, včetně těch z ČSSD, kteří by podle příslušnosti měli mít sociální cítění, nerespektovalo nálezy Ústavního soudu.

Proto, po pro nás pozitivním rozsudku pléna Ústavního soudu a dalším nerespektování této naší nejvyšší právní autority, jsme se rozhodli založit občanské sdružení Československo - má vlast.

Toto sdružení mě a naši právnici vyslalo jednat s ministrem Petrem Nečasem, který projevil jako jediný ze všech ministrů, se kterými jsem komunikovala, pochopení a lidskost, a v neposlední řadě i účastenství s lidmi, kteří v žádném případě nebyli strůjci své svízelné situace.

Nikdo totiž před rozdělením ani netušil, natož aby věděl, že jeho práce na území Slovenska, kterou odváděl mnohdy na popud svých dosavadních zaměstnavatelů a v podstatě za horších podmínek, než by tomu tak bylo v Čechách, bude pro něj ve stáří handicapem.

Tito lidé, mnohdy to byli učitelé v učebních oborech, ve kterých bylo málo odborných sil na Slovensku, se vlastně obětovali už tehdy. A nyní místo, aby jim společnost prokazovala úctu, jsou za svou oběť trestáni. Díky ministrově impulsu dnes již můžeme říci, že většina takto postižených, kteří dostali svůj důchod před vstupem ČR do EU, již dostává důchody, které jim jsou dorovnávány na úroveň obvyklou v ČR.

Úřednímu šimlu, který dlí na ministerstvu již od dob totality, se však podařilo i tak za ministrovými zády zaržát. Z dorovnávání byli vyjmuti tak zvaní federální důchodci. Jsou to lidé, kterým je dnes mnohdy již více než osmdesát let. Nejenom že mají nespravedlivě nízké důchody, ale nemají ani právo na sociální služby a příspěvky v bezmocnosti. Tyto služby se vykonávají a příspěvky vyplácejí v ČR ze státu, ze kterého je důchod pobírán, a na Slovensku podle místa trvalého bydliště.

Čili tito stařečkové vlivem špatné práce úředníků nemají nárok na nic odnikud. Proto nás pobouřily výroky úředníka MPSV Krále, který v pořadu ČT Reportéři (27.4.2009) tvrdil, že existuje nebezpečí, že by dorovnání chtělo půl milionu lidí.

V konfrontaci se stařečky, kteří se bojí, co s nimi bude, odejde-li jeden z nich, který byť více než osmdesátiletý je přece jenom více pohyblivý než ten druhý, je jeho výrok čirým hyenismem.

Jedná se totiž přesně o 234 lidí a on to zcela jistě ví. Proč těmto lidem alespoň ve vysokém stáří nepomoci, když už jim byla pomoc odmítána po dobu 16 let od doby rozdělení federace. Jedná se pouze o malou částku. Ve světle rozhazování státu na všelijaké posudky, opsané projekty a další nehoráznosti, by dorovnání důchodů pro tyto seniory na úroveň, z které by se dalo žít, bylo dobrým gestem.

Druhá nevyřízená skupina důchodců je skupina, kteří požádali o důchod po vstupu ČR do EU. MPSV dorovnávání zamítá kvůli vstupu ČR do EU. Žádné jiné podrobnější vysvětlení neudává. Že by nám Europská unie zakázala dorovnávání nišších důchodů? Myslím si, že je to ze strany resortu MPSV pouze obrovský nezájem o situaci mluvit a snažit se ji průhledně řešit.

Nehledě na to, že v budoucnosti nás všechny, dnes mladé, může potkat stejný osud. Na obzoru jsou evropské důchody pro nás vypočítávané z našich českých základů na rozdíl od těch vypočítávaných třeba z důchodů německých. Budoucnost není příliš vzdálená.

Snažením našeho OS se nám do dnešního dne povedlo soudní cestou vymoci u části českých důchodců jejich dorovnání.

Další dlouhá cesta nás teprve čeká.

Autorka je předsedkyní Občanského sdružení Československo má vlast

Vytisknout