Doufám, že Klaus Lisabonskou smlouvu podepíše

6. 5. 2009 / Boris Cvek

Právě jsem zhlédl senátní diskusi i hlasování o Lisabonské smlouvě. Myslím, že závažnější agendu český parlament dlouho neměl a dlouho mít nebude. Schválení Lisabonské smlouvy v Senátu jsem proto uvítal s velkou úlevou, i když to ještě není konečné vítězství rozumu nad klausismem, protože prezidentův podpis není rozhodně zajištěn (chystají se další obstrukce smlouvy jako podání k ústavnímu soudu a nikdo neví, co lidová tvořivost klausistů ještě vymyslí).

Z vystoupení senátorů, kteří byli proti, bylo patrné, že jsou ochotni schválit pouze něco dokonalého, co nebude mít žádné chyby, jako by ostatní evropské parlamenty byly bandou idiotů, nad nimiž ční naše klausovská nacionální pseudopravice.

Sám za sebe nejsem velkým zastáncem Lisabonské smlouvy, chápu ji však jako klíčový krok v procesu, v němž by si nikdo (kromě voličů samotných v referendech) neměl stavět hlavu proti všem.

Nikomu z odpůrců smlouvy, přes jejich deklarované dobré úmysly s Unií, jsem jejich mírumilovné argumenty nevěřil. Všechny ty argumenty sloužily pouze jako záminka pro ryze klausovskou zášť k Unii jako takové. Nebyly položeny jako výzva pro zacházení (či úpravu) s Lisabonskou smlouvou do budoucnosti, jako podklad pro dialog, jak na základě Lisabonské smlouvy Unii více demokratizovat.

Klausovská ODS se přiřadila k politikům značky Libertas, k panu Železnému a vlastně ke své minulosti z dob kožených a železných (a tato ODS kandiduje nyní do Evropského parlamentu pod vedením pana Zahradila).

Představuje vlastně odpor k západní civilizovanosti jako takové. V tom ohledu je velmi dobře, že Topolánek obrátil kormidlo a že v tomto ohledu našel důvěryhodné spojence uvnitř ODS (jako např. Přemysla Sobotku). Klaus byl omyl minulosti a ODS to bude muset jednou pochopit, chce-li se stát civilizovanou pravicovou stranou.

Vytisknout

Obsah vydání | Středa 6.5. 2009