Osborne odmítl ekonomiku volného trhu a libertariánskou filozofii, která ospravedlňovala její praxi. Pochválil výhody trhů a kapitalismu, ale ve třech klíčových bodech svou stranu distancoval od nyní zdiskreditované ideologie fundamentalistů volného trhu.

Zaprvé Osborne popřel základní premisu neoliberalismu: hypotézu o tom, že jsou trhy vždycky nejefektivnější. Není pravda, že ceny přesně zosobňují všechny relevantní informace, argumentoval Osborne. Není tomu tak, a i kdyby tomu tak bylo, lidé by přesto nereagovali racionálně.

Zadruhé, stínový britský konzervativní ministr financí argumentoval, že je zapotřebí účinné regulace, protože trhy špatně cenově hodnotí riziko a mají tendenci vytvářet spekulativní bubliny. Navrhl proticyklické kapitálové požadavky a znovuvytvoření makroregulačního dohledu nad ekonomikou, které by měla provádět Anglická

Osborne také argumentoval, že banky, které jsou příliš velké na to, aby mohly zbankrotovat, musejí být rozděleny na menší instituce. Tím odmítl neoliberální tvrzení chicagské školy, že monopoly, které vytvoří trh, jsou nejefektivnějším rozdělovačem zdrojů a cenové užitné hodnoty.

Nová logika britského konzervatismu - kterou nepřijala dosavadní labouristická vláda, která se přidržuje tradičních korporatistických principů - chce vytvořit decentralizovanou občanskou ekonomiku, která spojí morální hodnoty a hospodářskou moc, aby vznikla taková společnost, v níž chce většina lidí žít: společnost, v níž mají normální lidé moc, v níž lidé žijí v bezpečných a udržitelných komunitách a sdílejí v nich ctnosti i prosperitu.

Je zjevné, dodává autor, že je nutno rozbít nejen bankovní monopoly. V Británii ovládají čtyři supermarkety více než 70 procent trhu s potravinami. Místní podnikatelé, od hospod až po pošty, jsou ochromovány velkými firmami, které mají prospěch ze skrytých dotací a které stojí společnost vysokou, nevyčíslenou cenu.

Konzervativci musejí vytvořit nové formy protitrustových zákonů, jejichž cílem bude podporovat autentickou konkurenci po celé ekonomice. Je nutno rozšířit typy vlastnictví a silně podpořit inovace, produktivitu a místní rozrůzněnost. Bude-li mít víc lidí možnost podílet se na trhu, odstraní to rostoucí nerovnost příležitostí, charakteru a schopností.

Dosavadní vlády tyto problémy neřešily, a došlo tak k naprostému zničení likvidity a kapitálu chudých lidí: polovina obyvatel Británie nyní vlastní jen 1 procento bohatství mimo nemovitosti. Plně angažovaná ekonomika vyžaduje nové asociativní modely sdílení kapitálu a vlastnictví.

Vzhledem k tomu, že trh je svou podstatou mimo morálku, vyplývá z toho, že trhy musejí být řízeny morálkou, podle toho, čeho chceme, aby dosáhly. Trh není cílem konzervatismu. Je to jen jeden z nástrojů, jímž jsou konzervativní cíle realizovány.

Kompletní článek v angličtině ZDE