Troufám si tvrdit, že v hrubých rysech rozumím geopolitickému uvažování zakladatele Stratforu George Friedmana; chápu hlavní východiska Greerovy teorie katabolického kolapsu; a ani komparativní teorie úpadku supervelmocí Dmitrije Orlova mi nepřipadá úplně nesrozumitelná. Analytická metoda thinktanku LEAP/E2020 mi však přijde zvláštně temná a budí ve mě dojem starostlivé kalkulace s nepřesnými čísly.

Když píše Friedman o tématu, s nímž je obeznámen, dokáže vidět celkem přesně rok dva dopředu; jakmile se však pustí mimo svůj píseček a rozletí se dále, je slepý. Greer načrtl obecné parametry civilizační krize, která může trvat staletí, ale nikdy neaspiroval na přesné časové předpovědi jednotlivých fází; Orlov ze svého stanoviska předvídal některé současné události v roce 1995, když se však jeho prognózy začaly plnit, přestal publikovat další. A co více: Friedman nabízí své předpovědi globálním investorům, zatímco Greer a Orlov se už oba soustřeďují na praktické rady pro přežití určené obyčejným lidem. K čemu však u čerta slouží údajně superpřesné vize LEAPu?

Neznám metodu, neznám tváře, neznám politickou orientaci autorů ani účel jejich práce. Vidím jen grafy, mapy, masu textu. Nakonec tedy vzpomínám na keltský havraní soud, který byl vlastně specifickou projektivní technikou: Pokus pochopit křik ptáka sloužil k vyjevení obsahu vlastní mysli, který byl jinak nepřístupný vědomému záměru zkoumajícího. Snad je to tedy můj povrchní dojem, ale z katastrofických prognóz LEAPu na mě dýchá naprostý nedostatek rozpaků a dokonce jakési hrdé zadostiučinění: "Vidíte, my jsme vám to říkali, teď nastane katastrofa, vrátíte se o století zpět". Je to právě tento triumfalismus, o jehož původu nebudu spekulovat, co mě vede k pochybnostem o přesnosti věštby. Jednoduše neuvěřím, že je možno o lidských záležitostech exaktně říci: V případě neúspěchu dubnové schůzky G20 už se nedá nic dělat, nezbývá tedy, než se změnit v bestie (případně v to, čemu se v koncentráčnické hantýrce říkalo musulman=zcela odevzdaný člověk bez vůle). K pojmu kultury totiž patří, že hodnoty platí buď kontrafakticky, silou našich životů a proti slepé přírodní nutnosti, nebo vůbec.

"Ti však, kdo jsou skutečně uprostřed, majíce nesmrtelnost společně s nebešťany a neštěstí s pozemšťany, jsouce nešťastni pro svoji zlobu, blaženosti, kterou nemají, mohou nám spíše nepřáti než popřáti" (Augustinus, A.: O Boží obci I. Kniha IX, kap. 23). K této alegorické nápovědi ohledně těch, kdo údajně obcují s Osudem, už nemám, co bych dodal...

Počátek fáze 5 globální systémové krize: Fáze globální geopolitické dislokace

Od února 2006 LEAP/E2020 odhadovala, že globální systémová krize projde čtyřmi hlavními strukturálními fázemi: Spuštěním, akcelerací, nárazem a usazením. Tento proces nám dosud umožňoval správně anticipovat události. Náš tým však nyní došel k závěru, že vzhledem k neschopnosti globálních lídrů plně si představit měřítko současné krize (jež je zřejmé z rozhodnutí léčit spíše následky než příčiny), globální systémová krize ve 4. čtvtrtletí 2009 vstoupí do páté fáze, která bude fází globální geopolitické dislokace.

Podle LEAP/E2020 bude toto nové stádium krize formováno dvěma hlavními paralelními procesy:

Doufali jsme, že fáze usazení poskytne světovým lídrům příležitost odvodit z kolapsu globálního systému, který převládl po II. světové válce, ty správné závěry. Bohužel, v této fázi je už nemožné být optimistou. Ve Spojených státech, stejně jako v Evropě, Číně a Japonsku, lídři reagují, jako by se globální systém stal pouze obětí nějaké dočasné poruchy, jako by prostě k opětovnému spuštění potřeboval zásoby paliva (likvidity) a dalších složek (snížení úrokových měr, výkup toxických investic, záchrana podniků blízkých bankrotům...). Ve skutečnosti globální systém prostě nefunguje; místo snahy zachránit, co se zachránit nedá, musíme vybudovat systém nový.

Historie právě neproslula trpělivostí, takže pátá fáze zahájí proces nutné rekonstrukce, ašak dosti drsně: Cestou kompletní dislokace stávajícího systému, s obzvláště tragickými důsledky pro některé velké globální hráče.

Podle LEAP/E2020 už existuje pouze jedno velmi malé okno příležitosti, v němž lze uvedenému scénáři zabránit: Příští čtyři měsíce, před začátkem léta. Dubnový summit G20 je patrně poslední šancí dostat věci do správných kolejí, tj. mimo jiné předtím, než Británie a pak i Spojené státy upadnou do platební neschopnosti. Pokud tato příležitost zůstane nevyužita, postižené země ztratí schopnost kontrolovat další průběh událostí, v mnoha případech i událostí na vlastním území, a svět vpluje do fáze geopolitické dislokace jako "opilý koráb". Na konci této fáze bude svět připomínat spíše Evropu v roce 1913 než sám sebe v roce 2007.

Protože většina států - včetně těch nejsilnějších - trvá na tom, že čelí stále těžší krizi, neuvědomují si, že plánovaly své kroky pod břemenem Dějin (Najednou tolik patosu! - KD), zapomínají, že jsou pouhými lidskými organizacemi, které přežívají díky souladu se zájmy většiny.

Pro obyvatelstvo a sociopolitické hráče nastal nejvyšší čas připravit se na velmi těžké období, v němž budou změněny celé segmenty našich společností, dočasně vymizí, nebo se dokonce navždy ztratí. Například zhroucení globálního monetárního systému, k němuž podle našich předpokladů dojde v létě, zahrne i kolaps amerického dolaru (a všech dolarových aktiv), ale přinese také psychologický důsledek v podobě ztráty důvěry v papírové peníze.

Poslední, ale nikoliv nejméně důležitý je náš odhad, že nejmonolitičtější a "nejimperialističtější" politické entity touto fází utrpí nejvíce. Některé státy dokonce projdou tak hlubokou strategickou dislokací, že podkope jejich teritoriální integritu a vliv ve světě. Následkem toho jiné státy ztratí svou dosavadní ochranu a upadnou do regionálního chaosu.

LEAP/E2020: GEAB N°32 is available! 4th quarter 2009 -- Beginning of Phase 5 of the global systemic crisis: phase of global geopolitical dislocation ZDE